Náhoda

25. kapitola

zpátky v čase

Minhův pohled

Právě jsem se připravoval na rande. Ono to nebylo úplně rande, ale schůzka s mým miláčkem. Mrzí mě, že náš vztah tajíme, ale je to jednoduší. Nemusíme nic říkat našim kámošům ani rodičům.

Vyrazil jsem z domu a šel ke kavárně, kde jsme měli sraz. Byla to naše kavárna. Poprvé jsme se tu viděli, měli jsme tu první rande, druhé rande, třetí rande... Když jsme se měli sejít, tak jsme se sešli vždycky tady. Když jsem přicházel ke kavárně, tak jsem ho tam už viděl, jak na mě čeká. Usmál jsem se a přidal do kroku. Celou dobu ke mně stál zády. Přišel jsem potichu k němu a zakryl mu rukama oči.

,,Potřebuju malou nápovědu, abych to uhodl." řekl Jisung a lehce naklonil hlavu na stranu. Moc dobře věděl, že to jsem já. Usmál jsem se, podíval se jestli na nás někdo nekouká a pak mu začal líbat krk. Strašně to miluje.

,,Ahoj Minho." řekl s úsměvem. Sundal jsem mu ruce z očí. Otočil se ke mně, obmotal mi ruce kolem krku a dlouze mě políbil.

,,Chyběl jsi mi." zamumlal mi do rtů.

,,Ty mě taky, Sungie."

,,Půjdem dovnitř?" zeptal jsem se. Jisung mi to potvrdil pokýváním a vešli jsme do kavárny. Dali si naše oblíbené kávy a u jejich popíjení jsme si povídali. Když jsme dopili, tak jsem za nás zaplatil a šli jsme se projít parkem. Miluju jeho společnost. Stačilo by mi kdyby jsme spolu šli v tichosti, hlavně když budeme spolu.

Zastavili jsme se u Jisungieho domu.

,,Ještě bych chtěl být s tebou." řekl jsem a kouknul se na něj s psím kukučem. Jisung se podíval na mobil a usmál se. Došel ke mně, chytil mě za ruku a přiblížil se k mému uchu.

,,Táta přijede až za dvě hodiny." zašeptal mi do ucha, které následně skousl. Usmál jsem se a zašeptal:

,,Tak toho bychom mohli využít." Jisung mě začal táhnout k nim do baráku. Když se za námi zavřely vchodové dveře, tak se mi vrhnul na rty. Natlačil jsem ho na dveře a začali se vášnivě líbat. Nějakým záhadným způsobem jsme si sundali boty. Jisung přerušil naše líbání a začal mě táhnout k němu do pokoje.

V pokoji za námi zavřel a shodil mě na postel. Pak si na mě lehl a pokračovali jsme v líbání. Začali jsme si navzájem sundávat věci.

,,Miluju tě." zavzdychal mi Jisung do rtů.

,,Taky tě miluju."

,,To bylo překrásný." řekl Sungie, když mi ležel na hrudi, zatímco já jsem ho hladil po zádech. Oblečení bylo poházené všude po pokoji, ale to nám bylo úplně jedno.

,,To jo." přitakal jsem a políbil ho do vlasů.

,,Nevíš, kolik je?" zeptal se mě Sungie.

,,Netuším." odpověděl jsem a natáhnul se pro mobil, abych to mohl svému miláčkovi říct.

,,Půl šestý." řekl jsem a odložil mobil zpátky. Jisung smutně vydechl a začal se zvedat. S tím jsem absolutně nesouhlasil, tak jsem si ho stáhnul zpátky.

,,Každou chvíli může přijít táta." řekl Jisung a znovu se zvedl. Tentokrát jsem ho už nechal jít. Taky jsem se zvednul a začal si oblékat věci. Už oblečení jsme došli do chodby, kde jsem se obul. Otočil jsem se na Sungieho. Teď začíná ta nejdelší část. Loučení. Přišel jsem k němu, obmotal jsem ruce kolem jeho pasu a začal ho jemně líbat. Jisung mi dal ruce kolem krku a do líbání se okamžitě zapojil.

Takhle jsme tam nějakou dobu stáli, ale nakonec jsem se musel odtáhnout a odejít.

Druhý den mi Jisung napsal, že se chce sejít a že to je důležitý. Samozřejmě jsem to přijmul. Co bych pro svého miláčka neudělal. A navíc mi už chyběl. Sice mě zarazilo to, že se chtěl sejít v parku a ne u naší kavárny, ale nějak jsem to neřešil. Chtěl se sejít co nejdřív, tak jsme se dohodli za půl hodiny, že budeme v parku.

Oblékl jsem si nějaké černé džíny s dírami na kolenou, bílé tričko a bílou tenčí mikinu. Kdyby mi byla zima, tak se přitulím k Sungiemu. Upravil jsem si vlasy, došel se obout a vyrazil do parku.

Konečně jsem ho našel. Seděl v parku na lavičce. Musel jsem se usmát už jen díky tomu, že jsem ho viděl. Zrychlil jsem a přisednul si k němu. Jisung se na mě ani neotočil. Tak jsem mu otočil hlavu svojí dlaní a políbil ho. Zaskočilo mě, když se do polibku nezapojil. Rozpojil jsem naše rty a podíval se na něj. Vůbec jsem ho nepoznával. Neusmíval se, v jeho očích nebyly ty jiskřičky radosti, co tam vždy byly. A jeho chování bylo taky úplně jiné.

,,Děje se něco, zlato?" zeptal jsem se a začal mu hladit stehno. Jisung vydechl a odstrčil moji ruku. Nechápavě jsem se na něj podíval. Co to s ním je?

,,Rozcházím se s tebou." vyhrkl.

,,Co?! Ne! To ne! Co jsem udělal? Já tě miluju!" vykřikl jsem na něj a slzy mi začaly padat z očí. Nemůžu tomu uvěřit. Proč?

,,Nic jsi neudělal. Bude to pro nás oba lepší. Sbohem Minho." řekl Jisung a chtěl odejít, ale chytil jsem ho za ruku.

,,Udělal jsem něco špatně? Řekni mi to. Jestli se něco děje, tak to spolu vyřešíme. Jsme spolu rok a všechno jsme zvládli. Určitě zvládneme i tohle. Moc tě miluju. Ty mě už nemiluješ nebo co se děje?" ptal jsem se ho. Tohle mi nemůže udělat. Vodopády slz, které mi padaly z očí, jsem nemohl zastavit.

,,Neptej se mě prosím." vzlykl Jisung, vytrhl ruku z mého sevření a utekl pryč.

,,Proč?" zeptal jsem se, když jsem pozoroval, jak utíkal pryč. Přes mé slzy jsem ho pak už ani neviděl. Naplno jsem se rozbrečel. Bylo mi naprosto jedno, jak na mě lidi koukají. Proč to udělal? Co se mohlo stát? To mě už nemiluje? