Zpátky

16.

Ráno jsem se probudila zase kvůli Terčinýmu budíku,který dělal rachot snad přes celý Brezno.

Ale chápala jsem proč ho má tak nahlas,protože jí jen tak nic neprobudí. Stejně i když ten skřáp řval už dvě minuty,Terka spokojeně spala a tak jsem ten budík vypla a začala jí lechtat.

„Bože,Kristýno!" Vyjekla a mě rukou bouchla do břicha,ale ne nějak silně.

„Vinklárková stávat!" Zakřičela jsem na ni naoplátku a šla ke skříni se převléknout. Na snídani to bylo v pohodě, naštěstí dneska se jel první závod holek až v jedenáct,takže na stadion jsme jeli po deváté a už jsme byli jakš takš protáhlé a neusínali v autě.

Dneska ty výsledky holek nebyly tak úžasné jako v pátek,ale na bodech Lída s Vinky dojeli a to je důležité. Kdyby nebyl Víťa tak to u kluků vypadá ještě hůř než u holek,ale číslo 26,které měl Víťa dlouho i vedlo. Ale nakonec jeho menší chyba ho o vítězství připravila,ale stejně dojel druhý a tak se muselo slavit.

Jen co dojel a přišel si ke mě pro věci jsem ho radostí objala,zajel skvělý závod. Jeden z nejlepších ve svém životě. Když jsme se po půl páté vrátili na hotel,místo toho aby jsem závodníky masírovala,odněkuď vzali flašku vína. Tak takhle by se mi tu zalíbilo hodně rychle. Když jsem se jich ptala kdy chtějí dávat do hromady,řekli mi že víno je dá dohromady mnohem rychleji.
Sice jsme měli jen jednu 1,5 litrů velkou flašku na 9 lidí,ale i tak jsme se docela celý večer smáli.

No o půl deváté k nám na pokoj přišel Aleš Ligaun s tím,že se zůstává další týden v Osrblie. Taky se zmínil že s trenéry se zatím dohodli na tom že Vinky a Víťa pojedou single mixy, zůstanou na Slovensku do pátka a potom pojedou domů.

Já pojedu domů v neděli a v úterý společně s Víťou a Terkou poletíme do Švýcarska. Měli to celkem dobře naplánované,ale hodně mě naštvalo,že zrušili závody v Dusznikách.
.
Celé pondělí jsme dostali volno. My s Vinky jsme celý den zůstali v posteli a koukali na seriály. No v úterý už byl trénink,teda já netrénovala,ale i tak jsem měla dost práce. Musela jsem totiž dávat dohromady závodníky a taky nějaké papíry kvůli tomu juniorskému mistrovství.

Mě to ani nějak nevadilo,protože mi s tím Vinky pomáhala. Ve středu to probíhalo stejně,jako ono vlastně popisovat tréninky z mého pohledu asi není nic moc. Když jsme dorazili na večeři,zarazila mě sestava u našeho stolu a to hodně.

„Co tady děláš?" Vyjekla jsem a silně objala Petra. Nechápala jsem vůbec co tady dělá, vždyť má jet do Švýcarska nebo snad ne?

„Jsem se přijel podívat jak se vám tu vede." zasmál se.

„No to určitě" pořád jsme se tam tak drželi v objetí a když jsme si to uvědomili,že tady je spousta lidí tak jsme se pustili.

„Nejedu do Lenzerheide a tak mě poslali sem,ať si prý zkusím závodit se staršími." usmál se pyšně. Jo takže on se nekvalifikuje do Lenzerheide na mistrovství světa juniorů,ale na IBU cup mezi dospělé ho pošlou. No to je mi logika.

„To je skvělé,nebudu tady sama." Vydechla jsem.

„Jak jako sama?" Skřížila si ruce na hrudi Natka a dělala strašně naštvanou.

„Myslím jako juniorka nebo jak to říct." zasmála jsem se.
Potom už to bylo nějak v klidu, ale Terka se do mě hned na pokoji pustila.

„Sakra Týno? Co máš s Petrem? Vyprskla na mě hned.

„Nic,jen jsme dobří kamarádi?" pokrčila jsem rameny.

„Jen aby." Zalezla do koupelny.
Co jí zase v hlavě cvaklo? No nic řekla jsem si a spokojeně usnula. Nemusela jsem tady řešit nějaké vztahy,protože od toho co jsme si volali s Bionazem si zase píšeme a já si myslím že je to super, i když si pořád píšeme skoro to samé. To obvyklé 'jak se máš? Co děláš?' a tak, stejně jako před tím.
.
Ve čtvrtek jsem vyletěla z postele sama od sebe už v půl sedmé. Nevím proč,ale asi jsem byla dostatečně vyspalá nebo nevím.