Zpátky

22.

Místo odpovědi jsem ho objala.

„Už jsem si myslela že nepříjdeš." Zasmála jsem se.

„To bych ti nikdy neudělal." odtáhli jsme se od sebe a oba se zase smáli jak sluníčka.

„Hej Dido jdeš?" Objevil se za Didierem nějaký další Ital, Tommaso nebo jak že se jmenuje.

„Teď mám práci". odpověděl mu a Tommas se na mě jen podíval a začal se smát.

„Tak já vás tu nechám." poplácal Didiera po rameni a někam s ostatními šli.

„Proč si nešel s nima,je to poslední den na mistrovství a teď se s nimi chvíli neuvidíš." Zeptala jsem se ho,ale i tak jsem se usmívala,ten alkohol už hrál nějakou roli. Takhle jsem to měla vždycky když jsem pila,sice jsem si všechno pamatovala,ale pořád jsem se smála a byla celá taková uvolněná.

„Ale s tebou se už taky neuvidím dlouho,pokuď tě nepošlou taky na IBU cup." Vzal mi skleničku z ruky a začal něco kouzlit. Já na něj jen koukala a po chvíli se rozhodla odpovědět.

„Ty jedeš na IBU cup?" Sice jsem ještě zcela nevěděla jestli tam pojedu,ale pravděpodobnost byla celkem velká a jestli by tam byl Didier tak by to bylo úžasné.

„Na druhý kolo u nás v Martellu." Objasnil mi a podal mi tu skleničku s tím jeho lektvarem nebo co to udělal.

„Když to do sebe hodíš,pocítíš zaručeně tu nejlepší chuť v životě." Pokračovala a hnedka do sebe tu skleničku celou vylil. Já chvíli přemýšlela a pak udělala to samé. Na začátku to bylo takové trpké,potom kyselé a nakonec sladké. Měl pravdu bylo to hrozně dobré.

„A co ty? Víš kam půjdeš po tomhle mistrovství?"

„S velkou pravděpodobností taky na IBU cup,říkali mi to,ale neví se to jistě." pokrčila jsem rameny.

„To by bylo skvělé" objal mě a mě málem spadla ta sklenička co jsem měla v ruce. Začal se pomalu naklánět,ale tady se líbat by nebyl dobrý nápad.

„Tady né." odtáhla jsem se.

„Máš pravdu." vzal mi skleničku a položil ji na stůl. Já nevěděla co bude,ale on mě jen chytil za ruku a někam táhl.

„Kam jdeme?" Nechápala jsem, ale on nic neodpověděl a zatáhl mě za tu chatku kde byla střecha a pod ní haldy dřeva. U prostřed byla cestička aby se pro dřevo lépe chodilo a přesně tam jsme šli.

„Tady už můžeme." usmál se a hnedka spojil naše rty. Zase jsem se cítila neskutečně,jako minule. Jako kdyby nic nikde nebylo a my spolu lítali. Takhle jsme se tam muckali hodně dlouho,než nás někdo vyrušil.

„Týno?" Řekl někdo a já celá ztrnula,kdo to tady teď zrovna otravuje? S Didierem jsme se od sebe odtáhli a oba se koukli kdo nás to otravuje.

„Co že?" Otevřel pusu Kuba a doslova na nás čuměl.

„Štvrtku?" Nevěděla jsem co tady teď dělá.

„Vy dva? K sakru to jsou mi věci." Zakroutil hlavou,přišlo mi jakoby to bral nějak až moc pozitivně, asi už měl taky pěkně připito.

„Hele my spolu nic nemáme." Snažila jsem se nějak vymluvit, Didier na nás jen nechápavě koukal, protože jsme mluvili Česky.

„To by jste se tady nelíbali,ale mě to ani nevadí,spíše Petr bude dost naprášky až to zjistí." Zamumlal, mávl rukou a odešel. Proč by Petr měl být na prášky? Vždyť tady ani není. Že by měla Vinky pravdu s tím že se mu líbím?