Mechanický Měsíc

|31 : ohnivá hrobka|

Překvapivě malá, avšak silná pěst se setkala s jeho břichem. Oren ze sebe útočníka prudce shodil, avšak nestihl vystřelit dostatečně rychle. Ten malý zrádce, odporná krysa, mu pevně sevřel zápěstí a pistole byla vypáčena z jeho ruky.

„Děláš velkou chybu, spratku." zavrčel rozhněvaným, hlubokým a tichým hlasem.

„To vy taky." odvětil Knox. Předtím, než měl šanci něco odpovědět, dostal bolestivou ránu do čelisti. Hlava se mu otočila na stranu a Oren vyplivl sliny, jež byly smíšeny s krví.

Chlapec nad ním však nebyl příliš bystrý. Myslel si, že tím, že mu sebral pistoli, tak je nyní Oren odzbrojený. Tato jediná chyba však blonďatému muži stačila k výhře. Rozptýlil Knoxe tím, že mu zasadil ránu do střev. Když se chlapec předklonil ma zasípal, Oren si hbitě vytáhnul další pistoli.

Nesmírně si užíval kratičký moment, ve kterém si zrádce uvědomil, co se stalo. Vykulil oči a zoufale se snažil odklonit zbraň od své hlavy, přestože i se svou nízkou inteligencí musel vědět, že je po všem. Že prohrál. Ozvala se tichá rána, po které nastalo hrobové ticho. Jediné, co ze sebe mladý muž zvládl vydat před svou smrtí bylo téměř neslyšitelné zalapání po dechu. Oren měl nyní na své tváři a oblečení krev, mozek a odporné části těla, které by měly být uvnitř.

Shodil ze sebe mrtvolu a postavil se na nohy, jež se mu téměř podlomily. Poté co však opět získal svůj balanc, oprášil se, přestože špína nyní skutečně nebyla jeho problém. Vzal si zpět všechny své zbraně a zkontroloval chodbu, zda se nezjevil ještě někdo další. Zdálo se však, že je zde sám, proto mohl pokračovat ve svém hledání dále.

Výstřel byl tichý, nýbrž by ho bylo možno slyšet, jestli-že se někdo nacházel poblíž. Nevěděl, kde přesně se zde pokusy nacházejí, avšak pokud ho slyšeli, tak se nyní mohli nacházet již několik ulic odtud.

Jeho jednou možností byla rychlá prohlídka, a jestliže nic nenajde, tak na své motorce projet město a hledat cokoliv, co by ho mohlo zavézt za jeho cíli. Nechtěl vědět, co by se stalo, kdyby se zpět vrátil s prázdnou.

Vyšel dále, aniž by se jedinkrát ohlédl na mrtvé tělo za svými zády.

/|\

„Wyro! Wyro! Dorubi!" řvala z plných plic.

Kouř, jež zahalil celé její okolí jí nedovoloval využívat svůj ostrý zrak. Čich jí taktéž nemohl pomoct, kvůli nesnesitelnému pachu spálených těl a předmětů nedokázala najít ani Wyru, ani Dorubi.

Zatím se ještě nezačala dávit, či nepocítila nezastavitelnou slabost, avšak tušila, že je pouze otázkou času, dokud na ni kouř nezačne mít své smrtelné účinky. Navíc má svou nadpřirozenou sílu, Wyra a Dorubi nic takového nemají.

Pod nohama se jí cosi objevilo. Nedokázala si předmětu všimnout včas, takže zakopla a upadla. Když zašátrala za sebe a nahmátla to, kvůli čemu nyní ležela rozplácnutá na rozpálené zemi, zjistila, že to má srst. Nejednalo se však o Dorubi, na to bylo zvíře příliš malé. Jednalo se pravděpodobně o nějakou z menších kočkovitých šelem - možná rysa, geparda, či ocelota. Po dalším prozkoumání taktéž zjistila, že zvíře bylo mrtvé.

Rychle se vyškrábala na nohy. Ústa a nos si překryla rukávem své bundy ve snaze zabránit kouři v pronikání do jejího dýchacího systému. Nyní však začínalo být pozdě a ona to velmi jasně cítila. Hlava se jí začala motat a žaludek měla jako na vlnách. Dále jí bušila krev v uších a cítila nepříjemný tlak na prsou - jako kdyby jí někdo plnou silou tlačil na hruď.