Zpátky

31.

V pátek už jsem se konečně mohla zase vyspat déle než do šesti. Sice jsme kvůli tréninku s Vinky stávali v osm,ale ty dvě hodiny byli docela dost pro mě v tom spánku. Moje nálada byla celkem dobrá a byla jsem plná energie,což jsem se takhle už dlouho nevyspala.

„Hele a co ti napsal Bionaz?" Zeptala se Vinky. No tak už dobrou náladu nemám. Nevěděla jsem jak se z toho vykroutit.

„Nic,ale zobrazil si to" pokrčila jsem rameny.

„No to je debil,já tady vymýšlím písničku a on nic. Zkus mu napsat znova." Řekla mi. Možná by to nebyl tak špatný nápad a tak jsem vzala telefon a začala něco ťukat.

„Včera jsi jim to tam ukázal,ta střelba byla úžasná,jen tak dál a v sobotu si dojeď pro body"

Moc originální to nebylo a ani se to nerýmovalo,ale chtěla jsem vědět jestli mi na to odepíše. Jen co jsem to poslala tak jsem šli s Vinky na snídani. Jen co jsme se vrátili na pokoj tak jsem kontrolovala zprávy.

"Zobrazeno" Přečetl si to,ale nic nenapsal. Ač jsem si to neuvědomovala,moje oči se začali plnit pomalu tou slanou tekutinou jménem slzy. Neodepisoval a mě se tím najednou zhroutil svět. Je tohle normální? Asi ne,jako celá já.

„Týnko? Co je?" Přišla hned Vinky a objala mě.

„Neodepsal " potahovala jsem slzy, ale moc se mi to nedařilo.

„To je takovej debil." vykřikla a já se jí lekla.

„To neříkej." zamumlala jsem. Neměla jsem ráda když mu někdo nadával, zbytečně jsem ho tím bránila.

„Ale vždyť je to pravda,ano vím že jen dvakrát neodepsal,ale jako vy si máte budovat vztah a né ho ničit." Zase začala být chytrá,ale to mi bylo jedno.

„Vinky..."

„Jo,promiň." taky se na mě usmála a dál už nic neříkala. Na tréninku jsem naštěstí přišla na úplně jiné myšlenky a na Didiera zapoměla. Vlastně celkově jsem na něj nemyslela vůbec,teda až do té doby,než jsme přišli ve čtyři z tréninku a zapli si sprint holek.

Musela jsem co dělat abych se tam před všemi nerozbrečela,ale nakonec jsem se udržela. U večeře jsem už zase byla v pohodě. Náš tým mě vždycky tak nakazil tou dobrou náladou a bylo těžké se jí zbavit a tak až do té doby než jsme šli spát,jsem byla docela vysmátá.
.
V sobotu jsme už zase museli vstávat v šest. Dneska i Vinky, kterou jako po několikáté za tuhle sezónu čekali single mixy s Víťou. Byli dobře sehraná dvojka na tuhle disciplínu a tak když se dařilo,pokuď vynechám tu Evropu v Minsku,tak proč je od sebe rozhazovat?

A kvůli tomu jsme na snídani byli jen my tři a trenéři. Ostatní si spokojeně spali a už i Vinky si na to stěžovala,ale co mám říkat teprve já. Víťa taky musel vstávat každý den v šest jak já a tak na tom byl aspoň někdo stejně.

Do dneška bylo v Hochfilzenu nádherně,ale dneska najednou bum a rázem bylo zataženo a chumelilo. Vinky z toho moc nadšená nebyla,za to Víťovi to bylo úplně ukradený.

Už od začátku se tenhle závod vyvíjel dobře a nakonec i dobře skončil. Ne on neskončil dobře, on skončil úplně fantasticky, protože z téhle disciplíny získat medaili byl pro nás Čechy zázrak. Víťa s Vinky dojeli 3. a tím ukázali že jsou oba kvalitní závodníci a taky že jsou perfektní dvojka na single štafety.

Naše medailová jízda tím tedy pokračovala. Jen co zamnou ti dva přilítli tak jsem nevěděla co dřív. Vinky byla šťastná a pořád poskakovala a nějak zapomínala na dění okolo a Víťa doplňoval svou energii po boji v posledním kole s Rusem. Kdyby mě tam neměli tak pochybuju že by stihli vyhlášení.