Mechanický Měsíc

|21 : řinčení krvavých čepelí|

Kůže mužových rukavic způsobovala přicházející rány mnohem bolestivější, avšak on již dávno věděl, že v tomto souboji bez námahy zvítězí. Bylo pouze třeba se na motorce dostat uspokojivě daleko od zvědavých párů přihlížejících.

Přestože vozidlo nikdo neřídil, motorcykl jel dále sám díky jeho předním senzorům. Ty dokázaly vést kola za autem, jenž jelo před zápasícím párem mužů. Křik cizince za jeho zády již utichl, což znamenalo, že se konečně může zbavit onoho únavného motorkáře, jenž se stále odmítal vzdát.

Oči mu zazářily krvelačností, když prováděl již dávno naučenů proces. Mužovo tělo nejprve ztuhlo, předtím než mu z očí vymizel všechen hněv, jenž byl ihned poté nahrazen děsuplnou prázdnotu. Ach, jak on tu prázdnotu miloval. Motorkář pohlédl na vozidla projíždějící vedle nich v opačném kruhu. Poté, aniž by zaváhal ani na sekundu, skočil pod jedoucí dlouhou krychli na kolech, jíž se někdo rozhodl říkat kamion. Předtím, než místo mužovy smrti zmizelo z dohledu, zahlédl jak zpoza točících se kol vystříkla krev. Když se kamion prudce zastavil, z muže zůstala pouhá odpudivá kaše rozemletých orgánů a kostí.

Jakmile se zbavil onoho muže, uchopil tlustá, černá řídítka motorky a navedl ji na vedlejší cestu. Vozidlo jelo rychle a neslyšně, mohl tak překročit vzdálenost kilometrů, během kterých se pouze soustředil na hloupý souboj. Brzy jej bude čekat řada podobných, mnohem drsnějších, svárů. Byl na ně však připravený, nečekal, že jeho cesta bude procházka nebeskými zahradami.

Tuto ulici nepoznával, takže se nyní rozhodl pro nalezení tižších a prázdnějších silnic, aby mohl v klidu přemýšlet a zjistit, kde se nachází. Centrum tohoto města avšak mělo enromní rozlohu, může tak trvat celé hodiny, předtím než nalezne tiché místo. Lidí se na směr ptát nemohl, proto musel důvěřovat pouze svému mozku.

Nad hlavou mu prosvištěla čtyři vzdušná auta - jmění nejbohatších občanů velkoměsta. Kdysi si je mohl koupit i běžný člověk - doktor, učitel, dělník... na práci nezáleželo. Cena byla stejná jako ta u pozemských vozidel, avšak když před pěti sty lety proběhla silniční revoluce, cena létajících aut se rapidně zvýšila. Placení jejich daně průměrný občan střední třídy brzy nebyl schopen, takže nyní všichni mohli pouze závistivě pozorovat rozmazané stíny automobilových skvostů.

Kdyby se nenacházel v závodě o čas, pravil by, že tato jízda byla i uklidňující. On měl avšak stanovenou dobu do východu Měsíce. Navíc nechtěl ve městě trávit večer, nic dobrého by z toho nevzešlo.

Hologramový semafor ho donutil zastavit. Nyní se nacházel v zapeklité situaci - kdokoliv by k němu mohl přistoupit, střelit ho nebo se ho pokusit zatknout. Netušil, zdali lidé v jeho okolí spatřili mužovu vraždu, avšak jestliže ano, nikdo ji zatím příliš neřešil. Nervozita mu svírala žaludek a neuvolnila ho, ani když byl schopen se dále rozjet. Motorka byla dobrá, skutečně dobrá - nevydávala jediný zvuk a byla schopna jet rychleji než jakékoliv z okolních aut, on je avšak předjet nemohl, protože byly silnice vyplněné vozidly do posledního půl metru.

Z auta, jenž jelo před ním na něj vykoukla ze zadního okénka hlava malého děvčátka. Díky kapuci a černému oděvu musel vypadat skutečně děsivě, avšak v jejích očích se žádný strach neobjevil. Pouze poněkud dětinská, nevinná zvědavost. Jestliže na něj upozorní svého rodiče, může se dostat do problému. Na první pohled se dalo poznat, že do tohoto místa nepatří - jeho ošacení, způsob pohybu i to, že se vozil v ukradené motorce (přestože to se pravděpodobně ihned poznat nedalo).

