Zpátky

10.

Ráno jsme museli vstávat dokonce už v šest,aby jsme prý stihli přejet do Martella. S Vinky jsme vypadali takhle ráno asi docela směšně,ale tak co.

Překvapilo mě že jsme nebyli na snídani takhle brzo v půl sedmé sami a bylo tam více týmů,ale Italy jsem nikde neviděla. Po snídani jsme si s Terkou museli nějak zabalit věci a to byl teprve boj. Ani jedna z nás nechápala jak jsme mohli tolik věcí nacpat do dvou tašek. Před devátou jsme to konečně všechno narvali do tašek a docela dost spokojeně odešli na recepci,kde byli už skoro všichni, chyběl jen Kuba a Ondra.

Ti do pěti minut taky doběhli na recepci a mohli jsme vyrazit. Celou cestu jsme všichni prospali. Všichni jsme byli unavení. Mě probudili až trenéři v Martellu. Jeli jsme tam 7 hodin, takže jsme tam dojeli okolo půl páté odpoledne. Všichni byli ubytování znivu na stejném hotelu asi 4 kilometry od arény. Do Martella už s námi tentokrát neodjela Terka Voborníková,jela místo toho na IBU cup do Obertilliachu.

Jinak jsme tady zůstali všichni. Na hotelu jsme hned s Terkou zase padli do postele. I když jsme celou cestu spali,byli jsme unavené a hlavně z toho auta celé rozlámané. Obě jsme si chvíli stěžovali na bolest všemožných částí těla a pak začali pomalu vybalovat. Ale tady jsme to jen tak hodili do skříně. Večeře tady byly taky od šesti,takže jsme šli s Terkou přesně na čas. Hnedka po otevření dveří na mě dýchla vůně špaget,to jídlo jsem vždycky zbožňovala.

„Mňam" vtáhla jsem vůni do nosu a Vinky se mi začala smát.
Sedli jsme si ke k jednomu stolu blízko pultu,protože od nás z týmu tam ještě nikdo nebyl. Ten stůl měl ještě asi jeden důvod, za námi jsem viděla Italky a tak mi bylo jasné že tam budou i kluci.
Donesli nám jídlo a v tu dobu přišel i zbytek našeho týmu.

„Tady se mě líbí" pronesla Klárka a všichni jsme jí přikyvovali.

„Mají tady moc hezkou koupelnu" Zasmál se Pepa, protože naše koupelna byla velká jak celý pokoj a pravděpodobně by se tam dalo taky ubytovat. Po chvíli co jsem do sebe házela špagety do mě Vinky žďouchla a já málem své špagety prskla na Petra co seděl naproti mně.

„Už ti přišli" zašeptala a já se otočila ke stolu za námi. Byla pravda že se tady znova uvidíme. Takový můj automat ve mě se usmál,ale pořád jsem na ně byla otočená a Terka taky jen tak na půl. Po chvíli si toho Didier všiml a hned se na mě usmál a mávnul na mě. Já jsem na něj udělala to samé a otočila se zpátky ke stolu.

Terka na mě koukala s otevřenou pusou,ale nic neřekla a dál se věnovala jídlu a diskuzím u stolu. Jen co jsme přišli na pokoj tak spustila.

„Co to bylo?" Vyjekla a jakoby snad byla ona v jiném světě.

„Co mělo co být?" dělala jsem že nevím,i když jsem moc dobře věděla.

„Proč si se zdravila s Bionazem" pohodila tam tak rukama a já se tomu musela zasmát.

„No tak jsme se pozdravili,to je toho,ale nic mezi náma není." myslím že to znělo,jako bychom se znali už hrozně dlouho a přitom jsme se jen jednou náhodně potkali.

„Ale jak jste se poznali?" Nešlo jí to do hlavy,ale mě by to taky asi úplně nešlo, kdyby mě to takto někdo řekl.

„Jsme se spolu jen jednou chvilku bavili no,ale jako já takovej posránek, prostě jako nic." Objasnila jsem a tím uzavřela naší debatu a šla se vykoupat. Večer jsme s Terkou koukali na nějaký ten film, většinou to je něco od Marvelu, protože ten obě zbožňujeme, i když nějakou tu slaďárnu by jsme si taky pustili,ale tohle je přeci jenom určitě lepší.
.
V úterý nás nechali trenéři ráno pořádně vyspat a já si taky schrupla hezky do jedenácti. Samozřejmě že jsme snídani neměli a místo toho jsme měli oběd. Ve dvě jsme jeli do arény si odzkoušet zdejší trať a střelnici, teda já ne,ale závodníci.