Mechanický Měsíc

|30 : loď plující po zhoubném toku|

Když se opět probudil, musel se opět ujistit, zda-li má skutečně otevřené oči. Temnota, v níž se nacházel, byla tak černá, že nevěděl, jestli je vůbec skutečně vzhůru. Zkusil se postavit, avšak i při nejmenším pohybu si všimnul, že kolem jeho kotníků jsou pevně připoutány chladné okovy, z níchž dále vedly řetězy až do zdi, vedle níž ležel. Řetězy musely měřit maximálně půl metru, protože i pouhé usazení si vyžadovalo neuvěřitelné úsilí.

Zkusil zvednout ruce, jež byly taktéž zatěžkány okovy a řetězy kolem zápěstí. Přestože se svou sílou nevyrovnával některým svým blízkým, stále byl výborný bojovník a jeho paže dokázaly unést tíhu větší, než pár kilových okovů.

Ohmatal zeď za sebou, avšak na nic nepřišel. Pouze to, že mu začíná být každou ubývající minutou větší a větší zima. Na sobě měl pouze svou mikinu, jenž svou tloušťkou rozhodně neodpovídala teplotě, ve které se nacházel. Kdokoliv ho sem strčil, sebrali mu jeho bundu, boty a ponožky, takže zde nyní může pouze sedět, zatímco ztrácí cit ve svých prstech a končetinách.

Ta žena... ta samá, jenž ho pronásledovala - zmizela těsně předtím, než ztratil své vědomí. Že by ho unesla ona? Dávalo by to větší smysl než jakékoliv jiné teorie, ale stále neznal její identitu. Jestliže ho unesla, musela ho poznat. Avšak odkud? Město, v němž se naposledy nacházel bylo dost velké na to, aby narazil aspoň na jeden hologram, či digitální plakát sám sebe. A přesto se neviděl ani na jedné z milionů obrazovek, které visely na šedivých budovách, jenž míjel.

Zašátral za sebou, dokud nenahmatal místo, kde se řetězy propojovaly se zdí. Visely na poměrně malých, avšak tlustých a neskutečně pevných kruzích. Zkoušel je prolomit, dával do toho všechnu svou sílu, avšak musel přestat, když mu zápěstí začala krvácet.

Lapal po dechu vyčerpáním, ale byl za něj rád. Díky bolesti a námaze na krátkou chvíli dokázal zapomenout, na nesnesitelnou zimu, v níž se nacházel. Prsty na rukou i na nohou již dlouho necítil a nyní začínal ztrácet cit i v celých svých nohách. Něco mu říkalo, že je pravděpodobně sledován, či při nejmenším odposloucháván, avšak kdo ví, kam až ho jeho únosci nechají zajít.

Opět vyzkoušel odolnost kruhů, ale ani jednou nepovolily. To jediné, čeho dosáhl, bylo to, že se mu ze zápěstí začalo řinout ještě více krve.

Musí uvažovat chytře. Jelikož nemá dostatečnou sílu, musí využít svou inteligenci. Jestliže je sledován, jeho únosci pravděpodobně chtějí, aby se zde v izolaci a chladu zlomil. To jim však nedopřeje. Od nynějška bude muset pečlivě přemýšlet nad každým následujícím činem.

Netušil, kolik času uběhlo, či v jaké části dne se momentálně nacházel. Jediné co věděl, bylo, že je značně unavený. Rozhodl se, že spánek mu pouze prospěje. Mohl pouze doufat, že ho během spánku nenechají zemřít zimou, či nějakou jejich zbraní. Tak či tak se nebude moct bránit.

Po zavření očí nenastala žádná změna světla. Stále se nacházel v oné temnotě, kvůli níž se mu vyprazdňovaly myšlenky v hlavě.

Jeho plán již odletěl do loje, takže potřeboval nový. Nejprve musí utéct z tohoto místa, poté zjistit kde se vůbec nachází. Teprve potom bude schopen nějak uniknout co nejdále ze Severní Ameriky.

Zhluboka se nadechl a zase vydechl. Chladný vzduch ho štípal v nose, avšak přitom mu pomáhal zůstat při jasných a čirých myšlenkách. Dobrá, plán. Potřebuje plán.

Jednou sem bude muset někdo vejít, že? Je dost zdatný v boji na to, aby dokázal přeprat nějakou ostrahu, pokud ovšem nebudou početnější než pouhá dvojice. Dále by se mu nějakým způsobem možná mohlo podařit zorientovat se v tomto místě.

Předpokládal, že ne všechny chodby a místnosti byly stejně tmavé jako ta, v níž se nacházel, takže by neměl bloudit v kruzích.

Jestliže však bude chycen, nemůže vědět, co mu jeho únosci provedou. Třebas ho začnou mučit, třebas mu dopřejí milostivou smrt. Přesto však věděl, že zde zemřít nesmí. Ještě ho čeká dlouhá cesta.

Mohl pouze využívat své fantazie a představivosti, jinak nemůže dělat absolutně nic. Namísto příjemné otupělosti mu nyní z namodralých končetin vystřelila ostrá bolest.

Potlačil bolestné zasyčení, musí si zde udržet svou kamennou masku ledu a krve. Nejde ho zlomit tak jednoduše jako jeho známé, vydrží bolest, vydrží nepříjemné podmínky a vydrží i neskonalé utrpení (do určité míry).

Patrně to chce sehnat nějaké spojence, někoho, kdo mu dokáže pomoct zevnitř. Nečekal však, že se mu něco takového podaří. Každý, koho zatím potkal byl příšerný, nelibý člověk, s nímž se nedalo udržet konverzaci delší než pár vět.

Je možné, že dnes večer zde zemře. V tom případě však tedy mohl pouze popřát sám sobě dobrou noc.