Zpátky

12.

Přišla jsem na pokoj a překvapilo mě,že Vinky nespí.

„Konečně jsi se vrátila,co jsi tam tak dlouho dělala?" Otočila se na mě ustaraně.

„Jsem se stavila v kavárně a tak trochu se tak napapala a taky jsem kupovala dárky" Objasnila jsem.

„A to jsi byla sama?" Zeptala se podezíravě,myslím že jí bylo jasné že jsem nebyla sama.

„jo? S kým bych tam asi měla jít?" Zakroutila jsem hlavou a šla rychle do sprchy. Takovýhle hezký pocit jsem neměla dlouho, ale až to tady skončí,tak se stejně měsíc a půl neuvidíme. Musela jsem se od něj držet dál. Jenže já mu pořád odolávala,něco mě k němu pořád táhlo a to i později.
.
Ve čtvrtek bylo volno,i když ráno jsme z postele vylézalo i tak v osm,protože v půl desáté byl trénink a na odpoledne byla rekreační klasika.

No takže odpolede je volno,co bych asi tak mohla dělat? Odpověď je lehká, budu spinkat. Na snídani jsme přišli brzo,ale i tak byla jídelna plná. Do fronty jsem si stoupla zrovna hodně šikovně,hned za Didiera.

Nevěděla jsem to,ale jakmile jsem stála za ním, poznala jsem jeho vůni. Otočila jsem se za sebe na Terku a bavili se o tom jak budeme slavit Vánoce,sice jsme to probírali už včera,ale tak to je jedno. Po nějaké té chvíli jsem se otočila zpátky a hned jsem na sobě uviděla pár modrých očí. Pootočila jsem se na Terku,ale ta se bavila s Klárkou.

„Ahoj" pozdravila jsem ho.

„Čauky" úsměv mi opětoval a začal si nabírat jídlo,stejně jako já.

„Hele mě je to taky blbí,ale,no nedala by jsi mi na sebe číslo" Z hluboka jsem se nadechla, když mu dám číslo tak se nic nestane, ne?

„Jo,tak já ti ho dám třeba dneska na tréninku jo." usmála jsem se na něj a šli jsme ke stolu,on teda k jinému,ale tu tří metrovou cestu jsme měli stejnou.

„Okej" odpověděl a sedli jsme si každý ke svému stolu. Byla jsem hodně ráda,že si nikdo od nás z týmu nevšiml toho že se bavíme. Nebo aspoň ten kdo to viděl,tak byl tichý jako hrob,ale měla jsem jistotu že Vinky to neví, protože ta by hnedka měla mraky otázek.

Po snídani jsme se začali chystat na trénink a v od půl desáté byli na stadionu. Po většinu času byli všichni na střelnici,ale já hledala Italskou kombinézu,kterou jsem, ale nikde neviděla. Papírek jsem měla v kapse schovaný aby mi nevypadl. Když jsem na konci tréninku šla jsem s Vinky do buňky,teda zase před buňku najednou jsem viděla modrou bundu jak ke mě běží.

„Promiň,my máme trénink až teď" usmál se na mě Didier a já mu z kapsy dala svůj papírek.

„V pohodě."

„Díky, ještě se uvidíme." uculil se a rychle běžel zas někam pryč. Jak jako se uvidíme? To už má vymyšlenou další schůzku nebo co?

Měla jsem v hlavě obrovský zmatek. Po chvilce vyšli všichni z buňky a my se vrátili na hotel. Jak jsem plánovala,tak jsem celé odpoledne jen prospala. Vzbudila mě až v pět Terka s tím že mám návštěvu.

No jo práce a zase jsme šli na večeři pozdě,takže Italy jsem nepotkala. Ale bylo to i asi dobře,čím míň se uvidíme,tím lepší pro mně to bude. Večer jsme zase strávili u kluků na pokoji a hráli všelijaké hry a kecali. Tady se úplně asi večerka nedodržuje,protože jít spát v půl jedné, když je další den závod, není úplně profesionální. Ale netvrdím že jsem to taky nedělala. Spíše já jsem pořád s tím spánkem dělala pokusy.
.
V pátek se jeli sprinty. V jedenáct jeli holky,takže z postele vylést v sedm. Na snídani jsem byla docela mimo,ale naši kluci mě zase nakazili dobrou náladou a tak že snídaně jsem odcházela celá vysmátá.