Náhoda

12. kapitola

,,Tak jo. Tak já se jdu domů najíst a převlíknout. Pak za tebou přijdu. Asi za necelou hoďku." oznámil mi Hyunjin.

,,Jasně. Zatím." rozloučil jsem se s ním před školou a šel jsem čekat na Jeongina. Mezitím, co jsem čekal na Jeongina, jsem přemýšlel. Jaká bude ta párty? Co se tam bude dít? Kdo všechno tam bude? Doufám, že s tím nebudou mít rodiče problém a pustěj mě.

,,Tak jsem tady." řekl Jeongin a rozešel se směrem domů. Následoval jsem ho.

,,Hyunjin šel domů?" zeptal se.

,,Jo a asi za hoďku přijde ke mně. Pomůže mi vybrat oblečení na párty. Nechceš přijít?" zeptal jsem se pro změnu já.

,,Klidně pokud vás nebudu otravovat."

,,Jasně, že nebudeš. A to jsem se ještě ráno nestihl zeptat. Teď máš někoho vyhlídnutýho, s kým bys chtěl chodit?" Neudržel jsem se a zeptal se.

,,Víš o tom, že jsi straně zvědavej? Já jsem sice úplně to samý, ale to je vedlejší. Jo, někdo se mi líbí, ale to ze mě nedostaneš." řekl Jeongin s úsměvem.

,,Prooooooooč?"

,,Pro slepičí kvoč. Už takhle si toho ze mě dostal dost. Nemusíš vědět všechno." řekl Jeongin a zastavil se. Až teď jsem si všiml, že už stojíme u mého domu.

,,Tak já potom nějak přijdu. Čau." rozloučil se Jeongin a šel ke svému domu.

,,Zatím." zavolal jsem za ním a šel do domu. Sundal jsem si boty, šel se převlíknout a smýt si make-up z obličeje.

,,Konečně oběd." řekl jsem si pro sebe a šel si do kuchyně ohřát jídlo. Zrovna jsem šel dát talíř do myčky, když se rozezněl zvonek. Dal jsem talíř do myčky a šel otevřít.

,,Ahoj, Hyunjine, pojď dál." přivítal jsem Hyunjina a pustil ho dovnitř.

,,Ahoj." řekl, když si sundával boty. Přesunuli jsme se do mého pokoje. U mě v pokoji zatím ještě Jeongin ani Hyunjin nebyl. Hyunjin se tu rozhlížel.

,,Máš to tu hezké." řekl a sedl si ke mně na postel.

,,Děkuju. Nevadí, že přijde Jeongin?" zeptal jsem se. Hyunjin se na mě podíval s nadzvednutý obočím.

,,Ty se vážně ptáš?" odpověděl mi otázkou.

,,No tak já nevím, že jo."

,,Samozřejmě, že mi to nevadí. Vždyť já se kvůli němu dokonce těším do školy, že ho tam uvidím."

,,To je tak sladký. Já z tebe ještě dostanu cukrovku." Hyunjin se na mě podíval s otazníkem v očích. Jen jsem se uchechtl.

,,A zkus ho trochu nějak balit. Ty určitě vymyslíš jak. Třeba... A to bude Jeongin." řekl jsem, když se podruhé ozval zvonek. Šel jsem tedy otevřít. S Jeonginem jsem se vracel zpátky do pokoje.

,,Ahoj." pozdravil ho s úsměvem Hyunjin.

,,Ahoj. Nevadí, že tu jsem?" zeptal se ho Jeongin.

,,Samozřejmě, že ne. Jsem rád, že tu jsi. Pomůžeš mi vybrat Felixovi oblečení na párty." odpověděl Hyunjin a poklepal vedle sebe na posteli. Jeongin se k ní rozešel a sedl si vedle Hyunjina.

,,Tak ukaž, co máš ve skříni." řekl Jeongin.

,,No mrtvolu ne." řekl jsem se smíchem a otevřel skříň s oblečením. Kluci chvilku koukali, co tam mám.

,,Ta kostkovaná červenočerná košile je dobrá. Co mysllíš?" zeptal se Jeongin Hyunjina.

,,Jojo. A k tomu černé džíny a nějaký bílý tričko." souhlasil Hyunjin. Jeongin to odkýval.

,,A ještě nějaký černý boty." dodal Jeongin. To tentokrát odkýval Hyunjin.

,,Vy se úplně doplňujete." podotknul jsem.

,,Taky si říkám." řekl Jeongin se smíchem. Hyunjin se jenom usmál, ale jeho oči mluvili za vše. Byl šťastný. On je zamilovanej až po uši a i to je možná málo. Musejí se dát dohromady. Prostě musí.