Náhoda

29. kapitola

Zazvonil zvonek, který ozanamoval konec hodiny. Tohle byla naše poslední hodina. S Hyunjinem jsem se domluvil, že s nimi dneska nepůjdu a ať si to spolu s Jeonginem užijí. Nic moc konkrétního jsem mu neříkal. Snažil se to ze mě dostat, ale zvádl jsem to nevykecat.

Šel jsem ke své skříňce, kde jsem se obul a vzal si bundu. Měl jsem čas, protože Jisung chodil taky na obědy jako Jeongin. Pak už jsem jenom čekal u skříněk. Po asi čtvrt hodině konečně přišel.

,,Ahoj. Můžu tě doprovodit domů?" zeptal jsem se.

,,Jestli chceš." To bylo jediné, co mi řekl. Jindy by začal jásat a teď ,,Jestli chceš.". Čekal jsem, až se oblíkne. Po chvilce začal odcházet pryč. Ani se na mě nepodíval, jestli jdu za ním.

,,Jakto, že nejdeš s Hyunjinem a Jeonginem?" zeptal se mě po nějaké době, co jsme šli spolu v tichosti.

,,No... Chtěl jsem jim dát trochu soukromí. A my dva jsme si teďkon moc nepovídali, takže tak. A ještě jsem se tě chtěl na něco zeptat." odpověděl jsem.

,,A na co?" zeptal se. Není to ale ten zvídavý typ otázky, je to ta otázka, při které se nutíte, aby jste se zeptali.

,,Co se to s tebou dneska děje?" zeptal jsem se rovnou. Jisung si povzdechl.

,,Už jsem to říkal Hyunjinovi, Jeonginovi a stejně odpovím i tobě. Nic mi není."

,,Jisungu, poznal to na tobě i Hyunjin. Ten Hyunjin, se kterým jste se nenáviděli. Je to na tobě vidět, že tě něco trápí. Mně to můžeš říct."

,,Už musím domů." řekl Jisung a otevřel branku k jednomu domu. Chytnul jsem ho za ruku a tím ho zastavil.

,,Pusť mě, Felixi." řekl, když se snažil vyprostit svoji ruku z mého sevření.

,,Ne, nepustím. Řekni mi, co se stalo. Včera jsem potkal Minha v parku na lavičce. Byl úplně v háji. Brečel a klepal se zimou. Řekl mi, že ses s ním rozešel. Vzal jsem ho k sobě domů, protože bych ho v takovém stavu nenechal samotného. U mě doma mi vyprávěl, co se stalo. Skoro celou dobu u toho brečel. Snažil se ti dovolat, ale ty jsi mu to nezvedal. Celou noc kvůli tomu nespal a probrečel. On tě miluje. Sakra hodně tě miluje. Říkal o tobě, že jsi jeho všechno. Minho by pro tebe udělal všechno. Proč jsi se s ním rozešel? Co udělal špatně? Už ho nemiluješ nebo sis našel někoho jinýho?"

,,J-já ho taky m-miluju. Ne-nedělej mi to je-ještě těžší." řekl Jisung mezi vzlykama. Už se ani nesnažil si uvolnit ruku.

,,Tak proč ses s ním rozešel?" Tentokrát jsem už zněl mileji. Rvalo mi srdce takhle Jisunga vidět.

,,To ti ne-nemůžu říct." řekl a vrhl se mi kolem krku. Jeho slzy mi dopadaly na bundu, ale mě to bylo jedno. Obmotal jsem ruce kolem jeho těla a začal se s ním kolébat ze strany na stranu.

,,Ale můžeš. Já ti chci pomoct. A jak ti mám pomoct, když nevím, co se děje?"

,,Mně nemůžeš pomoct, Felixi." odpověděl a znovu se rozvzlykal. Najednou mu mobil oznámil příchozí zprávu. Jisung se ode mě odtáhl a kouknul se na ni. Zděšeně vytřeštil oči, podíval se na jejich dům a pak se na mě rychle otočil.

,,Musím jít. Tak ahoj." řekl rychle. Zavřel za sebou branku, otevřel vchodové dveře a rychle je za sebou zabouchl.

Chvilku jsem tam vyjeveně stál a pak se vydal domů. Nechápal jsem to. Proč se tak vyděsil?