Mechanický Měsíc

|25 : faleš a poctivost|

„Pojďme si promluvit ven, ano?" vyzval ji 003 něžně.

„Jen ty a já?" ujišťovala se Opala neklidně.

„Jen ty a já." potvrdil s přikývnutím.

„Tak fajn." povzdechla si, nýbrž souhlasila.

„Wyro, počkej tady na mě, prosím." prail ještě dívčiným směrem.

'Aha,' pomyslela si Opala. 'Ta blondýna se tedy jmenuje Wyra.' dozvěděla se tak aspoň nějakou příhodnou informaci o nové dvojici.

003 ji vyvedl ven z nemocniční budovy. Společně se dále plížili podél staře vypadajících staveb, dokud nedorazili do něčeho, co kdysi mohlo bývat pěkným parkem. Nyní z něj však zbýval pouhý nahnědlý, suchýkus krajiny, jenž by každého odpudil po pouhém jedněm pohledu. 003 ho avšak miloval.

Chlapec se umně protáhl mezi zrzavělým plotem, díky čemuž se dostal do území někdejšího parku. Opala ho následovala a přestože se na krátkou, děsivou chvíli téměř zasekla, podařilo se jí dostat se ke svému bratrovi.

003 ji nyní vedl mezi shořelými stromy, prachem a depresivní nicotou.

„Asi tímhle místem opovrhuješ a já se ti v tom vůbec nedivím." pravil konečně.

„Neopovrhuju jím, jen ho lituju." opravila jeho slova v něco šetrnějšího.

„Když mi ukazovali fotky Rapacious Clutches, málem se rozbrečel jako malý dítě. Bývalo to tady dechberoucí, 009, ale ty zatracení obrněnci to tu museli zničit. Jediné, co jim teď zbývá jsou staré, polozbořené budovy a tenhle kus nepouživatlný půdy." svěřil se jí s jednou ze svých vzpomínek.

„Jak dlouho už tady jsi?" zeptala se poněkud nejistě.

„Už to je nějaká chvíle," zamyslel se. „Řekl bych, že tak dva, tři týdny."

Opala přikývla. „Jak jsi to tu vůbec našel? Fester Air je dost dobře schované."

„Stejně jako ty," usmál se. „Naprostou, čirou náhodou."

„Aha," odpověděla dutě. „To tedy je dobrá náhoda."

„Jo," souhlasil radostně. „A-" chystal se pokračovat, avšak Opala mu skočila do řeči.

„003, omlouvám se, ale tohle nejde. Nemůžu s tebou vézt takovou lehkovážnou konverzaci, když mám tolik otázek. Musím vědět, co se s tebou a ostatními stalo." zastavila se ve své cestě.

003 na ni nejdříve pouze hleděl, zatímco párkrát mrknul, dokud se neprobral ze svého chvilkového překvapení.

„Chápu tě, sám mám strašně moc otázek. Asi je na čase, abychom si vážně promluvili."

„Jo," souhlasila s úlevou. „Dobrý."

Odvedl ji podél k plotu k bývalé houštině, ze které nyní zbývalo pouhých pár lámajících se větviček, jež posměšně trčely ze země. 003 se u nich zastavil a posadil se na zem.

„Tady je menší šance, že nás někdo spatří." vysvětlil.

Přikývla a usadil se naprosti němu, aby mu mohla vždy hledět do očí a na rysy jeho tváře.

„Chceš mi položit první otázku?" zeptala se ho.

„Fajn," přijal její nabídku. „Víš co se stalo s 001 a 010?" zeptal se jí.

Opala čekala, že přijde další vlna melancholie. Čekala, že jí smutek a žal opět zatmí před očima a veškeré světlo vyprchá z jejího mladého, již ne nevinného srdce. Tentokrát avšak nic nepřišlo. Necítila zármutek, necítila nekonečné hoře, dokonce ani prázdnotu ne. Byla v pořádku. Byla v pořádku s 001 smrtí. Byla v pořádku se smrtí svého vlastního (či adoptovaného) bratra.