Lee Felix se přestěhuje se svou rodinou do Jižní Koreje, kde začne chodit na zdejší střední školu. Volné místo je zrovna vedle na první dojem ne zrovna milého kluka. Jak to dopadne? Bude mít se svým sousedem v lavici problémy nebo první dojem není v...
Právě teď stojím před skříní a vybírám si oblečení k Changbinovi na párty. Nakonec jsem si vzal tmavě šedé tričko, černé džíny a černou lehčí bundu. Oblékl jsem si to a šel si obout boty.
,,Nejsi s tím Changbinem teďkon nějak často?" zeptala se mě mamka a sledovala moje počínání. Dovázal jsem si boty a zvedl se.
,,Nevím. Možná trochu." odpověděl jsem s úsměvem.
,,Ty ho máš rád, viď?"
,,No tak samozřejmě. Je to můj kámoš." Nechápal jsem, kam tím mamka směřuje.
,,Felixi, je mít rád a mít rád. Ty víš jaké mít rád myslím." Podíval jsem se na mou mamku.
,,Ne. To ne. Já...nevím. Sám se v sobě nevyznám. A takhle jsem nad tím ani nepřemýšlel." řekl jsem nakonec popravdě.
,,Dobře. Já jen. Kdyby jsi ho měl rád, opravdu rád, tak já ani taťka proti tomu nic nemáme. Chceme, aby si byl šťastný." řekla mamka a pohladila mě po tváři. Usmál jsem se na ni. Moji rodiče jsou skvělí.
,,Děkuju."
,,Tak jo. Tak si to užij. A nepřijď moc pozdě. Kdyby něco, tak mi zavolej." řekla mamka a pomalu za mnou zavírala dveře.
,,Dobře ahoj."
Cestou k Changbinovi jsem o tom přemýšlel. Zamiloval jsem se do Changbina? Nikdy předtím se mi kluci nelíbili. Ale je pravda, že po holkách jsem taky nějak nekoukal. A jak se pozná, že je člověk zamilovanej? Vždyť se chováme s Changbinem jako normální kámoši. No možná ne. Nevím jestli je u kámošů normální ležení v klíně nebo na tom druhém sedět. Být šťastný v přítomnosti toho druhého. Mít motýlky v břiše při jen letmém doteku. Usmívat se jen co ho spatřím. Těšit se až se uvidíme. Nemyslet na nikoho jiného než na něj. Myslet si, jak nádherně voní. Říkat si v hlavě, jak mu oblečení nádherně obepíná tělo a s v duchu nad tím slintat. Jak asi vypadá bez toho trička?...Co?!
Musel jsem se zastavit, když jsem si uvědomil, nad čím jsem přemýšlel. Ne tohle určitě není u kámošů normální. Nad čím to proboha přemýšlím? Nad Changbinem. Poslední dva týdny nepřemýšlím nad ničím jiným.
Mamka s taťkou mají pravdu. Asi jsem se zamiloval. Ne asi. Určitě. Zamiloval jsem se do Seo Changbina. Musel jsem se pro sebe usmát. Teď jsem už chápal svoje chování. Já normálně žárlil na tu spolužačku, proto mi tolik vadila. Najednou to byla docela úleva, když se všechno vysvětlilo. Jenže, co Changbin? Cítí to stejně? Nebo mě bere jenom jako kámoše? Vždyť ani pořádně nevím, jestli je gay. Když jsem se ho ptal, tak mi řekl, že neví, ale že se mu holky hnusej.
Znovu jsem dal nohy do pohybu. Když jsem se porozhlédl, zjistil jsem, že budu za chvilku tam. Ani jsem se nenadál a už jsem stál před dveřmi jeho domu. Vydechl jsem a zazvonil. Otevřel mi Changbin. Jakmile jsem ho uviděl, musel jsem se usmát.
,,Ahoj. Pojď dál. Představím tě Chanovi, Woojinovi a Minhovi. Ty ještě neznáš." říkal Changbin mezitím co jsem si já zouval boty a dával bundu na věšák. Položil mi ruku na záda a vedl mě do obýváku.
,,Kluci, tohle je Lee Felix. Felixi, tohle je Woojin, vedle Chan, Seungmin, ale toho jsi už poznal a pak Minho." představil nás Changbin a naznačil mi, ať si někde sednu.
