Náhoda

22. kapitola

Changbin mi nabídl, že bych s ním mohl jet k nim na chatu na celý víkend. Samozřejmě jsem to přijal. Rodiče to vzali v pohodě. To bude možná tím, že jsem řekl, že tam budou jeho rodiče...

Už jsem nedočkavě čekal, kdy si mě vyzvednou. Můj mobil mi oznámil novou zprávu. Rychle jsem si ji přečetl. Byla od Changbina, že jsou před barákem. vyběhl jsem i s věcma z pokoje a běžel dolů. Rozloučil jsem se s rodičema a vyšel ven. Nasedl jsem do auta, pozdravili jsme se a vyrazili. Cestou jsme mlčeli.

Cesta nám zabrala asi tři čtvrtě hodiny. Vzali jsme si věci z auta, rozloučili se a Changbinovi rodiče odjeli na návštěvu k jejich příbuzným na celý víkend. V neděli si nás zase vyzvednou. Vešli jsme do chaty. Byla to dvoupatrová chata. Dole byla kuchyň, obývák a koupelna. Nahoře byly tři pokoje, jeden s manželskou postelí, druhý s jednou větší postelí a pak třetí pokoj, kde byli dvě postele s palandami.

,,Pokoj s manželskou postelí je rodičů, pokoj s jednou postelí je můj a poslední pokoj je pro hosty nebo jak to mamka nazvala." řekl Changbin. Pokýval jsem hlavou a šel do pokoje pro hosty, jenže mě zastavila Changbinova ruka, která mě chytila za zápěstí. Otočil jsem se na něj s otázkou v očích.

,,No...víš, nechtěl bys spát u mě v pokoji? Na postel se vejdeme oba. Aby jsme si mohli i večer povídat. A tak." zeptal se mě s nervozitou v očích.

,,Proč ne." odpověděl jsem a šel s Changbinem k němu do pokoje. Ani jeden z nás si nevybaloval. Na ten víkend to nemělo smysl.

Začali jsme se převlíkat do něčeho pohodlnějšího. Felixi, neotáčej se. Neot... Bože! Otočil jsem se právě, když si Changbin sundával tričko. Měl nádherně vypracované svaly. Nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Musel jsem si zkousnout ret. Po chvíli mi došlo, co to dělám, tak jsem se rychle otočil a doufal, že si toho Changbin nevšiml. I když pochybuju, že si nevšiml, jak na něj civím se skousnutým rtem úplně zaseklej v pohybu. Ale doufal jsem v to.

,,Tak co budem dělat?" zeptal se Changbin, když jsem seděli u něj na posteli.

,,Nevím. Mohli bychom se kouknout na nějakej film." nadhodil jsem. Changbin jen pokýval hlavou a došel si pro notebook. Zapnul ho a začal mi číst filmy, co má stažený.

,,To si děláš srandu?! Ty tu máš samý horory!" zakřičel jsem a praštil ho polštářem.

,,Bude sranda! Vyber jeden." řekl se smíchem Changbin a vytrhl mi z rukou polštář.

,,Kterej jsi viděl?" zeptal jsem se a prohlížel si, co tam všechno je. Docela se bojím, takže jsem neviděl ani jeden z hororů. Abych řekl pravdu, tak neznám ani jeden horor. Ani nevím, jestli tu jsou všechno horory, ale podle nějakých názvů to tak asi je. Třeba Zhasni a zemřeš. To je jasnej horor. A podle toho, že mi to Changbin tak nějak potvrdil, tak to tak asi je.

,,Neviděl jsem z nich ani jeden. Můžeš vybrat jakej chceš." odpověděl Changbin. Tak jo. Jde se vybírat. Tak Zhasni a zemřeš rozhodně ne. To se budu bát zhasnout. Chata. Tak to taky ne, protože jsme na chatě. Panenka Chucky. To by nemuselo být zas tak hrozný.

,,Tak Panenka Chucky?" zeptal jsem se.

,,Fakt?" zeptal se mě Changbin. Co tím jako myslí?!

,,Proč? Tys to viděl?" zeptal jsem se.

