Zpátky

28.

V klidu jsme dojeli domů. Mamka se mě už na nic neptala. Asi potřebovala střebat nové informace. Se všemi věcmi jsem šla domů a hnedka mě objala Lea a táta za ní jen stál a později si všiml mých lyží.

„Že by ses nám vrátila k závodění?" Zeptal se. Tak ten to bral už úplně jinak.

„Nikdy." zasmála jsem se.

„No jen se pochlub že sis našla kamaráda."  Vložila se do toho mamka a protočila oči. Nechápala jsem co jí to tak bere.

„Mami vždyť ho ani neznáš a za další beru ho jako další své kamarády. Třeba jako Vinky, Naty, Kubu,Petra a další." Pohodila jsem tam rukama. Už mě s těmi kecy vytáčela.

„No jo a pak za měsíc s ním přijdeš jakoby že je to tvůj kluk" Zasmála se ironicky a já už to nedala. Popadla jsem věci a běžela se vším do pokoje a zamknula se tam. Ona mi nebude určovat pravidla mého života a nebude mi určovat do koho se mám zamilovat. Nakonec jsem usnula a doufala že ráno to bude lepší.

Když jsem se ráno probudila nikdo doma nebyl. Neuvědomila jsem si to včera. Máma jela do práce,Táta někam s laufaři a Lea šla do školy. Takže celý den krásně pro sebe.

„Kristýno! Dneska ve 14:15 budeš povinně koukat na televizi"

Napsala mi Vinky a já nevěděla co se děje. Až po chvíli mi to došlo. Ona pojede vytrvalostní závod na MS v Anterselvě.

„neboj a ukaž jim že něco umíš"

Odepsala jsem jí a už od půl druhé koukala na ČT sport, abych o něco nepřišla. Vinky při své premiéře ve svěťáku dojela 62. se dvěma chybami. Podle mě to je ještě dobrý výsledek,i když vím že Vinky umí střílet lépe.

„gratuluju,jsi dobrá. PS: posílám obětí" 

Napsala jsem jí ihned. Měla jsem z ní radost. Nechci to tady nějak protahovat,ale takhle vypadali všechny moje dny co jsem byla doma. Vstala jsem okolo jedenácté,najedla se, koukla na biatlon a zase zalezla do postele.

V sobotu,kdy už byla mamka s Leou doma jsem si zase začala balit. V pondělí mě čekal přesun do Minku. Už v sobotu jsem si balila, protože v neděli měla Lea republikové závody v Jablonci, sice je měla už od pátku, ale já jsem byla moc líná tam jet a tak mě k tomu mamka musela donutit.

Ano vím,jsem hrozný lenoch. No a v pondělí brzo ráno jsem letěla směr Minsk. Za ten týden doma se mi tam ani trochu nechtělo,ale těšila jsem se, protože tam bude Vinky. Konečně se uvidíme a konečně si budu mít s kým pokecat a to jsem nevěděla že nebudu muset čekat až do Minsku.

„Ciao ty naše Italka." zasmál se někdo vedle mě když už jsem dávno seděla v tom letadle  a ono mělo vzlétat.

„Teryyy!" Objala jsem jí hnedka.

„jaktože mi nikdo neřekl že s tebou poletím" usmála jsem se na ní.

„A jaktože mi nikdo neřekl že já poletím s tebou?"  Takže prostě to na nás asi měli trenéři domluvený nebo co já vím.

„Tak teďka máme čas,jak bylo v té Anterselvě?" Vybalila jsem na ní hnedka tuhle otázku.

„Úplně úžasně..." A začala mi vyprávět všechno co tam zažila. Každý den a každou hodinu mi popisovala úplně detailně. I ten let byl krátký na to aby mi všechno pověděla a ke mě jsme se už vůbec nedostali. Když jsme se dostali na hotel,museli jsme ihned v našem povídání pokračovat. Když mi Terka dopověděla svůj příběh,tak jsme ještě museli na trénink.