,,Těší mě." Uklonil jsem se a posadil se do křesla. Když jsem seděl, podíval jsem se na kluky.
Woojin měl tmavě hnědé vlasy. Jeho obličej jsem nedokázal pořádně popsat. Byl zvláštní, ale hezký. A roztomilý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chan měl blonďaté, delší, trochu vlnité vlasy a trošku větší nos. Taky byl velmi pohledný. Nedivím se, že po něm holky jedou.
Minho měl tmavě hnědé vlasy, které mu lehce padaly do očí. Jeho obličej nějak specifický nebyl, teda, aspoň pro mě ne. Byl taky hezký. Nedivím se, že po něm holky a Jisung jedou. Ale když jsem si vzpomněl na fotku, kterou mi ukazoval Changbin, tak moc neseděla. Na ní měl Minho světle hnědé vlasy. Asi byla starší.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Taky mě těší. Řekni nám něco o sobě, ať se o tobě něco dozvíme." řekl Woojin a usmál se na mě.
,,Děláš jako by nám o něm Changbin celou dobu nevyprávěl." řekl Minho s úšklebkem. Kdybych neseděl, tak bych sebou švihl asi o zem. To přece nemůže být pravda. Changbin se uchechtl a podrbal na zátylku. Zdá se mi to nebo má lehce červené tváře? Trapné ticho protnul zvonek.
,,Dojdu otevřít." řekl Changbin a vystřelil otevřít právě příchozímu.
,,Co to s Changbinem je? Takhle se nikdy nechoval." zeptal se Chan.
,,Vždyť to je naprosto jasný, co s ním je." řekl Minho zase s úšklebkem. Tak s ním si asi rozumět nebudu. Nechápu, jak s ním může Jisung být. Najednou se Minho kouknul ke dveřím a úšklebek mu z tváře zmizel. V jeho očích jsem viděl radost, překvapení, zmatek. Z toho místa neodtrhl zrak. Ani nemrkal. Co ho tam mohlo tak překvapit? Otočil jsem se směrem, kam Minho zíral. Stál tam Changbin s Jisungem. Jisung měl podobný výraz.
,,Kluci, tohle je Jisung. Je to Hyunjinův a Felixův spolužák. Jisungu, tohle je Woojin, vedle Chan, pak Seungmin a pak Minho...Jsi v pohodě Minho?" řekl Changbin, když Minho stále nezměnil výraz. Minho zatřásl s hlavou a podíval se na Changbina.
,,Jo jsem. Proč bych neměl být?" zeptal se Minho a napil se ze své skleničky. Jisung se už taky probral a usmál se na mě.
,,Jen jsem se zeptal. Mužeš si Jisungu sednout kam chceš." řekl Changbin a pousmál se. Jisung pokýval hlavou. Nejdřív se rozešel ke gauči, kde seděl Minho, u kterého bylo místo. Pak si to ale rozmyslel a rozešel se k druhému volnému křeslu. Minho celé jeho počínání sledoval.
,,Ještě přijde Hyunjin a Jeongin a budeme tady všichni." řekl Changbin a sedl si na opěradlo gauče.
,,Kluci to zakecali. Řekneš nám teda něco o sobě, Felixi?" zeptal se mě Woojin.
,,No dobře. Tak rád poslouchám písničky, tancuju, chodím na výlety. Umím hrát na piano a jako malý jsem dělal taekwondo. Moje oblíbená barva je černá. Mám rád komedie a akční filmy. Ehmmm s rodiči jsme se přestěhovali z Austrálie kvůli jejich práci. Takže umím anglicky, ale s korejštinou to je trochu horší. Nevím, co bych ještě řekl. Jo nemám rád matiku."
,,Ty jsi z Austrálie?" zeptal se mě Chan. Jen jsem pokýval hlavou. Chan se na mě usmál a řekl:
,,S rodiči jsme žili v Austrálii." řekl Chan.
,,Vážně? To je super!" řekl jsem nadšeně. Možná si díky tomu budeme rozumět.
,,To budou oni." řekl Changbin, když se rozezněl domem zvonek. Changbin šel otevřít a za chvíli jsem slyšel, jak si s Hyunjinem a Jeonginem povídá. Všichni tři přišli s úsměvem na tváři.
,,Tak jo. Támhle je Woojin, vedle Chan, Seungmin a pak Minho. A kluci tohle je Jeongin. Hyunjinův k.."
