Zpátky

29.

Ještě takhle na začátku kapitoly bych chtěla říct,že sezóna bude dokončena a žádný koronavirus se v knížce neobjeví a vše proběhne tak jak mělo, akorát si to domyslím.😁❤️
.
.
No v sobotu se měli jet sprinty, které začínali už v půl jedenácté. Takže jsme museli vstávat brzo,už mě to štve,ale musím si zvyknout. Ale to bych si už měla, protože už zbývá akorát měsíc do konce sezóny. Utíká to hrozně rychle.

Bohužel dnešní závody nebyly pro náš týmu úplně vysněné. Sice Vinky i Naty byli čisté,ale ani jedné to nechutnalo na trati a tak dojeli až za třicítkou. U kluků to bylo podobné. Sice nikdo čistý,ale třeba Víťa měl jednu chybu a dojel 51. Taky jsem pocítila jak se trochu atmosféra v našem týmu napnula. Mistrovství začalo hezky a teď nikdo není ve třicítce.

Kvůli tomu jsem se snažila tu atmosféru co nejvíce uvolnit a zapojila se do debat a vymýšlela různé blbosti. Dokonce jsme potom s holkama vymysleli,že si po zítřejších závodech uděláme párty. Teda jenom naší týmovou, protože aby jsme organizovali nějakou tajnou velkou pro všechny co tady jsou,tak na to fakt my nemáme.

Když už jsme chtěli končit dnešní sraz,jak tomu říkáme,tak přišel trenér. Tak bylo teprve devět že jo,takže naštěstí ještě večerka nebyla. Přišel totiž oznámit mě,Terkám a Mikymu,že na tomhle mistrovství končíme a zítra letíme domů a já s Mikym v pondělí máme přesun se zbytkem týmu do Arberu na junior cup. Terky dostanou teďka prý volno aby se mohli připravit na juniorskou Evropu. Takže zase budu sama,no to je skvělý. Ale doufala jsem že tam bude Didier a nudit se tam nebudu.
.
V neděli ráno jsme si hnedka všechno zabalili a v deset odlétali zpátky do Česka. Byli jsme čtyři a tak žadný problémy nebo tak nebyli. V Jablonci mě tentokrát vyzvedl táta,což bylo asi i lepší než mamka,i když mě to je i nějak jedno.

Doma jsem všechno zase hodila do pračky, protože i za ten necelý týden už jsem měla většinu dost špinavou. Hodila jsem to do sušičky a začala si balit. Dala jsem si k tašce i lyže a hůlky. Když jsem byla v posteli a projížděla kde je co nového narazila jsem na takový článek o svěťaku v Novém Městě co se měl jet o víkendu.

Mrzelo mě že to neuvidím na živo,ale místo toho budu v Arberu,ale určitě se někdy chci podívat na svěťak přímo ze stadionu. Těchto článků bylo na internetu spousta, ale jeden článek mě zaujal nadpisem "do NMNM přijede i spousta nových závodníků." myslela jsem že tam třeba pošlou nějakou Terku,ale ono ne. Moje oči spočinuli na sestavě Itálie.

Jel tam Didier. Tak tohle mě mrzelo snad ještě více že tam nebudu. Tak moc jsem se na něj těšila a já ho neuvidím. Zkazilo mě to náladu. Další den při cestě do Arberu, když jsme jeli auty a se na mě všichni jen nechápavě koukali. No tak jsem se jednou nesmála,to je toho.

„Slunce v Novém Městě září a já vidím jak září i moje princezna, posílám jí obětí a pusu a doufám že se uvidíme co nejdříve"

Přišla mě zpráva, když jsme se blížili k Plzni. Tehdy mě ukápla i slza,ale radosti. Kde na tyhle jeho řečičky chodí?

„zlepšil si mi náladu. Brzo se uvidíme slibuji, posílám obětí, pusu a energii na závody a ukaž všem co se v mladém Italovi skrývá"

Odepsala jsem mu tentokrát já. Po dni kdy jsem byla smutná jsem se začala konečně usmívat.

„Konečně ses usmála." objala mě hned Kája, když jsem odtrhla oči od telefonu.

„Jojo,ale teď už budu pořád." Ujistila jsem jí a to už se vedle na nás koukala i Verča Macková.
Ty naše holky jsou velice všímavé. Na večer jsme dojeli do Německa a ubytovali se na hotelu. Pokoj jsem dostala sama, i když možná by mi už nějaká ta společnost na pokoji nevadila.