24.

128 7 0
                                    

Hnedka mi to Terka vzala a byla celá vysmátá.

„Tak už jste spolu spali?" řekla místo pozdravu

„Jestě ani nepřijeli."

„Co že? Ten hajzl ti to dělá schválně ne?" Zakroutila hlavou.

„Co dělá?" Nechápala jsem co to zas mele za kraviny.

„Tě nechává takhle dlouho samotnou." začala se smát a bylo mi trochu jasné na co naráží.

„Nech toho,myslíš taky někdy na něco jinýho Terezo." Kdyby tady byla teď semnou tak jí bouchnu do ramene nebo do břicha a zase určitě obě chytneme záchvat smíchu.

„Samozřejmě že myslím,ale docela mě štve že tě takhle dlouho nechá čekat." zamumlala a viděla jak má co dělat aby se nezačala smát.

„Bože Terezo!" Vyjekla jsem.

„A co vůbec ty? Jak se tam máš?"
Pokračovala jsem a ona mi začala vyprávět o všem možném jak se má s holkama z Áčka a co vše tam dělají. Docela jsem jí to i záviděla. Volali jsme dlouho a taky by jsme byli schopni volat ještě hodně dlouho,kdyby mě nevyrušila zpráva.

Čekám venku před hotelem na svou princeznu,pokuď má čas na svého prince z Itálie"

Začala jsem se smát a Vinky nechápala vůbec co mi zase šiblo.

„Vo je?" Zeptala se.

„Budu muset jít,sice nerada,ale budu muset."

„No neříkej že by už přijel v půl desáté večer." taky se začala smát.

„Si představ Tery." Usmála jsem se a s rozloučením jsem hovor típla. Hodila jsem na sebe převlíkáče a kabát s čepicí a co nejrychleji se snažila dostat ven.
Ale nějak se mi to teď nepovedlo.

„Kam jdeš?" Potkala jsem na chodbě Kubu a já začala ihned vymýšlet výmluvu.

„Ven se projít a taky budu si volat s Vinky." Tohle bylo první co mě napadlo a bylo mi jasné že mě Vinky nekecne kdyby jí Kuba psal.

„Aha,tak Terku pozdravuj." Naznal a odešel. No tak takhle se mi zalhat docela dost dlouho nepovedlo. Teda pokuď Kuba si to teď nezačne zjišťovat. Vyšla jsem před hotel a hned jsem spatřila ten pár modrých očí a k tomu to nejhezčí co kdy svět viděl.

„Ahoj" hnedka jakmile mě viděl tak mě objal. Od něj to obětí bylo nejlepší a tak jsem ho taky objala a chtěla aby mě už nikdy nepustil.

„Promiň že jsme přijeli až teď." řekl,ale mě bylo jedno kdy přijeli. Hlavní je že vůbec přijeli.

„To mi vůbec nevadí,moc jsem se na tebe těšila." odtáhli jsme se od sebe.

„Já jen chtěl bych s tebou být co nejdéle,ale do půl jedenácté musím být zpátky na hotelu." omluvně se usmál,ale tak máme ještě třičtvrtě hodiny a to se toho dá stihnout ještě hodně.

„Času dost." Špitla jsem a on už mě někam zase táhnul, celý on. Moc daleko jsme nešli, jen asi tři sta metrů od hotelu do lesa.

„Času máme dost,to máš pravdu." pokýval hlavou. Ale já se zase nechtěla jen líbat,o tom vztah není,to už jsem zjistila.

„Tak jak se má Terka na mistrovství?" Zeptal se a mě to docela vzalo. Jakoby snad chtěl dělat to samé co já.

„Jo dobrý,teď jsou na soustředění a užívá si to tam."

„To je dobře,a ty jsi v tom případě na pokoji sama co?" Na co to zase myslí? No doufám že ne na to před čím mě Vinky varovala.

„Jojo, trenéři vědí že mě mají dát na pokoj Vinky nebo nikoho" zasmála jsem se a sledovala jeho úšklebek. Tak trochu jsem se začínala bát co asi v hlavě vymýšlí.

ZpátkyKde žijí příběhy. Začni objevovat