Lee Felix se přestěhuje se svou rodinou do Jižní Koreje, kde začne chodit na zdejší střední školu. Volné místo je zrovna vedle na první dojem ne zrovna milého kluka. Jak to dopadne? Bude mít se svým sousedem v lavici problémy nebo první dojem není v...
,,Hele, Felixi, můžu si zajít domů, převlíknout se a odhodit tašku, než půjdeme k tobě? Počkali byste tady? Budu za chvilku tady." zeptal se Hyunjin.
,,Jo jasně. Běž." odpověděl jsem. On se jen usmál a vyrazil rychlým krokem domů. Otočil jsem se ke škole a čekal než přijde Jeongin. Za asi deset minut vyšel a vydal se ke mně.
,,Ahoj, kde je Hyunjin?" zeptal se nechápavě a porozhlédl se kolem, jestli ho někde neuvidí.
,,Šel se převlíknout a odložit tašku. Za chvíli příjde." ujistil jsem ho. Za asi dvě minuty jsme viděli Hyunjina, jak jde k nám.
,,Tak jsem tady. Nečekali jste na mě dlouho?" zeptal se nás Hyunjin, když k nám došel.
,,Ne. Čekali jsme jenom chvilku." odpověděl jsem.
,,Tak můžeme vyra-"
,,Můžu si na chvilku Hyunjina půjčit?" zeptal se mně neznámý hlas. Otočil jsem se a uviděl před sebou blonďatého kluka z Hyunjinovi party.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ahoj Chane. Co potřebuješ?" zeptal se ho Hyunjin a svůj pohled zaměřil na zem.
,,Mohli bychom si popovídat? V soukromí?" zeptal se a při druhé části otázky se otočil na mě a Jeongina.
,,Fajn. Ale mám jenom chvilku. Už mám nějaké plány." řekl Hyunjin a popošel s Chanem kousek od nás. Netuším o čem mluvili, ale nejspíš to bylo něco vážného, protože se ani jeden neusmál. Oba vypadali smutně. Pak se oba pousmáli a Chan si vtáhl Hyunjina do objetí. Hyunjin mu ho opětoval. Po chvilce se od sebe odtáhli, rozloučili se a každý se vydal jiným směrem. Hyunjin k nám a Chan k jejich partě.
,,Co jste řešili?" zeptal jsem se. Byl jsem strašně zvědavej.
,,Trochu jsme se neshodli, ale už to je dobrý." řekl Hyunjin a vydali jsme se ke mně domů. Jeongin se šel ještě převlíknout, tak jsem Hyunjina zatím u mě doma provedl.
,,Máte to tu hezký." pochválil nám dům Hyunjin, když jsme čekali na Jeongina.
,,Děkuju." poděkoval jsem. Chtěl jsem se Hyunjina zeptat, co s ním dneska bylo, ale ozval se zvonek.
,,Jdu tam." řekl jsem a šel otevřít dveře.
,,Tak jsem tady." řekl Jeongin, zul si boty a šel za Hyunjinem do obýváku.
,,Tak jo. Co budeme dělat?" zeptal jsem se, když jsem přišel za nima.
,,Nevím. Máte nějakej nápad?" zeptal se Hyunjin.
,, Mohli bychom si zajít na jídlo. V jídelně to jídlo stálo za nic a vy dva jste tam vůbec nebyli, takže jste neměli oběd." navrhl Jeongin.
,,Beru." řekl jsem a s Jeonginem jsme se podívali na Hyunjina. Ten však nestihl nic říct, protože se ozval jeho žaludek.
,,Pardon." řekl se smíchem a chytil se za břicho.
,,To byl rozhodně souhlas." konstatoval jsem a zvedl se.
,,Jde se na jídlooo!" zařval Jeongin.
,,A kam půjdem?" zeptal se. Pokrčil jsem rameny a podíval jsem se na Hyunjina.
,,Já vím. Je to kousek. Takový menší obchůdek, ale mají to tam dobrý." Tak jsme se oblíkli a vydali se na jídlo.
Hyunjin měl pravdu jak s tím, že to je kousek, tak s tím, že to tu mají dobrý. Dojedli jsme, každý jsme za sebe zaplatili a šli zpátky ke mně. Doma jsme si sedli na gauč.