,,Ne." odpověděl a pustil to. Naštěstí si Changbin vzal počítač na svůj klín, takže jsem se nemusel bát, že mu ho rozbiju.

Dobře. To nebyl dobrej nápad. Celou dobu jsem byl nalepený na Changbinovi, drtil mu ruku a schovával si hlavu do ohbí jeho krku. Ještě že je konec. Fuj! Já si myslel, že když to je panenka, tak že to bude v pohodě. Ale mělo to aspoň jednu výhodu. Mohl jsem být nelepený na Changbinovi.

,,Dobrý?" zeptal se mě Changbin se smíchem, když jsem mu asi pět minut po konci filmu stále drtil ruku.

,,Jo, dobrý. Jenom neusnu a budu se bát, aby na mě nevyběhla ta hnusná panenka." řekl jsem a trochu povolil stisk, ale jeho ruku nepustil.

,,Tak si budeme moct povídat. Půjdeme se najíst." řekl Changbin a pomalu mě začal táhnout do kuchyně. Chudák. Musel všude rozsvěcet, abych někam vlezl. Ale na druhou stranu mi to neměl pouštět.

Když jsem se konečně dostali do kuchyně. Tak jsme si udělali něco k jídlu a snědli to. Musím uznat, že nám spolu šlo vařit. Changbin se mi smál, protože jsem celou dobu byl vystrašený a koukal se každou chvíli za sebe.

Pak jsem se šel vysprchovat. Po úžasné a lehce uklidňující sprše, jsem si stoupnul před zrcadlo začal si čistit zuby. Chvilku jsem na sebe koukal a pak mi něco došlo. Mně se smyl make-up. Mé pihy skoro až zářily na mém obličeji. Vyplivl jsem pastu, umyl si pusu od ní a začal jsem ve své hygienické taštičce hledat make-up. Ne, ne, ne, ne, ne! Já ho nechal doma! Já jsem takovej idiot! Frustrovaně jsem vydechl. Třeba si toho nevšimne. Haha ha ha.

Když jsme sem jeli, tak jsem si všiml, že blízko je malý obchůdek. Takže ráno se musím vzbudit dřív než Changbin a dojdu si do obchodu koupit make-up, vrátím se a napatlám si ho na pihy. A teď je tma, takže si toho Changbin nevšimne. Bože! Já jsem génius!

Z koupelny jsem vyšel na chodbu, kouknul se na obě strany a poslouchal, jestli uslyším, kde Changbin je. A taky jestli neuslyším nebo neuvidím běžet nějakou panenku. Changbin byl nejspíš v kuchyni. Tak jsem rychle vyběhl schody, vtrhl do jeho pokoje a schoval se pod peřinu.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Changbin a podle zvuku položil na noční stolek sklenice s pitím.

,,Jo jsem. Proč bych nebyl?"

,,Proč si běžel po schodech a proč seš teď schovanej pod peřinou?"

,,Bojím se, aby na mě náhodou nevyběhla ta panenka. A víš co je zákon optiky? Když já nevidím ji, ona nevidí mě."

,,Dobře. Tak já si zajdu do sprchy a pak půjdem spát, ty zákone optiky." řekl se smíchem Changbin a už jsem jen slyšel, jak se zavřely dveře. Sundal jsem si peřinu z hlavy a úlevně si vydechl. Pod tou peřinou se blbě dejchá. Tak jo. První část je za mnou. Už jen jak přijde Changbin do pokoje a to zhasne a půjdeme spát.

Po asi deseti minutách se Changbin vrátil. Už jsem byl pohotově pod peřinou. Ani nevím, proč nechci, aby Changbin viděl moje pihy. Možná proto, že se bojím, abych se mu nezhnusil.

Zhasnul a lehnul si ke mně do postele. To už jsem vytáhl hlavu z pod peřiny.

,,Dobrou noc a neboj se. Žádná panenka Chucky není." řekl Changbin.

,,Já vím, ale i tak se bojím. Dobrou." odpověděl jsem a nechal se ukolíbat k spánku vůní Changbinova šampónu.