Mechanický Měsíc

|11 : planoucí křídla osudu|

Zvuk jekotu, vřískotu, proseb a střelby byly ohlušující. První plameny ohně se vznesly vzhůru k černým nebesům, kouř zakrývajíc část hvězdných nebes. Opala s Merii vyskočily na nohy a zdešeně naslouchaly horou, jež se děl kousek od nich v Centry Guns. Netrvalo dlouho a z domu vyběhnul Damon, jemuž byly v patách dvě jeho zbylé dcery a Opalina rodina. K uši drásajícímu křiku se nyní přidaly výbuchy malých, ale účinných ručních granátů.

„Co se do prdele děje?!" zařval Damon, aby přehlušil hřmoucí teror.

„Já nevím! Před chvílí bylo všechno v pořádku!" křikla nazpět Opala. Její vlasy jí divoce vanuly kolem obličeje. K šedým mračnům se přidal vichr, jenž způsobil šíření požárů z domu do domu. Tichá hudba, jež hrála během jarního festivalu utichla - nahradilo ji krvelačné násilí.

„Jdu se tam podívat!" zvolal Damon.

Jeho nejstarší dcera ho zachytila za paži a strhla ho nazpět. „Blázníš?! Zabijou tě!" zněla rozzuřeně a vyděšeně.

„Musím vědět co se tam děje!" vytrhl se jí.

„Fajn, ale jdu s tebou!" nenechala ho jít samotného.

„Ani náhodou! Ztratilas rozum?!"

„Někdo tě musí chránit, když seš tak hloupej, abys tam šel!" štěkla na něj hnědovláska.

„Jestli tam půjdete vy, tak já taky. Jsem mnohem silnější než vy dva dohromady!" vložila se jim do rozhovoru Opala.

„Probůh, tak dobře! Hlavně už pojďme!" vzdal se Damon hádek.

„Kaylo, hlídej Enu!" houkl ještě na svou prostřední dceru. Červenovláska pevně držela svou mladší sestřičku, zatímco jí kanuly tiché slzy po líčkách.

Trojice utíkala hlubokým sněhem, aniž by zpomalili nebo se zadýchali. Kouř a odporný, nasládlý pach spáleného masa dolehl k jejich nosním dírkám, přesto se ale nezačali dávit. Damon, jakožto postarší muž, byl o něco pomalejší než vlkodlačice a mladá, svižná dívka, takže musely jeho společnice o něco zpomalit, aby nezůstával pozadu.

Jakmile doběhli k prvním domům a spatřili, co se děje ve vesnici, teprve v ten moment se Damon téměř pozvracel. Mrtvá těla se kupila na hromadách, zatímco je obrněnci nemilosrdně stříleli. Jeden z nich právě uchopil jeden z granátů, jenž měl zavěšené na opasku a mrštil se zbraní po řeznickém obchodě, jež okamžitě vyletěl do povětří. Poslední co v něm spatřila, předtím než výbuch malou budovu smetl k zemi byly vyděšené tváře řezníka a jeho ženy, zatímco se k sobě choulili a hlasitě vzlykali.

Opala zalapala po dechu. Takovou nemilosrdnost u záhadných strážců Ferrumu nikdy nezahlédla - chovali se jako stroje, nelidské a bez emocí. Možná se měla otočit a utíkat nazpět, ale nedokázala to. Vyrazila kupředu, s Damonem a Merií v patách. Co nejrychleji a nejnenápadněji proběhla kolem ruin řeznictví, počemž zahnula v ulici a objevila se v malebné části vesnice, kde se prodávalo oblečení, dámské tašky a make-up.

To, co kdysi bývalo nejkrásnější ulicí Centry Guns nyní bylo krvavou pustinou. Mrtvá, bezduchá těla se kupila u rozmlácených vchodových dveří - muži, ženy a děti. Obrněnci vraždili bez jediné kapky soucitu.

Zpoza obchodu se spodním prádlem se vynořilo šest postav držících těžké zbraně, příruční bomby kolem pasu a náboje křížem přes hruď. Opala pohotově stáhla Damona a Merii do trosek, jež zbyly z prodejny kožených výrobků.

Zadržela dech, zatímco kolem nich obrněnci prošli a začali střílet na lidi, jenž nebyli tak rychlí, jako pokus číslo 009. Z jejich hrdel se vydral vysoký vřískot, předtím, než jim sdrce přestala tlouct v hrudi a z očí se jim nevytratil život. Opala pevně zavřela oči, snažila se udržet své emoce pod kontrolou a nedovolit slzám, aby jí stekly po tváři. Stejnak by na pláč neměla žádný čas, protože jakmile se obrněnci vytratili z dohledu, hbitě se postavila na nohy a vytáhla k sobě i zbylé dva. Meria vypadala otřeseně, přesto ale její oči zůstaly suché a duše pevná.