Zpátky

25.

Už od rána jsem věděla že tohle bude dost těžký den. Kvalifikace super sprintů kluků se jela až v jedenáct. A nejhorší asi bylo že se potom finále holek a asi i kluků krylo se smíšenými štafetami v Anterselvě.

Většina tady chtěla ty mixy vidět,ale s tím se nic dělat nedalo, maximálně že by nepostoupili,což byla docela velká šance. Ale stejně na snídani řekli že si to můžou pustit v záznamu a budou se snažit spíše tady o hezký výsledek.

Ještě než jsme odjeli na stadion v devět, tak jsem stihla napsat Didierovi hodně štěstí,ale moc ho neměl. Dojel totiž o 0,5 sekundy 31. a tak nepostoupil mezi třicet nejlepších do toho finále. Mezi našima postoupili jen Naty a Žemla,takže ostatní si jeli hezky na hotel a mohli se koukat na ty mixy.

Jakože je neuvidím mi bylo jedno,ale když dojeli třetí a tím získali po třech letech medaili na mistrovství světa,tak jsem byla docela naštvaná že jsem to neviděla. A vůči tomu že to Natce a Milanovi taky vadilo, tak jsme se rozhodli to pustit na rehabilitacích.

Alespoň že tady mají televize na WiFi. I když to nebylo živě a věděla jsem jak to dopadne,tak jsem to docela prožívala. Ale všimla jsem si taky třeba Natčiných reakcí,takže jsem nebyla jediná kdo to tak prožíval. Na večeři jsme šli až někdy okolo osmé,protože prostě my. Neexistuje asi jiné odůvodnění.

Celou večeři jsme stejně řešili ty mixy. No plánovali jsme to dokonce i oslavit a já chtěla volat Vinky,ale mě tyhle plány přerušil můj Italský kamarád. Jestli jsme teda ještě kamarádi a ne něco víc. Napsal mi jestli se dneska může stavit. Já mu odporovat nějak nechtěla, a i když jsem musela teda zavrhnout naše týmové debatění, tak jsem byla ráda. Já jsem se ještě rychle šla osprchovat a ještě jsem napsala Vinky.

„Tak dneska to bude,já se bojím. A jak jinak ty štafety?"

Napsala jsem jí a čekala až Didier přijde.

„neboj se a jo štafety byli naprosto úžasné,ale o tom se pobavíme jindy,teď se soustřeď jo"

Na co se mám zase soustředit, nechápala jsem,ale radši jsem to nechala plavat, protože s ní se většinou člověk dostane jen k jednomu. Bylo půl desáté a ozvalo se ťukání na dveře.  Bylo mi jasné hned kdo přišel a taky to tak bylo když jsem otevřela dveře.

„Ciao Týna." pozdravil mě Italsky, no tomuhle jsem ještě rozuměla, ale kdyby tady toho na mě spustil víc tak pochybuju.

„Ahoj." pozdravila jsem ho na oplátku Česky a pustila ho dovnitř. První naše taková to návštěva. Chvíli se koukal po pokoji a pak se posadil na postel. Teďka bych tady potřebovala Vinky aby mě začala vykládat jak je to v pohodě.

„Co budeme dělat?" Zeptala jsem se. On chvíli přemýšlel.

„Mohli bychom se podívat třeba na nějaký film co?" Teďka mi spadl kámen ze srdce a myslím,že to možná slyšela i Vinky v té Anterselvě.

„Dobře." kývla jsem a sedla si vedle něj a začala něco hledat na televizi. Moc jsem nevěděla co tam pustit aby jsme tomu oba rozuměli a tak jsem dala ovladač jemu.

„Jakými umíš jazyky?" Zeptal se a já netušila na co to potřebuje.

„Anglicky,česky,francouzsky a něco německy." Odpověděla jsem a on začal hned něco hledat. Podle názvu jsem pochopila že to bude něco francouzského a taky že jo.

Myslela jsem že tam dá horor, protože to má většina kluků nejraději,ale dal tam nějakou romantiku. Nevím jestli to tam dal schválně kvůli mě,ale ten film se mi hrozně líbil. Teď jsem byla ráda za to že jsem se učila francouzsky. Film skončil někdy po jedenácté a já se zase začala klepat co budeme dělat.