Zpátky

8.

Ráno jsem měla docela problém vstát,ale to už je u mě asi celkem normální. Vinky mě jenom se smíchem pozorovala jak se tam skoro plazím. Na snídani jsme vyrazili hodně brzo a tak tam v jídelně skoro nikdo nebyl.

Byla jsem ráda že ty modré hluboké oči nevidím, nepotřebovala jsem tady mít ještě víc starostí než mám. Ráno se trénovalo především na střelnici,ale běh samozřejmě taky nechyběl. Obědy má každý tým podle potřeb a my naštěstí máme tréninky hodně dlouhé,teda chudáci závodníci, ale pro mě to je asi jen dobře.

Odpoledne jsem měla svoji práci, všechny dát hezky do kupy na zítřejší vytrvalák. Hodně bylo poznat jak se všichni soustředí na první závod sezóny. S Vinky jsme šli na večeři kvůli tomu později,takže Bionaze jsem zase neviděla a byla jsem za to i ráda.
.
Ve čtvrtek se jeli první závody. Holky jeli už o půl jedenácté a Terka si stěžovala že není dostatečně vyspalá a rozhýbaná.
Snažila jsem se jí kvůli tomu dostat do pohody, stejně jako ostatní holky.

Bylo na nich vidět že chtějí ukázat co umí a že se přes léto všichni zlepšili. Jako první s číslem 7 vyrazila do závodu Verča Macková a pak šla Kája,Terka až najednou byly na trati všechny. Hodně jsem jim fandila a povzbuzovala je v odjezdu ze střelnice. Když Verča dojížděla do cíle,vrátila jsem se k našim stojanům s věcmi.

Ani jsem nesladovala výsledky,jen jsem holkám pomáhala s věcmi.No nakonec jak Vinky říkala že je unavená,tak dojela na úžasném 4. Místě a druhá Terka dojela 8. Takže podle mě to jsou naprosto úžasné výsledky.

Mezitím co se holky šli vyjet,jsem se stavila na obědě a šla pomáhat klukům s přípravou na závod. Kdybych našim klukům nepomohla,je dost možné že by půlku věcí nechali v buňce. Nejlepší bylo u kluků že se ani trochu nestresovali a že všeho si jen dělali srandu. S 18 šel jako první na start Petr a potom dlouho,dlouho žádný Čech nešel,až s 70 byl na staru Pepa. S každým naším klukem jsem šla až k čipům a tam jsem ho potkala.

Ondra Mánek měl 89 a s číslem 90 jel Didier. Pořád si něco pohrával s botami,ale já se na něj koukala,i když jsem byla jen metr od něj. Měla jsem takový štěstí že si mě ještě ani nevšiml. Jakmile se zvedl,dělala jsem že si hledím svého.

Dneska jsem neměla ani čas jít na trať, protože když startoval poslední Tom,tak Petr už byl v cíli. Nakonec byl nejlepší 14. V cíli právě on. Kdyby jste viděli jakou měl radost. Jinak všichni kluci dojeli do 30. Místa. Dneska to byli moc hezké výsledky. Ani jsem si potom nevšímala toho Itala,s našimi kluci jsem se zabavila dostatečně.

Jen co jsme se vrátili na hotel jsem měla zase práci do večeře. S holkama a s klukama jsme podrobně probrali závod. Někteří si stěžovali na střelnici, někteří zase na těžkou trať. Na večeři jsem ani pak nešla,na pokoji jsem si snědla sušenku a to mi naprosto stačilo. S Vinky jsme se večer koukli zase na nějaký film a pak spokojeně usnuli.
.
V pátek bylo volno,teda ne jako že by se nic nedělalo,ale byli jen tréninky. Ráno jsme měli od trenérů dovoleno se vyspat. Ale stejně já jsem se probudila už v půl osmé. Byla jsem na telefonu a čekala až se vzbudí i Vinky.

To jsem si počkala až do deseti,takže jsme ani na snídani nešli a už v jedenáct jsme šli na oběd. V jídelně jsme byli sami a řešili jsme asi pro změnu,kde tady máme sehnat naše slavné kaluže. Ano jsme těmi kalužemi naprosto posedlí,ale co už.

Nakonec prý v lese nějaká určitě bude,takže jsme se domluvili na společném potréninkovém výběhu v lese. Trénink probíhal vcelku v klidu,jen jsem se zase starala o pití a zda mají naši závodníci všechno. Jak jsme se domluvili tak jsme zašli do buněk se převléknout a hurá do lesa. Najít kaluž bylo naprosto lehké a brzo jsme už do nich skákali a rochnili se v nich. Já jsem si skočila jen dvakrát,ale kluci si z toho zase dělali snad soutěž kdo tam spadne víckrát a kdo tam dýl vydrží. Holky je jen tak se smíchem pozorovali,i když Eliška s Péťou si taky skočili.

