Zpátky

14.

Ráno jsem se probudila brzo,už v půl šesté. Nemohla jsem spát, nešlo to. Začala jsem se těšit domů,potřebovala jsem zase být sama a nic neřešit. Jen tak jsem koukala do stropu,než Terce v sedm začal zvonit budík.

„Ahoj,jak je?" Naznala hned.

„Jo,dobrý" vstala jsem z postele a zaplula do koupelny. Ne nebylo mi dobře,ale já už jí všechno včera řekla a nechci jí zatěžovat ještě víc. V půl osmé jsme se vydali na snídani a nikdo v jídelně nebyl. Pár týmů už odjelo včera a nebo někteří jeli domů už v pátek po sprintech.

„Kde jsi včera byla Týno?" Zeptala se Eliška. Nevěděla jsem jak úplně odpovědět.

„No venku,se tady projít po zdejší krajině a tak." Zalhala jsem a rychle se pustila do jídla. Stačí že už Vinky ví s kým jsem byla.

„Aha" kývla Eliška. Měla jsem klid,ale překvapilo mě když jsme všichni byli u snídaně potichu. Ani kluci nějak nevtipkovali a nebo si ze sebe nedělali srandu. Bylo to takové zvláštní a myslím že jsem za to mohla já,bylo to určitě kvůli tomu jak jsem včera byla dlouho pryč. Radši jsem ale byla sticha. Když jsme přišli na pokoj,tak jsem to nevydržela a zeptala se Vinky.

„Tery co se tady děje?" Koukla jsem na ní smutně.

„Co by mělo? Víš jestli myslíš to jak jsme všichni sticha,tak to je kvůli naší únavě." Uklidnila mě a začala si uklízet věci do tašky.

„Já jen jestli to není kvůli mě, nechci vám narušovat partu." taky jsem začala balit,protože v devět byl odjezd.

„Ty nám partu nenarušuješ, dokonale si do ní zapadla,jsi stejně střelená jako my." začala se smát. Takže já za to nemůžu? To jsem ráda.

„Děkuju" odpověděla jsem a taky se začala smát. V devět jsme byli zabalené na recepci a čekala nás asi 12 hodinová cesta autem. Já ani Vinky jsme nechápali proč nemůžeme letět letadlem. Nebylo by to lepší? Jen co jsme vyrazili autem z Martella,jsem usnula se sluchátky v uších. Spala bych asi až domů,ale někde v Rakousku mě probudila zpráva.

„tak už jsem doma,a co vy?"

On mi píše že je doma? Dobře,dobře takže to asi myslel vážně to že si budeme psát.

„no a my jsme teprve v Rakousku, ale někdy večer budeme doma. Ti pak napíšu,teď jdu spinkat😂"

Možná to znělo divně,ale co. Jen co jsem to odeslala jsem zase usnula a teď se probudila až v Jablonci. Úplně jsem netušila jak se dostat v půl desáté večer domů,ale jen co jsem vylezla z auta,uviděla jsem mamku.

Z celým týmem jsem se rozloučila a popřáli jsme si hezké svátky, protože podle toho co mi Michal říkal,je možné že se s nima uvidím až ve Švýcarsku,ale prý něco ještě vymyslí abych se nenudila. Po našem asi půl hodinovém loučení,jsem šla už ověšená taškami za mamkou.

„Ahoj" usmála se a hned mě objala.

„Ahoj" úsměv jsem jí oplatila, tašky hodila do kufru a sedla si do auta. Ona si sedla taky a vyjela směr domov.

„Tak jak si se měla?" Zeptala se.

„Skvěle,jsou tam hodně super lidi a tým mě vzal." Zavzpomínala jsem ,ale nic víc jsem jí neřekla. Proč by měla vědět že se kamarádím a při horším randím s Italem.

„A nějaká nová známost?" To mi četla myšlenky ne?

„Né,kdo by mě chtěl." mávla jsem rukou a ona jen kývla. Jen kdybych jí řekla že chodím na procházky s Bionazem,už by plánovala svatbu. Tak nějak to bylo i s mým bývalým. Naštěstí táta jí uklidnil že mi není 18 a teprve 16 tehdy.