Zpátky

9.

Když jsme se vrátili na hotel, odbyla jsem si svou práci a pak jsme letěli na večeři,i když úplně né doslova že bychom letěli, protože jsme všichni byli utahaný jak koťata.

Stejně jsme u večeře nikdo nezavřel pusu, pořád jsme o něčem kecali. Ani jsem neměla čas hledat Italy. Až při odchodu z večeře,mě utekli oči k jejich stolu. Italové byli vysmátí stejně jako my,taky nezavřeli pusu. Tady v juniorech mají takovouhle náladu skoro všichni. Vysmátí a ukecaní,takhle nějak bych to popsala.

Dorazili jsme všichni na někoho pokoj,podle bordelu bych hádala že klučičí a zase začali něco rozebírat,my vlastně skoro nic jinýho nedělali než kecali, skákali do bahna nebo ostatní závodili.
Spát jsme šli někdy okolo jedenácté,i když další den se jeli štafety.
.
Poslední závodní den tady na Pokljuce a čím dál větší problém vylést v sedm z postele. A kdybych neměla Terku,tak je pravděpodobné že z té postele nevylezu do oběda nebo klidně až do večeře. Na snídani jsem si hned všimla Italů,tak taky aby ne když byli za námi.

Po ránu není nikdo tak usměvavý jako při večeři,ale i tak se pořád někdo smál. Nabrali jsme si snídani a sedli jako vždy ke stolu. Já se hodně často otáčela dozadu. No ale Terce to už teď neuteklo.

„A teď už se z toho Bionaze nevykroutíš." Drkla do mě a smála se.

„Ale já-" Nestačila jsem to doříct, protože mě Terka přerušila.

„Ale já tě viděla,pořád se na něj koukáš a směješ se na něj,jasná to láska." mrkla na mě,ale přitom měla vážný pohled a čekala asi jakou si najdu výmluvu.

„No tak se mi líbí,ale prosím tě má holku,tak jako klid" Žďouchla jsem jí do ramene.

„Já a Google,je ti to jasný." zvedla se Terka od stolu a utíkala na pokoj. Já jsem jí byla v závěsu, protože jsem se bála co zase vymyslí. Jen co jsem dolítla na pokoj, už měla v ruce telefon a něco hledala. Bože ona to fakt myslela vážně?

Nevšímala jsem si jí a začala si chystat věci. V jedenáct jeli první single mixy, které jeli Jonáš a Terka Voborníková. Když už jsem se chystala odejít z pokoje k autu, Vinky mě zastavila. No tak to by mě zajímalo co zjistila.

„Hele jen tak,možná na IBU píšou že má holku,ale tam se tomu nedá věřit" Usmála se,ale neřekla mi nic víc.

„No a co?" Snažila jsem se z ní dostat víc.

„Nemá holku." Řekla a doslova mě vystrčila z pokoje a to jsem ji ani neodpověděla. Nevím co jí to zase popadlo. Nesmělo mi taky úplně uniknout to že Bionaz jede ty odpolední štafety,stejně jako Vinky. Jonášovi a Terce jsem popřála hodně štěstí a oni se pustili do závodu. Hnedka na prvním úseku měla Terka trestné kolečko,chudák.

„Jsem to podělala." padla mě hned do náruče.

„Neboj Tery, ještě jeden úsek pojedeš,tak to napravíš." hladila jsem ji po zádech a snažila se jí nakopnout.

„Snad." usmála se a šla se napít. Nakonec dojeli 6. Což je podle mě naprosto skvělý výsledek. Na stadionu jsem zůstala,protože jen co odešli Jonáš s Terkou,přišli tam Péťa,Vinky,Kuba a Tom.

„Vinklárková, ty jsi taková FBI,až je to hrozný." sebrala jsem jí boty, aby toho neměla moc.

„Tak jasný." vyplázla na mě jazyk a my se začali smát. Naší čtveřici se dařilo moc dobře, dojeli 5. A byli zase vysmátí jak malé děti. By mě zajímalo kde takovou dobrou náladu berou a hlavně proč mě s ní vždycky nakazí. Později jsem si všimla také,že Italové dojeli 7. Asi minutu za námi,ale jim jsem pozornost tolik nevěnovala.