Zpátky

15.

V pondělí 6.ledna jsem byla už v osm připravená v Jablonci na odjezd. Jen co přijela Vinky, museli jsme se obejmout. Celou cestu v autě jsme řešili Vánoce a dokonce pak došlo i na Didiera.

No co jsem jí měla říct, když jsme si nic moc nepsali,ale věděla jsem že nehledal jen kamarádku na závody a baví se semnou i tak.
Do Osrblie jsme dojeli někdy ve čtyři odpoledne a hnedka jsme si s Vinky vzali zase společný pokoj. Myslím že to už bylo jasné že budeme mít pokoj spolu.

Vybalování vypadalo asi stejně jako v Martellu. Nějak jsme to naházeli do skříně a prostě absolutní nezájem že nám to třeba spadne a bude to zmuchlané. Docela jsem se těšila na večeři,protože tady budou zase jiní lidé,i když možná to tady bude jiné než v juniorech, ale i tak si myslím že tady to bude taky super parta.

S Vinky, Natkou,Lídou a Aničkou jsme vyrazili na večeři společně. A jak jsem říkala bylo to tady podobné jako v juniorech. Jen co jsme vešli do jídelny se většina co tam seděla něčemu smála. Myslím že tady problém mít nebudu a stejně několik závodníků co tu je, už jsem viděla v Minsku. Když jsme si sedli ke stolu tak jsme započali debatu Vánoce. Sice my s Vinky jsme se už o nich bavily, ale s ostatními holkami ještě ne.

Dozvěděla jsem se tak zase něco o holkách,podle mě budeme i tady dobře fungovat jako tým. Nevidím v tom žádný problém.
Po nějaké době, když už jsme dojídali přišli i kluci. Na večeři jsme byli asi hodinu,protože jsme si ještě povídali s kluky. Začínám se bát toho,že v IBU cupu jsme ještě víc ukecaný jak v juniorech, ale pochybuju že třeba Adam, Milan a Ondra skákali někdy do kaluže. Teda pokuď už to nestihli někdy taky v těch dorosteneckých kategoriích.

Celý večer jsme s holkama prodrbali na pokoji. Mám ohromnou radost že mě mezi sebe taky rychle vzali.

Úterý,středa a čtvrtek se jen trénovalo,nic zajímavého se ani nedělo. Celou dobu co jsem byla na Slovensku mě ani jednou Didier nenapsal. Že by mě měl fakt jen jako kamarádku na závody a přes Vánoce mi psal jen aby se neřeklo? Tak už má taky tréninky a možná i závody, takže se prober Kristýno. Opakoval si můj mozek tuhle větu. Trochu mě to štvalo a Terka to na mě ve čtvrtek večer poznala.

„Týno co se děje?" Zeptala se mě, když jsem večer ležela na posteli jak tělo bez duše.

„Nic." odsekla jsem.

„Něco asi jo,celou dobu co jsme tady jsi hrozně tichá a vypadáš smutně." podívala se na mě.

„5ak máš pravdu no." odpověděla jsem, protože Terce něco nalhávat nemá cenu.

„Počkej,co se děje? Jako něco tady nebo kde?" Úplně jsem jí to říkat nechtěla,ale když to potřebuje tak vědět.

„Od tý doby co jsme tady mi nenapsal." Špitla jsem smutně a otočila se na Terku a do ruky si schumlala peřinu.

„Jako Bionaz?" Já jen pouze přikývla.

„Tak třeba nemá čas." Já se na ní jen zvědavě podívala. Já jsem dokonce na závodech a mám čas, tak proč by on neměl?

„Dobře to je asi blbá odpověď." zamumlala Terka a začala přemýšlet.

„A ty si jako myslíš že ti chtěl jen zamotat hlavu nebo tě mít jen jako při závodech aby se nenudil?" Naznala,myslím že měla Vinky mnohem víc odůvodnění než já proč mi nepíše.

„Myslím,je to celý takový divný. Prostě jak sám řekl má jen kamarádky a holku nehledá a mě si našel jako kamarádku na závody."

„Možná z toho děláš velký hec. Jseš do něj hold zabouchlá a jen když ti čtyři dny nenapíše je to špatný." Zasmála se. Měla pravdu, možná jsem to až moc brala. A taky měla pravdu v tom že jsem ho milovala,začala jsem si to připouštět,ale nechci si kazit naše dosavadní kamarádství.

„Nejsem do něj zabouchlá." sedla jsem si a skřížila si ruce na hrudi a dělala uraženou.