Zpátky

13.

Běžela jsem na pokoj a Terka se mě ptala co zase blbnu.

„Ty jdeš na nějaké rande?" Chytla mě za ramena, když jsme doběhli na pokoj.

„Ne,blbneš?" Dala jsem jí její ruce podél těla a začala hledat oblečení. Vybrala jsem to co minule,nic jiného co by bylo nějaké nerepre jsem neměla. Akorát jsem si rozpustila vlasy a dala na to normální čepici. Okolo osmé jsem zaletěla ještě upravit obličej a těsně před půl byla připravena k odchodu.

„Řekni mi kam jdeš." Starala se znova Vinky,ale já ji to říct nechtěla.

„Ven" usmála jsem se a opustila pokoj. Na recepci jsem byla zase dřív a když přišel Didier zase mě jen odtáhl ven.

„Ahoj" objal mě. To jsme jako nějací kamarádi nebo co?Znova je moc blízko mě,ale já mu nemůžu odolat.

„Ahoj." řekla jsem,ale nějak moje tělo neobjalo to jeho,ale jemu to snad ani nějak nevadilo.

„Tak co budeme dělat?" Zajímala  jsem se,protože mě zajímalo co vymyslel.

„Pojď a uvidíš." Ušklíbl se a rozešel se někam směrem k lesu. To mě jako jde popravovat nebo co že jdeme do lesa a je takový tajemný. Šli jsme vedle sebe, bylo mi s ním hezky i přes to ticho. Na nic se mě neptal a ani já jeho, vlastně vše důležité jsme si řekli minule, co víc by chtěl asi vědět. V lese bylo ticho,nikde nikdo, bylo to ohromující.

„Zavři oči." usmál se na mě asi po 20 minutách chůze lesem.

„Dobře" zavřela jsem je,ale si stoupl za mě a svými rukami mi oči ještě přikryl a tím pádem se mě dotýkal. Tělem mi proudili různé proudy elektřiny.

Pomalu jsme šli a já poslepu,měla jsem strach. Pod nohama mi křupal sníh a najednou Didier zastavil.

„Tadáá!" Vykřikl a  odstoupil ode mne. Byli jsme na nějakém menším útesu,kde byla deka a na ní košík s nějakými věcmi.

„To je nádhera" Žasla jsem,nevím jestli jsem to měla brát doopravdy jako rande, protože můj bývalý kluk tohle pro mě nikdy neudělal. Sedl si na deku a já vedle něj.

Z útesu byl úžasný výhled na Alpy,nikdy jsem nic takového nezažila. Didier mi nalil čaj a na deku položil tác s nějakými zákusky.

„Kde jsi to sehnal?" Zeptala jsem se ho,protože toho měl fakt hodně.

„Mám své kontakty." napil se čaje a pozoroval oblohu,za to mě v hlavě ležela pořád jedná otázka.

„Proč tohle všechno pro mě děláš, známe se jen pár dní." pokrčila jsem rameny a vzala si z tácu něco čokoládového.

„Protože se mi líbíš,a i když nevím co se ti stalo tak ti chci nějak pomoci" pousmál se a posunul se blíže ke mě. Já že se mu líbím? Neopil se náhodou?
Pro tohle jsem nějak nenašla slova.

„Jednou ti povím co se stalo." taky jsem se k němu přisunula a on mě objal kolem ramen a já se k němu jen přitulila.

Tak tohle jsem potřebovala jako sůl,najít si někoho komu pevně začít věřit. Ano,hodně věcí svěřují Vinky,ale ta všechno o mě ví,za to Didier ví jen můj datum narození a jméno.

Pomalu jsme popíjeli čaj a koukali na oblohu. Takhle jsme tam strávili snad dvě hodiny. Když nám došel čaj i sladké rozhodli jsme se pro návrat do hotelu.

Byli jsme oba potichu,ale i když je pravda,že já jsem taková kecka,tak s ním mi ticho nevadilo ani trošku. Zase jsme nemluvili, oba jsme byli tichý jak myš. Ale   bylo to takové příjemné. Zarazilo mě, když tam Didier všechny ty věci nechal,ale moje věc to není.