Mechanický Měsíc

|2 : plán svobody|

Obličej se jí leskl slaným potem, který ji pálil v bledých očích. Přesto ale pokračovala v trénování, které dnes spočívalo v rozsekávání figurín používáním jejích drápů. Představovala si na jejich prázdných obličejích tváře obrněnců, Velitele a všech kteří jí nebo jejím sourozencům kdy ublížili. Jedné z umělohmotných lidí upadla hlava, přesně v moment kdy se rozlehlou místností rozezněl zvuk krátké sirény, značící konec cvičení. Jediné dveře vedoucí dovnitř a ven se hladce otevřely.

Opala věděla, že může tvrdohlavě zůstat stát na místě a neposlouchat Velitelovy rozkazy, ale z minulosti se již ponaučila. Kdysi, když jí bylo patnáct, zkusila odporovat a vše skončilo deseti obrněnci vlečoucím ji z místnosti ven násilím.

Nyní proto raději prošla širokým dveřním rámem, dále tmavou chodbou a poté do třetích dveří napravo, které již byly pro ni otevřené. Vevnitř se nacházel Velitel s čísly 002, 005, 006, 007 a 010. Zařadila se na své místo, nechávajíc vedle sebe prázdný prostor pro 008. Velitel jí věnoval jeden jediný pohled, předtím než se vrátil ke svému lesklému tabletu, na kterém zahlédla modrotisky a nějaké články. Přestala nad tím přemýšlet a místo toho se soustředila na svůj plán. Brzy se to stane. Brzy uprchne. Brzy se dostane ven, daleko od Ferrumu. Nemohla se dočkat, nemohla se dočkat, až nasaje čerstvý vzduch přírody, venkova. Až se napije chladné vody z nějaké říčky. Až vyleze na skálu, rozhlédne se po okolí, po výhledu a hluboce zavyje. Až svolá svou rodinu. Až ji osvobodí.

Dovnitř tiše vešel 010, jeho rudé rty byly ještě více zvýrazněné v tlumeném světle pokoje. Postavil se vedle Opaly, aniž by se na ni podíval. Velitel na něj také jednou, krátce pohlédl, poté se znovu vrátil ke svému tabletu.

Po čem se zdálo jako věčnost dovnitř vešel 001. Očima přejel všechny své sourozence kromě chybějící 008 a postavil se na začátek řady. Velitel pouze přejel prstem po displeji tabletu a svůj adoptovaný pokus mile ignoroval.

Po další půl hodině dovnitř vešla zlehka udýchaná 008. Vlasy měla trochu slepené potem, rány ze včerejška byly zakryté zrzavými prameny. 008 se jí ihned podívala do očí, odhodlanost tím nejhlavnější z emocí, které se odrážely v mrkvové barvě. Opala věděla, že to o co ji žádá je nebezpečné a velmi riskantní, ale musela to udělat. Ani jedna nechtěla zůstat ve Ferrumu a vsadila se, že ani její ostatní sourozenci.

Velitel sklonil svůj tablet, vypnul ho a odložil na krátký stůl, stojící opodál. Postavil se před všechny pokusy, ruce sepjaté za zády, a ukázal na Opalu, 003, 004 a 005.

„Dnes proběhne obyklé skupinové cvičení. Čísla 003, 004, 005 a 009, vy jste na řadě." ustoupil do rohu místnosti, svůj tablet opět v jeho rukou s prázdným dokumentem na displeji. Opala a její vybraní sourozenci vystoupili z řady, která ustoupila ke zdi, aby měly pokusy co nejvíce prostoru k boji.

004 se usmála jako drvace hledící na svou kořist. Její modré oči blýskly po Opale, šťastná, že byly vybrané ony dvě. Bázlivá 005 stála opodál, křídla rozepjatá do celé své krásy, moc si nevědíc rady - všichni ostatní vybraní byli mnohem nebezpečnější než ona. Mohutný 003 dopochodoval naproti okřídlené dívce, vědíc, že ji bude muset zprovodit jako první.

Z reprodukturů se ozvala siréna. 004 tělo uchvátila smetanová aura, sílící, jak se blondýna soustředila na zlikvidování své soupeřky. Opala rychle zakličkovala, aby jí to ztížila. 004 se zamračila, snažíc se trefit svou enegii na hýbající se cíl. Předtím, než se jí to ale podařilo, trefila ji vlkodlačí ocelová pěst. 004 tělo dopadlo s tlumeným žuchnutím na zem, její oči zavřené. Opala ji tam nechala ležet, musela se ještě postarat o další dva pokusy.