Náhoda

17. kapitola

Felixův pohled

Nechápu to. Ten čas tak rychle utíká. Přijde mi to, jako bych nastoupil na tuhle školu před týdnem a oni to jsou už dva měsíce. Bál jsem se, jak se začlením. Přál jsem si aspoň jednoho kámoše. A mám čtyry. Hyunjina, Jeongina, Changbina a Jisunga.

Jisung si s námi vždycky povídá o malých přestávkách a po škole. O velkých přestávkách stále mizí pryč. Podle mě a Changbina chodí stoprocentně za Minhem. Několikrát jsme spolu byli i venku. Má podobnou povahu jako Jeongin. S Hyunjinem se stále škádlej, ale je to kamarádský škádlení.

Jeongin s Hyunjinem jsou spolu šťastní. Od toho dne, kdy Hyunjin zjistil, že se Jeonginovi líbí, když má rozeplej horní knoflík u košile, si ho každou velkou přestávku a když jdeme domů rozepíná. Hyunjinova mamka se už uklidnila. Hyunjin představil Jeongina mamce. Sice jako kamaráda, ale to nevadí. Prý si Jeongina oblíbila.

S Changbinem jsme se hodně zblížili. Mít hlavu položenou druhému v klíně nebo na druhém sedět bylo u nás normální. Ale jenom, když jsem byli doma. Ve škole za námi chodí o velký přestávce a povídáme si chvilku i po škole. Byli jsme spolu už několikrát venku. Byl několikrát u mě a já u něj. Trávili jsme spolu teďkon docela dost času. Dřív jsem ho trávil s Jeonginem a Hyunjinem, ale nechci je otravovat. Ať mají svoje soukromí.

A já? Já se v sobě nevyznám. Vždycky cítím nával radosti, když zvoní na velkou přestávku a je mi smutno, když zvoní na konec velké přestávky. Při poslední hodině přemýšlím, co budeme odpoledne s Changbinem dělat. Nedávno jsme byli venku a potkali jeho spolužačku. Nějak moc se k němu měla, tak jsem jí nanznačil, aby odešla. No...Spíš jsem jí řekl, ať vypadne a ať nás už neotravuje. S Changbinem mi čas strašně letí. Včera, když jsem byl u Changbina, jsem si myslel, že tam jsem asi tak půlhodiny, ale hodiny ukazovaly, že tam jsem dvě hodiny.

Fakt nechápu, co to se mnou je. I mamka s tátou se mě ptali, jestli jsem v pořádku, když jsem si psal s Changbinem a usmíval se u toho jak magor.

Zvonek. Velká přestávka! Přijde Changbin! A Jeongin!

,,Konečně. Už se těším na Jeongina." řekl Hyunjin a rozepnul si jeden knoflík u košile. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím.

,,To si děláš srandu?! Ty máš cucflek?!" řekl jsem překvapeně, ale nadšeně. Musel jsem se krotit, abych to moc nezařval.

,,Ne jen jeden." řekl Hyunjin a mrkl na mě jedním okem. Vyjeveně jsem na něj zíral a otevřel pusu.

,,Zavři pusu. Vletí ti do ní moucha." řekl právě příchozí Jeongin.

,,Co jsem prošvihl?" zeptal se Changbin a kouknul se na mě. Nic jsem mu neřekl a ukázal mu, čemu jsem se divil. Changbin vyvalil oči.

,,To jako vážně?!"

,,Nechápu, co blbnete. Podle mě mu to sluší." řekl Jeongin a usmál se nad svým výtvorem.

,,Počkej jakou scénu udělá Jisung, až to uvidí." řekl jsem se smíchem.

,,Vy máte dneska tělocvik, že jo?" zeptal se s ďábelským úsměvem Jeongin.

,,Jo. Proč se ptáš?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Jen tak." S Changbinem jsme si vyměnili nechápavé pohledy. Hyunjin se jenom uchechtl. Pak se mi přehrála Hyunjinova slova ,,Ne jen jeden.". Usmál jsem se a zeptal se:

,,Co skrývá Hyunjinova košile?" Pak jsem se nad tím zamyslel.

,,Víš co, radši mi to neříkej. Já to možná vim."

,,Ať ti nevypadnou oči z důlků. Si ještě neviděla cucflek nebo co." řekl Hyunjin, když zahlédl, jak na něj čučí jedna spolužačka. Ta jen radši otočila hlavu na svoji kámošku a začala jí něco povídat.

,,Tak teď to bude vědět celá škola." poznamenal Changbin.

,,To si myslí, že jsme úplně hluchý? Vždyť je slyšet až sem, jak to všechno slepičí kámošce."

,,Musíš mluvit víc hlasitěji. V druhým patře tě neslyšej." řekl té samé holce Hyunjin a už věnoval svoji pozornost nám.

,,Já se divim, že jsi ještě nedostal za takový keci přes držku." řekl jsem.

,,Oni už jsou na to zvyklí. A když ne, tak je to jejich problém."

,,Hele kluci já jsem chtěl uspořádat takovou párty. Ale jen pro svý kámoše. Přišli by jste?" zeptal se nás Changbin.

,,Jasně a kdo přijde?" řekl Hyunjin.

,,Pozval jsem Chana, Woojina, ale o tom Chan neví. Takový překvápko. Podle mě stejně spolu něco maj, i když Chan říká, že ne. Potom tam bude Minho a Seungmin. A teď jsem pozval vás. A asi pozvu i Jisunga. Rodiče jedou na chatu, takže to bude v pohodě. A bude to v pátek." řekl Changbin.

,,Jo to bych mohl." řekl Jeongin. Changbin se kouknul na mě s otázkou v očích.

,,A nebude to klukům vadit. Myslím Chanovi, Minhovi a Seungminovi, že tam budem?" zeptal jsem se.

,,Já si rozhodnu, kdo tam bude a kdo ne. Kdyžtak budou moct kdykoli odejít."

,,Dobře. V kolik mám přijít?"