Zpátky

30.

V sobotu jsem vylítla z postele sama. Jednou vstanu podruhé ne, jsem divná. Z těch našich oslav nebo co to bylo včera jsem zapoměla napsat Didierovi.

Snad na mě nebude nějak naštvaný, protože já mu chtěla být pořád oporou. Po ránu můj mozek bylo těžké rozpohybovat a tak žádné světoborné básničky se neskládali.

„Včera jsi ukázal svůj potenciál a dneska dovezeš Italskou vlajku hodně vysoko,věřím ti"

Vždyť říkám že po ránu mi to nemyslí, ale něco jsem mu napsat musela. Po včerejším rozhodnutí trenérů dneska Vinky jet neměla,protože Péťa už se dala do kupy. Záviděla jsem jí to. Mohla si zase v klidu spát,i když si myslím že semnou bude muset na stadion. A jak jsem si myslela tak se i stalo. Michal mě poslal jí vzbudit.

Po tom co mi psala,tak jsem to udělala i ráda, protože vím že ona je s tímhle stejná jak já. Jakmile nás někdo vzbudí tak je oheň na střeše.

„Vinklárková je čas vstávat, protože už tady mám ty svoje nože a potřebuju je otestovat." udělala jsem si z ní srandu a sama se přitom smála jak sjetá.

„Doprdele už dneska,nechceš jet pryč?" Zeptala se. Já teda pryč nepojedu.

„Já nikam nejedu a nebuď sprostá Terezo a spíše dělej, protože za hodinu se odjíždí na stadion." Strčila jsem do ní a odešla si chystat věci. Z postele se dostala poté už sama a já byla za to ráda.

V jedenáct jeli kluci,a jestli jsem se včera ptala holek proč dojeli za sebou od 19. do 21. místa tak na to podobné jsem se dneska mohla zeptat kluků. Miky,Kuba a Jonáš dojeli taky za sebou od 24. do 26. místa. To se takhle domlouvají ne. Sice lepší výsledek než od Mikyho to dneska za Česko nebyl,ale Vašek Červenka co je Čech a jezdí za Ameriku,tak dojel 2.

Z toho měli očividně kluci velkou radost a tak už se večer dohodli na nějaké procházce nebo co,ale nikdo jiný s nima jít nemohl. Tak to by mě zajímalo co budou dělat. Závody tady v Arberu nám uzavřeli holky taky sprinty a Klárka svým 21. místem. Mezitím co jeli naše holky závod,jsme stihli sledovat taky štafety v Nováči na svěťaku.

Holky tam dojeli 10. a to asi hlavně kvůli třem trestným kolům a osmnácti dobíjení. Všichni jsme věřili že u kluků to dopadne lépe, protože dneska se svou kariérou měl loučit Boušek. Jeho poslední závod v životě už jsme všichni sledovali z pohodlí hotelu. Dlouho to vypadalo dobře a naše štafeta jela až do 6. položky druhá,ale chudák Kuba tam nechal tři trestná a tím celou štafetu potopil.

I tak já jsem měla co sledovat, protože v té skupince co jel Kuba jeli Italové a ti se narozdíl od nás na střelnici trefili a tak Didier dostal štafetu na pátém místě.

„Tak teď aby jsi nám tady nezkolabovala." zašeptal mi Vinky do ucha při předávce.

„Seš blbá" zazubila jsem se na ní.
Mezitím co celý pokoj,kromě mě sledovali jak jde za nás i Bimbo na trestný,tak já se nemohla vynadívat na malého a mladého bruneta z Itálie. Jel dobře a svou štafetu dovezl do cíle na šestém místě. To byl skvělý výkon, narozdíl od dvanáctých Čechů.

Všichni tam moc chtěli vyhrát kvůli Bouškovi,ale nepovedlo se. I tak měl Boušek úžasnou rozlučku před všemi těmi diváky.
Navždy dal biatlonu zbohem a mě to bylo líto,ale nikdo nemůže závodit věčně. Když biatlon v televizi skončil,šli jsme na večeři a po ní jsme se všichni rozdělili.
Kluci šli někam ven a my holky jsme šli každá na svůj pokoj.

„děkuju,sice nejsem nejlepší,ale zlepšuji se. A bohužel kvůli tomu nejedu na Evropu,ale zůstanu ve svěťáku,doufám že se uvidíme dřív než sezóna skončí"