Dítě na něj zamávalo a široce se zazubilo. Její úsměv neustal, ani když se jí od něj nedostalo jediné reakce. Snažil se jí hlavou pokynout něco na způsob 'Kšá.', avšak ona to pochopila naprosto špatně. Přestože ji neslyšel, zděšeně hleděl, jak se začala hlasitě smát. Ten, kdo řídil auto se na svou dceru zmateně otočil.

Jak nyní poznal, matka dívenky se na ni otočila a se znatelným zmatením v rysech obličeje jí něco řekla. Její dcera jí cosi odpověděla a poté malou ručkou ukázala na něj. I matka na něj pohlédla a podezíravě si ho změřila pohledem. Poté cosi pověděla holčičce, již úsměv okamžitě zmrzl na rtech. Otočila se k němu zády a již se neotočila.

Cokoliv matka řekla své dceři, zabilo to její radost. Jakmile bude mít první šanci, zabočí někam jinam. Je jedno kam, hlavně ať se dostane daleko od oné blonďaté ženy, jenž řídila auto. Dlouhou dobu proto pouze napjatě svíral řídítka a snažil se nevěnovat pozornost pohledům, jež dostával od ženy. Poznal, že na něj hleděl přes zrcátko - už pouze díky základním lidským podvědomým smyslům.

Konečně před sebou zahlédl rozdvojení. Přestože dokázal v téměř nelidské rychlosti přijít na to, jak motorku zastavit a opět rozjet, blinkry nikde nezahlédl. Proto se na ně rozhodl prostě řečeno vykašlat a jet si, kam se mu zachtělo.

Zařadil se do levého pruhu, avšak náhle ucítil něčí pohled vy svých zádech. Toužil se otočit, jenže nemohl - kdokoliv ho sledoval, bez meškání by přestal, až by spatřil, že se otočil. Proto pouze v neklidu seděl na motorce a snažil se nevyostřovat momentální situaci. Zatím na něj nikdo nezaútočil, což byl sám o sobě enormní úspěch.

Konečně se mohl opět rozjet, tentokrát míříc do poněkud tišší ulice. Nyní bude schopen pouze na vteřinu nakouknout do zadu a v rychlosti prohlédnout okolí za svými zády. Když tak však udělal, spatřil pouze jedno auto s tváří, jenž již poznával. Že by z dřívějška? Či se mu to pouze zdálo. Poté ale vedle ženy přiskočila ona dívenka, která se ho zčistajasna začala bát. Nerozuměl, jak se žena dostala za něj, když před pouhou chvílí hleděl na její zadní okénko.

To však pouze potvrzovalo jeho obavy, že je sledován právě touto ženou. Přeci by na něj avšak nic nezkoušela, když cestovala ve vozidle se svou mladou dcerou, že? A jestliže to není její vlastní dítě, pak je to stále jeden dětský život.

Otočil se na zpět. Na ženu hleděl rozhodně déle, než jak bylo nutno. Nyní v ní určitě musel vzbudit podezření, po čemž vůbec nedychtil. Za ženiným autem se objevila další dvě vozidla, což bylo pouze pro něj pozitivum. Jestliže se na něj chystala zaútočit, před očima svědků by si jistě nic nezačala.

Náhle začala rapidně zrychlovat a každou vteřinou zkracovala vzdálenost mezi předkem svého vozu a zadním kolem jeho motorky. Taktéž se rozhodl hrát její zvláštní hru a pořádně pohnal plyn. Vítr mu několikrát svlékl kapuci z hlavy, avšak on ji pokaždé pohotově stáhl zpět do svého čela. Přestože měla žena výhled pouze na jeho zadní část, mohla by si zapamatovat barvu jeho vlasů, délku a barvu pleti. Všechny tyto informace by ho mohly v budoucnu stát život.

Opět zabočil a ocitl se v ulici plné pouličních krámků. Moc stráží sem pravděpodobně nezasahovala, protože ulice nebyla nikým chráněná. Když za sebou neslyšel zvuk točících se kol, či motoru, ohlédl se. Auto neznámé ženy a malého děvčete tam avšak nebylo. Jak mohla zmizet takto rychle? Neměla přeci kam jít, pouze pokud...

V následujícím okamžiku se jeho tělo zhroutilo pryč z jedoucí motorky, když byl každý jeho nerv setkán s nenadálou bolestí.