Mechanický Měsíc

|22 : skučení divokých řek|

Opala projížděla prsty v jeho vlasech, zatímco na ni Kael hleděl. Žena, mladší než ta v roláku, jí sem přinesla židli, takže se byla schopna posadit vedla svého ležícího bratra.

Když se dozvěděla o jeho zranění, byla šokovaná, nešťastná a rozběsněná, avšak brzy svou bouři emocí uklidnila. Nyní na ně nebyl vhodný čas ani doba.

„Jak se cítíš?" zeptala se ho tiše. Věděla, že je to hloupá otázka, avšak v tu chvíli na nic lepšího nemohla přijít.

„Jak kdyby mě sežral vůl s průjmem, a pak mě vykadil do vodního víru." přestože téměř zemřel, stále to byl on. Po jeho větě se značně uvolnila a dokonce ucítila, že se jí rty samovolně zvlnily v nepatrný úsměv.

„To asi dává smysl." řekla mu. Kael se na ni usmál, nýbrž v jeho očích přesto zahlédla drtivou kapku žalu. Ona a ostatní mu přesto pomohou se přenést přes ztrátu končetiny - společně ho posílí a vrátí ho zpět do takové formy, aby byl opět schopen chodit, běhat, skákat a plavat.

„Kde jsi byla?" zeptala se Meria. Snažila se znít nenuceně, ale Opala její přetvářku lehce přečetla. Ve skutečnosti jí její nepřítomnost vyčítala.

„No, já..." co jim měla říct? Nic nevnímala. „Nevím." rozhodla se tedy pro nejjednodušší možnost, čímž si vysloužila tázavé pohledy od skupiny.

Za nimi se ozvalo zakašlání. Všichni pohlédli na ženu v ocelově modrém svetru, která na ně hleděla. Celou dobu zde trpělivě stála, avšak nyní si pravděpodobně toužila promluvit. Jistě měla mnoho otázek.

„Pro nyní je váš stav stabilizovaný. Vaší záchranou jsme vám udělali velikou laskavost - máme zde omezené množství lékařských zásob a mnoho občanů, kteří by je potřebovali. Přesto jsme vám poskytli pomoc, jakou jste potřeboval." sdělila mu. Veškerá něha, která v ní mohla být, když hovořila s Opalou, vymizela. Jednala s Kaelem jako politička.

„Já vám za to děkuji." poděkoval jí Kael svým seriózním tónem.

„Samozřejmě za takovouto službu bych očekávala nějaké informace. Jestliže jste nebezpeční, nesmím si vás zde nechávat. Byli byste přílišnou hrozbou pro občany." upozornila je.

„To chápeme," promluvila Opala. Taktéž nasadil hlas, jenž říkal : 'Na nic si tady nehraju.'

„Jestliže máte nějaké otázky, ptejte se, prosím." pokračovala.

„Ráda bych znala všechna vaše jména. Taktéž si neejsem jistá, zda je bezpečné zde nechávat tu šelmu volně pobíhat. Jestliže je vycvičená, vyžadovala bych přinejmenším elektrošokový obojek."

„Jména vám rádi sdělíme, ale odmítám jí nandavat něco, co jí může kdykoliv spálit nervy." pravila Opala a ochraně pohladila Dorubi po hřbetě. Ligeřice zmateně zvedla hlavu a zívla směrem k rolákové ženě. Jak může někdo chtít dát obojek na takto rozkošného tvora?

„Jestliže nejste v pořádku s obojkem, budeme ji muset přivázat na řetěz. Je to vaše volba." žena byla neoblomná.

Opala přemýšlivě hleděla na Dorubi, zatímco ji drbala za ušima. „Můžeme dostat nějaký čas na rozhodnutí?" zeptala se.

„Ano, zítra ráno mi můžete podat odpověď," povolila žena. „Nyní mi můžete sdělit vaše jména." upozornila ji na předchozí dotaz.

„Já se jmenuji Deina Icicle," pravila. Rozhodla se nikomu nevěřit s jejich pravými jmény - navíc ani neznala 004 křestní jméno. Šlo o soukromí jejích sourozenců a jejich celkové bezpečí. Předtím udělala chybu, když nahlas řekla Kaelovo jméno - proto ho nyní nemohla změnit. „Toto jsou Kael, Geia, Xsandra, Heno a Frena Icicle. Ona je Beka Racket." sdělila jí zbytek falešných jmen.