Mechanický Měsíc

|16 : touha neznámého|

Rušné ulice velkoměsta mu drásaly uši. Zpoza kapuce hleděl na procházející davy, rodiny, zamilované páry a jedince, kteří měli na spáncích přilepeny dva světle modré kruhy, obdobenina staromódních sluchátek. Na sobě měly placky napsána dvě písmena : VM - firma, s níž se již dávno seznámil.

Budovy, které míjel byly všechny šedivé, či mléčně bílé. Chtělo se mu téměř zvracet z nezáživnosti a obyčejnosti tohoto města. A přeci jenom, bylo zde něco, kvůli čemu putoval takovou dálku.

Ulice se tenčily a opět rozšiřovaly, ale moře lidí neměly na své velikosti. On toho však pouze využil, jeho nezvyklost, kterou nazýval výjimečnost, se snadno ztratila mezi různými podivíny, kteří se zde nacházeli. Psi bylu kvůli bezpečnosti dětí trápeni elektrošokovými čipy, jež měla zvířata vpíchnuta v krku. Přesto je nelitoval, když jsou v ráži, tak by usmrtili i malé batole.

U tří vysokých budov - městské knihovny, obecního domu a městského muzea - mnoho lidí z davu zmizelo v jejich prosklených dveřích. Sice tím získal trochu osobního prostoru, avšak byl tak snadněji odhalitelným. Aby se dostal do svého cíle, musel si zvolit způsob průchodu, při němž bude schopen jít nezpozorován. Nejlépe ve tmě.

Bylo pouhé dopoledne, takže všude zářily bílé oblaky, jenž nahrazovaly sluneční paprsky, které tato část země logicky postrádala. Všichni procházející byli v tvářích bledí, avšak děti se zdály bát jiné. Živější, veselejší, radostnější, bezstarostnější než dospělí. Cosi se v jisté fázi jejich života poté zvrtne a promění je v zvláštní pracanty nebo spodinu jejich hloupé civilizace - nezaměstnané. Takoví se často proměnili v alkoholiky, kuřáky, či narkomany.

Malá dívenka vedle něj prohopsala, zatímco za ní vzduchem plul elektronický, růžový balónek, jenž vynikal v depresivním moři šedi. Přesto nedokázal své rty donutit k úsměvu, protože veškerá radost vyprchala z jeho života. Ne že by někdy měl obzvláště radostnou fázi svým žitím, avšak i ona nezáživnost byla lepší než momentální prázdnota.

Stáhl si svou kapuci hlouběji do obličeje, náhle neklidný a napjatý. Projela jím rychla vlna strachu a obav, že ho někdo sleduje. Když se avšak kolem sebe obezřetně rohlédnul, ani jeden pár očí na něj nepohlížel.Přesto se ale nedokázal zbavit onoho sžírajícího pocitu, jenž ho pouze pohnal k tomu, aby do svého cíle dorazil rychleji.

Všechny uličky mezi paneláky, jež míjel byly střeženy nejméně třemi policejními dozorci. Cokoliv se tomuto městu stalo, zcelo ho to proměnilo. Patrně ani nebývalo takto stejnotvárné jako dnes.

Stačilo mu pouze, aby našel nějaký průchod s méně hlídači, které dokáže rychle a tiše sejmout. Jelikož se avšak nacházel v úplném středu města, ani po uběhnuté hodině, ve které pouze procházel rušnými ulicemi, se mu neposkytla žádná příležitost. Jestliže se do svého cíle chce dostat před západem slunce, bude si muset velmi pospíšit. Patrně i po doražení na místo bude muset vše probíhat uspěchaně, kvapně a splašeně.

Tušil, že si ho najdou, avšak stále potřeboval více času. Nesměl být dopaden zde, na tomto místě - bylo to příliš nebezpečné. Mohl by přijít o vše a celý jeho plán by shořel ve spalujících plamenech nezdaru.

Dav lidí se dále zužoval a on pochopil, že co nevidět bude muset zmizet z hlavní ulice. Při boji s pár strážci bude mít větší šanci než zápasit s celou armádou. Když se objevil na jedné z křižovat, uchopil svou příležitost za pačesy. Zatímco čekal, až se na směšných hologramových semaforech rozzáří bíla barva, sledoval projíždějící auta, čekajíc na vhodné vozidlo. Automobily ve velkoměstech jako to, ve kterém se nacházel, byly moderní se složitým bezpečnostním zařízením, se kterým by neměl žádnou šanci zápolit. Musel proto dále čekat.

Červený kruh ze semaforů překlikl na modrý, jenž se o malou chvíli později změnil v bílý. Všichni kolem něj vyšli vpřed, aby přešli rušnou silnici, avšak on musel zůstat pozadu. Stále nezahlédl nic, co by se mu hodilo.

Několik pohledů se na něj stočilo, některé zaujaté, některé znuděné, ale valná většina byla pouze podezíravá. Jeden muž vystoupil z nedalekého obchodu s oblečením a začal se k němu blížit. Pochopil, že se nyní musí rozhodnout - utéct, nebo doufat, že k žádnému konfliktu nedojde.

Cizí muž byl již pouhé tři metry od něj. Teprve nyní začal řádně zmatkovat, zdálo se, že pro něj není cesty úniku. Již se chystal přibližujícího se muže napadnout, když v tom zahlédl kolem projíždějící motocykl a jeho řidiče s černou, lesklou helmou na hlavě.

Neváhal ani vteřinu a vrhl se na motorku. Zatímco zápasil s jejím vyplašeným řidičem, za zády se ozval křik muže, jenž se ho očividně chystal napadnout. Pouze se usmál a zasadil motoristovi náležitou pěstí do břicha. Zdá se, že mu nakonec přeci jenom podaří dostat do svého cíle.

[bližší info. k této kapitole naleznete na mém instagramu]