Zpátky

33.

Ve středu jsme všechny holky museli vstávat brzo. A to jenom kvůli tréninku,který byl od devíti.
Nečekala jsem že budu nějaká energická,ale byla jsem vyspalá dostatečně.

„Ty tam večer půjdeš?" zeptala se při cestě na snídani Vinky, aspoň že jsme šli teď sami.

„Jo,chci vědět co ho tak žere." Pokrčila jsem rameny a došli jsme do jídelny. Měli jsme stejný stůl jako včera při večeři,takže hned naproti Italům,fakt super. A jak jsem se dozvěděla,tak už takhle máme sedět pořád. Ještě před měsícem bych za to byla neskutečně ráda,ale teď ne, nevěděla jsem co se s ním děje a to mě dávalo do rozpaků. Nevěřil mi nebo co?

Ranní trénink holek probíhal stejně jak včera ten odpolední, akorát tam nebyli kluci. Před dvanáctou jsme se vrátili zpátky na hotel a jakmile jsme se s Vinky převlékli,tak jsme šli na oběd. Ze všech týmů nás tam byla jen polovina,ale ticho v jídelně nebylo. Pořád se u všech stolů o něčem debatilo a náš nebyl vyjímkou. Zrovna když jsem o tomhle přemýšlela,tak Bimbo řekl vtip a celý náš tým chytl záchvat smíchu. Sice jsem vtip neslyšela,ale taky jsem se začala smát.

S velice dobrou náladou jsme opustili jídelnu a s Vinky zmizeli v pokoji. Měli jsme teď odpolede mít volno a tak jsme vymýšleli co budeme dělat. Moc dlouho nám to netrvalo a rozhodli jsme se jet do města. Museli jsme se jít zeptat trenérů, ale ti nám to dovolili a tak jsme se oblékli do normálního oblečení aby nás jen tak někdo nepoznal a místní dopravou jeli do centra Osla. Vinky ani já jsme tady nikdy nebyli,ale Vinky měla Google mapy a tak jsme se podle nich orientovali.

Měli jsme v plánu jít do kavárny,ale místo toho jsme narazili na nákupní centrum a tak jsme šli utrácet. Žádné nakupování jsem si více neužila než tohle. S Vinky jsme si nakoupili pár kousků oblečení a na konci dnešního programu jsme zašli i do té kavárny. Na hotel jsme se ověšené taškami vrátili v půl sedmé a měli jsme dost na spěch. Utíkali jsme na večeři,kde už byli úplně všichni.

„Kde jste byli?" Zeptala se po našem příchodu Makula.

„Ve městě." Objasnila jí Terka a já s ní. Sedli jsme si ke stolu a rychle do sebe začali házet jídlo.
V sedm jsme došli zpátky na pokoj a já tam začala přehazovat skříň vzhůru nohama.

„Co to zase vyvádíš?" Smála se mi Terka, protože jsem nemohla najít kombinézu.

„Nevím kde mám kombinézu." Byla jsem z toho už nešťastná po ani ne třech minutách.

„A nemáš jí v tašce?" Navrhla Vinky a já běžela k tašce. Měla pravdu byla tam. Na kombinézu jsem si vzala jako minule v Martellu tu repre bundu a na hlavu čelenku.

„Vrať se prosím." obejmula mě Vinky a já se vydala i s lyžemi před hotel. Byla jsem z toho setkání nervózní. Věřila jsem že mi nedá kopačky a nepošle mě do háje,ale to těžko vědět. Po chvíli přišel taky a vypadal pořád hrozně. Nevím jestli nespí nebo co.

„Ciao Týna" pozdravil mě jako dřív. Tohle mi tak chybělo,celý on mi chyběl.

„Ahoj" pozdravila jsem ho Česky a jeho pusa se roztáhla do úsměvu. To se bál že s ním nebudu mluvit? V tichosti jsme sešli kousek k závodním tratím.

„Budeme jezdit." rozhodl a já ho poslechla a začala si zacvakávat boty do vázání. Byla jsem potichu, nechtěla jsem ho nějak rozrušit.

„Byla jsi na běžkách od tý doby co jsme se neviděli?" Zeptal se, když jsem se velice opatrně začala odpichovat od sněhu a jela soupaž. Nebyla jsem si stále taková jistá na tom a ještě na tratích,které neznám.