Lee Felix se přestěhuje se svou rodinou do Jižní Koreje, kde začne chodit na zdejší střední školu. Volné místo je zrovna vedle na první dojem ne zrovna milého kluka. Jak to dopadne? Bude mít se svým sousedem v lavici problémy nebo první dojem není v...
Minho skočil svoje vyprávění. Půlku z toho probrečel, ale chápal jsem ho. Když jsem ho poprvý potkal u Changbina, tak mi připadal hrozně nesympatickej, namyšlenej a bůh ví co. Ale on je přímej opak toho, co jsem si o něm myslel. To, jak mluvil o Jisungovi. Pro něj by udělal naprosto všechno. Z jeho vyprávění bylo poznat, že ho opravdu nadevše miluje. Nechápal jsem Jisunga, proč to udělal.
Nezmohl jsem se ani na jedno slovo. Abych řekl pravdu, tak jsem nevěděl, co mu mám na to říct. Obejmul jsem ho a hladil po zádech.
,,Zítra si s Jisungem promluvím." řekl jsem.
,,Dě-děkuju." poděkoval mi Minho mezi vzlyky. Pokojem se ozvalo zaťukání a následně se otevřely dveře, ze kterých vystrčila hlavu mamka. Oba jsme se na ni podívali. Mamka se na Minha soucitně podívala a pak řekla:
,,Večeře je hotová. Pojďte se najíst." Pak zavřela a odešla.
,,Já nemám hlad. Počkám tady." řekl Minho. Tak to ani náhodou.
,,V žádným případě. Půjdeš se najíst. Musíš jíst. A pokud ti to nestačí ode mě, tak za chvilku přijde moje mamka a ta tě klidně nakrmí, jen proto, aby jsi něco snědl. A věř, že ona toho schopná je." řekl jsem. Snad ho to rozesměje. Ale moje mamka by toho fakt byla schopná. Minho se trochu pousmál a zvedl se.
,,Tak fajn." Došli jsme do kuchyně, kde už jsme měli na stole připravenou večeři. Sedli jsme si a začali jíst. Jak jsem čekal, tak Minho snědl celou porci. Ten jeho žaludek se předtím ozýval snad každých pět minut.
,,Bylo to výborné." pochválil Minho mamce jídlo a spolu se mnou šel do mého pokoje.
,,Co budeme dělat? Chceš si pustit nějakej film nebo něco jinýho?" zeptal jsem se, když jsem si sedli na postel.
,,To je jedno. Klidně nějakej film." odpověděl Minho. Nevypadal, že by ho to nějak zajímalo, ale třeba ho trošku rozptýlím.
,,Tak jo." Došel jsem si pro notebook a pustil komedii. Vždycky mě to pobavilo, tak jsem doufal, že to Minha trochu rozveselí.
Tak to se mi moc teda nepovedlo. Minho se skoro vůbec nesmál. Ale chápu to. Asi Jisunga nejdřív švihnu po hlavě, než si s ním promluvím.
,,Chceš se osprchovat?" zeptal jsem se. Minho jen pokýval hlavou. Došel jsem s ním do koupelny a ukázal mu, kde jsou ručníky a tak. Nechal jsem Minha samotného a vrátil se do pokoje. Vzal jsem si mobil a v kontaktech hledal Jisunga. Konečně jsem ho našel a zavolal mu. Nebral mi to. Párkrát jsem to ještě zkusil, ale furt nic. Nechal jsem to už být, protože jsem slyšel, jak Minho vypnul vodu. Po chvilce se vrátil do pokoje a sedl si na mou postel.
,,Klidně si lehni. Já si zajdu taky do sprchy. Za chvilku budu tady." řekl jsem a šel se vysprchovat.
Po čtvrt hodině jsem se vrátil. Minho seděl na posteli, slzy mu tekly po tvářích a koukal na něco do mobilu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když si mě Minho všiml, tak vypnul mobil a setřel si slzy. Odložil mobil a lehl si do postele. Lehl jsem si do postele vedle Minha a přikryl se peřinou, zatím co Minho se přikryl dekou. Každý jsme leželi na druhém konci postele.
,,Dobrou noc." řekl Minho a otočil se na bok tak, že byl ke mně zády.
,,Dobrou." Chtěl jsem mu říct ještě něco, něco hezkého, ale Minho už nejspíš usnul. No, já se mu nedivím. Bůh ví, jak dlouho brečel na té lavičce a pak brečel ještě tady. Otočil jsem se k němu zády a snažil se usnout. Ze začátku mi to moc nešlo. A Minhovi taky ne. Sice se nepřevaloval jako já, ale slyšel jsem, jak se snaží zadržovat svoje vzlyky.
