Mechanický Měsíc

|33 : vír změn|

Vydýchaně doběhla na tuctové místo v lese, jenž však bylo ihned ozvláštněno její rodinou. Všichni zde stáli, živí a poměrně zdraví, přestože viděla několik mírnějších i vážnějších zranění.

„009?" hlesnula Mana a přiběhla k ní. Vera s Meriou jí bez meškání vzaly Dorubi a Wyru z ramen.

„Co se stalo?" zeptal se Kael.

„Požár," odpověděla a odkašlala si. „Budou v pořádku?" pohlédla na dvě nehybná těla.

Cieno jenž klečel na zemi a prohlížel svou přítelkyni k ní vzhlédnul a přikývl. Teprve když na něj spanula očima, povšimla si veliké krvavé rány na jeho rameni.

„Kurňa, co se ti to stalo?" svlékla mu krví ztěžklou bundu a opatrně mu rozthla rukáv, aby odhalila ošklivě vypadající střelnou ránu.

Místo odpovědi Cieno nejprve pohlédl na Veru, která se mu vyhýbala očima. Co se to mezi nimi přihodilo?

„Střelná rána." odpovědl jí zbytečně.

„To vidím, ale jak se to stalo?!" naléhala dále.

„Kdo jiný než obrněnci? Celkem se mi dařilo se vyhnout těm jejich kulkám, ale pak mě jedna trefila."

„Dobře, dobře. Pokusím se ti to ošetřit." zamumlala.

„Nemusíš," odmítl její pomoc. „Zvládnu to sám."

„Jen jednou rukou?" ptala se ho zmateně.

„Měl jsem už horší." zamručel.

„To ale neznamená, že musíš odmítat mojí pomoc. Už nejsi sám, teď máš nás. Dovol mi se o tu ránu postarat." pravila.

Chvíli přemýšlel, avšak poté nepatrně přikývl a přestal si svou zdravou rukou zakrývat stále krvácející zranění. Opala k němu přiklekla a zatímco poručila Maně a Derece, ať z Cienova odtrhnutého rukávu vyrobí provuzorní obvaz. Dívky přikývla a ihned se daly do práce.

Začala si prohlížet ránu. Jak zjistila, stále se v ní skrývala kulka, jež musela co nejdříve ven. Nyní však nebyla vhodná doba - záhadný motorkář již mohl dávno přelézt zeď a nyní by již mohl být na cestě k nim. Jestliže se nedají do pohybu, nebudou mít v útěku velkou šanci.

Pokud ovšem...

Společně již několikrát zabili. Přestože nyní neměli Dorubi jako předtím, Cieno byl jedním z pokusů. Byl vycvičen k boji a zabíjení, stejně jako všichni ostatní ze sourozenců. Mohla by se postarat o ránu svého bratra a jestliže se zde ukáže onen muž, jednoduše ho se svou rodinou zneškodní.

„Budu muset vytáhnout tu kulku." oznámila mu.

„Bez anestezie?" zeptal se poněkud bázlivě.

„Ano." odpověděla nešťastně.

„Dobře," hlesnul tiše. „Jen to udělej co nejrychleji."

„Zvládneš to bez křiku? Jestli ne, tak ti můžu dát něco do pusy, ať máš co kousat. Pomůže ti to." navrhla mu.

Přikývl, obličej bílý jako stěna.

„Podáte mi někdo nějaký kus látky?" pohlédla na zbytek skupiny.

Kael jednal pohotově - odškubnul si ze své mikiny pořádný kus, několikrát ho přeložil a poté svůj výtvor podal Opale. Děkovně na něj pohlédla a přijmula ho od něj.

„Otevři pusu." řekla jemně. Cieno ji poslechl a jakmile byla látka v jeho ústech, pevně zkousnul. Pravděpodobně se nachystával na přicházející bolest.