Zpátky

38.

Ráno jsem se probudila tak jak jsem večer usnula. Ale zarazilo mě že bylo teprve sedm. To bylo asi tím jak jsme šli spát brzo. Pomalu jsem ze sebe sundala Didierovi ruce a vyklouzla z postele a běžela se převléknout do koupelny. Když jsem se vrátila popadla jsem do ruky mobil a tam už jsem měla zpráv jak něco.

„už jsi v Itálii?" „hele proč mě ani Vinky neodepisuješ?" „Týno žiješ?"

Takovýhlech zpráv jsem tam měla několik už jen od Kuby dost a od Vinky jsem tam měla skoro to samé,ale asi v desetkrát větším počtu a taky s několika zmeškanými hovory.

„Žiju"

Odepsala jsem oboum a nechala to být. Jen tak jsem si lehla do postele a koukala na strop. Bylo mi jasné že si chvíli počkám než se Didier vzbudí,ale nechci vypadat jako ranní ptáče a nebo že mě Didier nezajímá. Z toho koukání na strop jsem sama usnula a vzbudilo mě hýbaní postele. Zmateně jsem si sedla a uviděla překvapeného Didiera jak se obléká.

„To jsi mohla ještě spát." pousmál se.

„Ne dobrý,já už jsem byla vzhůru v sedm." Zamumlala jsem a vylezla z postele. No že by mi teď bylo nějak do skákání to fakticky ne. Mezitím co se Didier převlíkal  a nevím co vše dělal,tak jsem byla na mobilu.

„hele jako Kristýno nemyslete si že když jsme od sebe tak že nebudou výslechy. A jestli ano,tak to se mýlíte, protože já jsem Vinklárková a znám ještě jednoho takového magora Štvteckého."

Tak touhle zprávou mě dostala. Ta je pořád tak děsně chytrá a důležitá asi jak bobek u cesty.

„ach Terezo já se z vás a ještě Jakuba jednou zakopu sama pod zem."

Odepsala jsem jí a čekala co vymyslí teď.

„nechceš pomoc? Jo a já ti platit pohřeb nebudu,to ať se postará Bionaz."

Tak teď už mě zase začala vytáčet. Ta je tak blbá,ale já na tom nejsem o moc lépe.

„blbko."

Odepsala jsem jí a nechala jí být. Nejsme spolu jeden den a už se pošťuchujeme a dohadujeme. Celé my.

„Terka?" Zasmál se Didier zamnou a já se ho lekla. Jsem mu snad včera důrazně řekla ať mě nestraší a dneska je to tady zase.

„Bože,já umřu dřív z tebe než z Terky a Kuby." Vyjekla jsem vyděšeně.

„Promiň,já zapoměl co si mi včera řekla." Omluvil se a já jen protočila očima. Sešli jsme dolů do jídelny a tam už Rebecca chystala snídani.

„Ale mami to jsi nemusela dělat i snídani." Zakroutil hlavou Didier a Rebecca před nás dala míchaná vajíčka. Jsem nečekala i v Itálii tohle jako snídani,ale vůbec mi to nevadilo. S Didierem jsme dojedli a jako včera jsme běželi ihned zpátky do pokoje. Moc jsem to nechápala,ale moje věc to nebyla.

„Vem si kombinézu a pojedeme na výlet." Rozzářil se najednou Didier a už se začala hrabat ve skříni. Tak co tentokrát vymyslel za výlet? Já ho poslechla a začala se oblékat na běžky.

„A jak dlouho budeme pryč?" Zeptala jsem se.

„Celý den." Usmál se a dál se připravoval a lítal po pokoji. To jako mám být celý den na běžkách? To mi asi hodně věří, protože v Oslu jsem na nich byla s Vinky dvě hodiny a to mi naprosto stačilo. Nic jsem neodpověděla a čekala až půjdeme. V půl desáté jsme společně na běžkách vyrazili někam pryč. Vůbec jsem to tady neznala a jediné co můžu tak popsat že jsem jeli okolo jedné hory,druhé hory a takhle bych mohla pokračovat hodně dlouho.