,,Já jsem přecpanej." řekl jsem a rozvalil se na gauči ještě víc.
,,To mi povídej." přitakal Jeongin.
,,Zapomněl jsem vám říct, že tam dávají velký porce." řekl Hyunjin. Nevím proč, ale začali jsme se smát.
,,Felixi, proč nosíš ten make-up?" zeptal se Hyunjin a otočil na mě hlavu. Ta samá věc nejspíš zajímala i Jeongina, a tak si sednul. Chvilku jsem přemýšlel, zda jim to řeknu. Nakonec jsem se rozhodl, že jo.
,,No. Já mám kolem nosu a na tvářích pihy. Bál jsem se, že by mě za to odsuzovali nebo že by se mi smáli. Tak jsem je zakryl." Doufal jsem, že se mi nezačnou smát.
,,A umyješ si teďkon ten make-up před náma, když víme o těch pihách?" zeptal se Jeongin.
,,Tak jo." souhlasil jsem a šel si do koupelny smýt ten make-up. Po chvilce jsem přišel a trochu se bál jejich reakce.
,,Proč by se ti měl někdo smát? Vždyť to je roztomilý." řekl Jeongin a šel si prohlédnout můj obličej.
,,To je jako by se Jeongin styděl za svý rovnátka. A přitom to je roztomilý." řekl Hyunjin. Podíval jsem se na něj překvapeně, jelikož bych něco takového od něj nečekal, že řekne. Hyunjin jen pokrčil rameny.
,,No co."
,,Zdá se mi to nebo se červenáš?" zeptal se ho Jeongin.
,,Já se nečervenám."
,,Jo jo. Červenáš." řekl usměvavý Jeongin.
,,Nečervenám se." snažil se zapřít Hyunjin.
,,Jsi roztomilý, když se nám to snažíš vymluvit, protože se červenáš víc a víc." řekl teď už smějící se Jeongin.
,,J-já si o-odskočím." Hyunjin vyrazil rychlou chůzí do koupelny. Proč se červenal a proč byl tak nervózní? To byly otázky, které mi běhaly hlavou.
,,To jsem asi přehnal, co?" zeptal se mě provinile Jeongin.
,,Ne, to ne. Abych řekl pravdu, vůbec netuším, co se to s ním stalo."
,,Neměl jsem Hyunjina s tím, že se červená, provokovat." řekl smutně. To bylo snad poprvé, co z jeho tváře zmizel úsměv.
,,To je v pohodě. Nic se nestalo." řekl přicházející Hyunjin.
,,Vážně? Nenaštval jsem tě? Já vím, že jsem někdy otravný, ale-"
,,Nic se neděje. A nejsi otravný." Jeongin se nadechoval, že by ještě něco řekl, ale Hyunjin ho přerušil.
,,Tečka." Na to už Jeongin nic neřekl a objal Hyunjina. Hyunjina to překvapilo, ale Jeonginovi objetí oplatil. Připadal jsem si docela blbě, jak se tady objímali a já se na ně koukám. Objetí ukončil Jeongin s tím, že se musí podívat, kolik je.
,,To už je tolik? Kluci, s vámi ten čas strašně letí. Už budu muset jít. Já si musím ještě udělat úkol do školy." řekl Jeongin smutně.
,,Achjo." řekl jsem. Je škoda, že už musí domů. Hyunjin se smutně usmál a kouknul se do země.
,,Mohl bych dostat ještě vaše čísla? Abychom si mohli zavolat." zeptal se Jeongin.
,,Jo jasně." řekl Hyunjin, počkal až si Jeongin vytáhne mobil a začal mu diktovat svoje číslo. Pak jsem nadiktoval svoje číslo já.
,,Nadiktuješ nám svoje číslo?" zeptal jsem se, když jsem držel v ruce svůj mobil.
,,Já vás prozvoním, protože si ho nepamatuju." řekl se smíchem a začal nás prozvánět. Nejdřív mě a pak Hyunjina.
,,Tak jo. Tak zítra." rozloučili jsme se s Jeonginem a vrátili se do obýváku.
,,Vyklop, co se to s tebou dneska děje." řekl jsem Hyunjinovi. Ten se jen nervózně usmál.