Normální lidi by tady třeba sáňkování nebo chodili na procházky,ale my jsme prostě úplně jiná liga. Na hotelu jsme se pomalu,celý promáchání plížili na pokoje. Kdyby nás takto někdo viděl,to by byl asi průšvih. Jen co jsme s Vinky dorazili na pokoj, tak jsme se letěli vykoupat a dali jsme si sušit věci. Jen co jsem vyšla ze sprchy,už jsem měla návštěvu v podobě Kuby Kociána a Klárky Polednové.

Dneska jsme místo závodů teda probírali kdo byl víc špinavý z těch kaluží, ale potom jsme nějak došli k zítřejším sprintům. Na večeři jsme šli pozdě a Aleš s Michalem si stěžovali co jsme dělali. Samozřejmě že my nic,my jen závodníci a do kaluží nikdo z nás neskákal,vůbec ne. Upřímně večer jsem padla do postele zcela sama a hnedka usnula,vůbec nic se mi dělat nechtělo.
.
V sobotu už se konečně jel sprint. No konečně,většina našich by ho chtěla odložit na jindy a pořádně se vyspat a nic nedělat. A to je teprve začátek sezóny a oni už si takhle stěžují u snídaně. Jenže jen co se ve dveřích objevil pár modrých očí,já zase koukala do nich. Byla jsem jím tak uchvácená,ale proč?

„Týno?" Žďouchla do mě Vinky a já se hned podívala na ni.

„Co se stalo?" Zazubila jsem se na ní,ale nemohla jsem si nevšimnout,že Italové kolem našeho stolu prošli.

„Proč tak koukáš k Italům?" Mrkla na mě.

„Já?To se ti jen zdá." mávla jsem rukou a začala se věnovat své snídani.

„Kterej se ti líbí?" Zeptala se,ona je fakt neodbytná.

„Co? Mně žádný" podívala jsem se na ní s vážným výrazem na tváři, protože mě to trochu štvalo,ale vždyť to byla pravda,zamyslela jsem se.

„Okej..." Odpověděla a já se stejně hned otočila na stůl za námi.

„A teďka to koukáš kam?" Drkla do mě znova a čekala čím to zakecám tentokrát.

„Se koukám kdo tady je." pokrčila jsem rameny.

„Jo aha,tak kvůli tomu pořád sleduješ Italy. Ale,ale Týnko." Ušklíbla se šibalsky.

„No dobře,tak se na ně koukám, to je toho." zakroutila jsem hlavou a snažila se dělat že mě to ani trošičku nezajímá.

„A kterej se ti to líbí?" Kdyby to nebyla Vinky,tak už sprintuju na druhou stranu světa.

„Jéžiši žádnej." začala jsem se zvedat od stolu, protože ještě by takhle chvíli do mě něco žvanila tak bych jí to vykecala. Na pokoji jsem lehla do postele,i když byl teprve začátek dne.

„Ale,ale copak Týno" usmála se Terka, když mě viděla.

„Zase provokuješ."

„já tak ráda,ale ty mě nechceš říct kdo se ti líbí a to mě vadí" sedla si taky na postel.

„Hele to není ani trošku podstatný jo." zvedla jsem se z postele a šla se připravovat na závod a po chvíli se zvedla i Terka a taky se začala chystat.

Dneska teda venku moc hezky nebylo,docela pěkná mlha a zataženo. V jedenáct začínal závod holek a já zase pomáhala holkám se chystat. Dneska jsem zase nestihla jít na trať,ale to mi nějak ani nevadilo.

Dnes nejlépe dojela Terka Voborníková na 8. Místě. Chudák Vinky dnes schytala velký poryv na stojce a měla 4 chyby chudák. Terka byla dost zklamaná,ale i tak semnou zůstala na stadionu a pomáhala mi s kluky. Ani jsem nehledala jak jede Bionaz,bylo mi to fuk.

Na skvělém 6.místě dojel Jonáš,takže jsme šli společně s Jonášem všichni na vyhlášení. Když jsem uviděla kdo vyhrál,zastavilo se mi málem srdce...Bionaz. Ani nevím proč,ale začala jsem se usmívat jak měsíček na hnoji. Jen co ho začali vyhlašovat,hned jsem tleskala a pískala. Terka se na mě jen nechápavě koukala a já hned stichla.

Mám pocit,že už ví kdo se mi líbí. Dali mu medaili a kytku,začal s tou kytkou mávat a potom společně s Němcem a Švýcarem udělali fotku. Za jisté že jsem se na něj smála a najednou se na mě podíval,naše oči se setkali a on se usmál ještě víc,a to přímo na mě. Bála jsem se abych neomdlela,koukali jsme se na sebe dlouho,než začali chodit i ti co skočili 4.,5.,a 6. Jonáš. Ti pod stupni dostali kytku a potom vyhlášení skončilo.

No my s klukama jsme se ještě vyfotili. Tak víte musíme mít co dát na instagram. Pořád jsem se tak usmívala, takovouhle dobrou náládu mám doopravdy jenom tady s biatlonisty.