Mechanický Měsíc

|9 : andulčí hnízdo|

Sluneční paprsky jí prosvítaly skrz zavřená víčka. Nespokojeně zamručela, zvedla dlaň ve snaze udržet jakousi tmu, ale nepodařilo se. Nabroušeně vstala z postele.

Přestože jí Damon sliboval nové oblečení, předchozí večer usnula v té odporně kombinéze. Nyní již skutečně zapáchala a každá skvrna byla viditelná na míle daleko. Znechuceně zkroutila obličej a vyšla ven z pokoje. Pravděpodobně patřil jedné z Damonových dcer, na stěnách visely různé digitální plakáty a na stole stály nejrůznější postavičky, jež neznala. Při vycházení ven si musela dávat pozor, aby nešlápla na stále spící 005 nebo 007. Něžně se na jejich uvolněné, bezstarostné tváře usmála, přestože ji nikdo nemohl vidět.

V kuchyni, kam již díky předchozí večeři zvládla trefit, našla vařícího Damona. Spokojeně si pobrukoval a smažil na antiadhezní pánvi slaninu, zatímco na druhé připravoval palačinky. Vše vonělo báječně, až se Opale sběhly sliny v  ústech a zakručelo jí v žaludku.

Damon se otočil a mile se usmál. „Tak už jsi vstala. Ostatní ještě spěj?" zeptal se jí.

„Ano, mám je jít vzbudit?"

„Ne, ne." zastavil ji. „To není třeba. Nech je spát, aby nabrali síly."

Kývla a přišla k němu blíže, aby si mohla prohlédnout proces vaření.

„Chceš to zkusit?" nabídl jí.

Už se chystala přijmout jeho nabídku, ale když se přiblížila, Damon nakrčil nos a vydal znechucený pazvuk. „Ugh, pro moje starý topení, co to tady tak páchne?"

Zčervenaly jí tváře studem a rychle couvla. „Um, to budu asi já."

Zavrtěl hlavou. „No já starej dědek, zapomněl jsem vám dát oblečení! Víš ty co? Dojdi si do skříně, která je v tom pokoji, kdes spala a vem si odtamtud něco na sebe. Pak mi můžeš jít pomoct vařit." řekl jí.

„Dobře." souhlasila a opustila kuchyň. Pokoj, v němž strávila noc našla bez problémů a brzy stála před hromadami oblečení.

Takový výběr nikdy neměla. Přímo lavina triček, košilí, šatů, sukní, kalhot, bund, mikin, čepic, dokonce i bot! Jako ve snu vše sledovala. Nejraději by si oblečení prohlížela i několik hodin, ale chtěla přeci jít zkusit vařit. Proto popadla černé, úzké kalhoty, pásek s těžkou koženou přeskou, čisté kalhoty a ponožky, tmavě šedé tílko, černou mikinu na zip a, tmavě zelenou bundu s kožešinovou kapucí a jeden pár černých kanad. Doufala, že se majitelka onoho šatníku nebude hněvat, že si vypůjčila její oblečení.

Zkontrolovala, že všichni stále tvrdě spí, počemž se v mžiku oka oblékla do nového oblečení. Mít na sobě něco tak nového, jiného a čistého jí připadalo jako procházka na pláži s mořským větrem (alespoň tak to popisovaly knihy).

Vyšla ven z pokoje  a dala pozor na to, aby za sebou bez jediného zvuku zavřela dveře. Poté se přesunula zpět do kuchyně, kde Damon stále stál u plotny. Otočil se na ni a tiše se zasmál, když ji uviděl.

„Páni, nikdy bych neřek, že oblečení, který jsem sám viděl na svý dceři bude na tobě vypadat tak jinak."

Začervenala se. „Mám si vzít něco jiného? Nebude se zlobit?"

Mávnul rukou. „Ne, prosimtě. Nech si to na sobě, jestli bude dělat kravál, tak jí připomenu všechno ostatní, co si může vzít na sebe."

„Děkuji." řekla a dále se k onomu téma nevyjadřovala. „Jak vám můžu pomoct?" zeptala se ho.

„Postarej se o tu palačinku, fajn? Pak ti řeknu co dál." řekl, vyndal vonící slaniny a naložil další.

Opala se chopila pánve, na níž syčela palačinka. Teprve nyní si uvědomovala, že vůbec netuší co s ní má dělat. Zkoušela s ní různě hýbat, pouze na maximálně pět centimetrů, ale nezdálo se, že by se něco měnilo. Když nahlédla na spodní stranu, spatřila, že už je hotová, ale vrchní část byla stále bělo-žlutá.