Zpátky

35.

Přiznám se že už v sobotu mě zase budil budík. Ta naše malá oslava nebyla velká,ale jak jsme si povídali do jedenácti tak mě to nějak zmohlo. Z postele mě chvíli trvalo než jsem se vykopala a to samé Vinky. A ta k tomu chudák ještě musí jet dneska stíhačku.

Na to bych se už být jí vybodla, teď nějak začínám uvažovat, jak já jsem tenhle režim taky mohla mít. Do snídaně jsem se nějak oklepala z toho a znovu rozdávala úsměvy. Moje povaha se hodně za tu dobu u biatlonu změnila. Při vstupu do jídelny jsem si ihned všimla Didiera. Sakra já na něj zapoměla. Vytáhla jsem mobil z kapsy a začala ťukat zprávu.

„promiň že jsem se včera neviděli, ale s Terkou to bylo náročné, dneska už si na tebe čas udělám."

Stejně jak já nosí taky mobil na snídani a jako první věc co udělal, bylo to že si mě v jídelně vyhledal a usmál se na mě. Nebyl naštvaný,uff.

„ty a já,dneska večer bez běžek před hotelem v deset,vem si něco normálního"

Pod pójmem normální se toho skrývá hodně, ale od toho mám Vinky aby mi poradila co na sebe. Mobil jsem vypnula a začala se věnovat tomu co je teď a ne tomu co bude večer. Dnešní závod holek se jel dokonce i o hodinu déle než včera a to znamenalo ve 14:10. V tom případě jsme měli s Vinky více času se připravit.

Nebyli jsme ani jedna typ co by chtěli vypadat jak modelky,ale po včerejším boomu od Terky,jsem jí udělala na dnešek copy. Já ani na hlavě nic jinýho nenosím než copy a tak jsem v tom měla už praxi. Ve dvanáct jsme se přesunuli na stadion. Počasí bylo nádherné a ani nějak moc nefoukalo,ale Vinky mi řekla,že když fouká je to lepší.

Tak snad to dopadne dobře, doufala jsem. Držela jsem Vinky palce co to šlo, ale už na první ležce nechala tři nesestřelené terče a pak měla pokaždé jednu chybu. Na lepší než 46.místo to nestačilo. Ale i tak to je dobré a Vinky se i přes to smála od ucha k uchu.

Ono to jinak ani nebývalo,obě jsme se teď jen usmívali. Mezitím co Terka zmizela na hotel,tak já byla s našimi kluky. Pořád jsem přemýšlela jestli nemám jít i za Didierem,ale jako už párkrát,já jsem strašpytel a tak jsem nikam nešla. Klučičí závod nebyl bůh ví jak zajímavý,teda až na tu atmosféru co tu byla, protože vyhrál Tarjei Bø.

U Norů to dnes asi ještě bude žít, když u holek vyhrála Tyril. To z Čechů byl nejlepší Bimbo na 28.místě,ale já zase okukovala Didiera na 48.místě. Pro spoustu závodníků tohle byl poslední závod, včetně Vinky i Didiera. Zítra už nás čekali akorát hromaďáky, kterých se z od nás zúčastní Lucka, Makula,Bimbo a Ondra. Evík k tomu taky měla blízko,ale o 12 bodů jí to uteklo,celkem škoda.
Po příchodu na hotel jsme šli všichni společně na večeři a pak jsem zase musela dávat naše reprezentanty do hromady.

Když jsem měla hotovo,bylo už za dvacet minut deset. Tak to bude honička. Vinky mě už odpolede vybrala co na sebe, protože sama bych si nevybrala ani do léta. Vzala jsem si na sebe džíny a k tomu její kabát. Měla jsem ten svůj,ale ona si trvala na tom že se to k sobě nehodí tak jak by chtěla ona. Vlasy jsem měla rozpuštěné a za tu chvilku co jsme měli mě Vinky stihla lehce namalovat.

Z pokoje jsem vylítla přesně v deset a valila to svou né moc velkou rychlostí před hotel. Didier už tam čekal, měl na sobě taky rifle a nějakou bundu. Tady v Oslu chodit takhle večer v reprezentačním by asi nebyl nejlepší nápad.

„Ciao Týna." pozdravil mě a hned mě vtáhl do obětí.

„Ahoj" pozdravila jsem ho taky, tohle už byla naše klasika.

„Pojď semnou" chytl mě za ruku. Já se ani nerozkoukala a už jsme někam šli ruku v ruce. Teda ne úplně šli, protože jsme skoro běželi.