Náhoda

8. kapitola

Od toho incidentu u mě doma už uběhly týdny a z Hyunjina jsem stále nic nedostal. Snad mi to někdy řekne. Začal se s námi víc bavit Jisung. Už nejsou s Hyunjinem tak na nože jako předtím. Sice se pořád provokujou, ale je to takové kamarádské. To, že Jeongin k nám chodí o velké přestávce, se stalo pravidlem. Odehrálo se toho dost a to jsem tady teprve dva týdny a pár dní.

Právě teď máme hodinu korejské literatury. Nebaví mě to, ale jako vůbec. To, že tomu někdy nerozumím, protože učitelka mluví strašně rychle, není důvodem. Je to nezajímavý.

,,Felixi?" ozval se vedle mě Hyunjin.

,,Jo?" řekl jsem a přestal vnímat učitelku.

,,Vadilo by, kdyby za námi o velké přestávce přišel Changbin?" zeptal se a čekal, co mu odpovím.

,,Jasně, že ne." řekl jsem s úsměvem.

,,Není to jeden z tý vaší party?" zeptal jsem se, protože mi tohle jméno bylo povědomý.

,,Jo je. Pamatuješ si, jak jsem tě chtěl seznámit s celou naší partou?"

,,Jo pamatuju."

,,Tak ten kluk, co přišel za mnou, ať hejbnu kostrou."

,,Už vím. Já si říkal, že jsem to jméno někde slyšel." Konečně jsem si vzpomněl.

,,To on mě představil klukům. S ním si rozumím nejvíc z party." řekl Hyunjin a usmál se.

,,To je hezký." řekl jsem a začal se usmívat taky.

,,Ale ta hodina by mohla už skončit. Za prvý, jí pořádně nerozumím a za druhý, to, co jí rozumím, je strašně nudný." Hyunjin se mi jen začal smát, ale nějak moc nahlas.

,,Hwang Hyunjine! Vy-" učitelku přerušil zvonek, který ukončoval tuto hodinu.

,,Máte štěstí, že zazvonilo, jinak bych si vás vyzkoušela." řekla učitelka a odešla.

,,Tahle učitelka je na mě určitě zasedlá, protože ostatní učitelky mě napomenou dvakrát a pak mě zkoušej, ale tahle mě zkouší, když mě napomene teprve poprvý. To není fér." stěžoval si Hyunjin. Nemohl jsem jinak, než se mu smát.

,,Co jsem prošvihl?" zeptal se přicházející Jeongin.

,,Co jsi provedl tentokrát, Hyunjine?" promluvil hlas, který jsem už jednou slyšel. Changbin.

,,Já? Já se jen zasmál a ona mě chtěla hned zkoušet. Naštěstí zazvonilo. Ta je určitě na mě zasedlá."

,,Prosím tě. Co mám říkat já? Pro mě mají někteří učitelé rovnou připravený test, kdybych začal otravovat." řekl Changbin a Hyunjin se mu začal smát.

,,Jo já se omlouvám. Tohle je Changbin. Můj kámoš od doby, co jsem sem nastoupil. Tohle je Felix. A tohle stále usmívající je Jeongin. A ta veverka támhle je Jisung." představil nás Hyunjin. Ještě, že ho Jisung neslyšel.

,,Těší mě." řekl Changbin a podal si s každým z nás ruku, teda až na Jisunga, který někam zmizel.

,,Že já tě to učil. Teď neseru učitele jenom já, ale už i ty." řekl Changbin.

,,No počkej. My máme teď literaturu. To přijde nasraná. To ji nemůžu prudit."

,,Můžeš, ale dostaneš test." řekl s úsměvem Jeongin.

,,Víš, co bych nechtěl?" zeptal se se smíchem Hyunjin.

,,Haha moc vtipný. Počkej, jo počkej." řekl Changbin a šel si vyfotit náš rozvrh. Nechápal jsem, proč to dělá. Přišel k nám a koukal do mobilu. Z ničeho nic se začal smát.

,,No jo. Těš se zítra na matiku." řekl s úsměvem Changbin.

,,Ještě, že nejsem s vámi ve třídě." řekl Jeongin a začal se smát.

,,Ale já tu jsem!" řekl jsem vyděšeně. Netušil jsem, jestli to bude znamenat i něco pro mě.

,,Neboj. Bude jenom nabroušená. Já ji nějak trápit nebudu." řekl Hyunjin.

,,A ty jsi z jakého ročníku?" zeptal se Jeongin, aby změnil téma.

,,Ze třetího. Chodím do třídy ještě s Minhem, naším kámošem." odpověděl Changbin.

,,To se máš, že si můžeš ve třídě s někým pokecat. Se mnou se nějak moc nebavěj. Kámoše mám až ve druhým ročníku." řekl Jeongin lehce smutně.

,,Já bych si rád pokecel, ale Minho nejspíš ne. Furt je na mobilu. Hrůza s ním."

,,A to si jako s někým píše nebo co?" zeptal se Hyunjin. Zřejmě ho to hodně zajímalo.

,,Jo píše. Když jsem se zeptal, kdo to je, tak vypnul mobil a řekl, že mě to nemusí zajímat. Tak nevím."

,,Vy se tu nějak množíte. Nejdřív tu byli dva, pak tři a teď tu už jsou čtyři." řekl Jisung, když přišel k naší lavici.

,,A když do toho počítáš ještě sebe, tak nás tu je pět. Kam si to prosím tě tak rychle zmizel?" řekl jsem a čekal, co z Jisunga vypadne.

,,Šel jsem na chvíli poctít jednoho kámoše svou přítomností." odpověděl jednoduše a sedl si na svou židli.

,,Kolik vás sem ještě přijde? Ještě chybí tři a bude tady celá vaše parta."

,,Toho se bát nemusíš. Ti nepřijdou." řekl Hyunjin rozhodně.

,,Co? Jak? Proč?" začal zmatkovat Jeongin, když začalo zvonit.

,,Tak už budu muset jít. Rád jsem vás všechny poznal. Určitě se ještě někdy uvidíme." řekl Changbin a odešel ze třídy.

,,Já musím jít taky. Dneska se ale bohužel nemůžeme domluvit. Musím jít s mamkou na návštěvu k naší tetě. Po škole na mě ani nečekejte. Mamka říkala, že nemám dneska chodit ani na oběd. Že budeme obědvat u tety." řekl Jeongin ,,nadšeně".

,,To je škoda." řekl Hyunjin a smutně se usmál.

,,To jo. Takže až zítra." řekl jsem.

,,Jojo. Tak ahoj." rozloučil se s námi a vydal se ke dveřím.

,,Ahoj." řekli jsme nastejno s Hyunjinem.

,,Felixi? Potřeboval bych s tebou něco probrat. Důležitýho a osobního. Mohl bych k tobě dneska přijít nebo ty ke mně?" zeptal se Hyunjin. Vypadalo to, že to je pro něj opravdu důležité.

,,Jasně. Mohli bychom jít k tobě? Docela mě zajímá, jak to u tebe vypadá."

,,Tak jo."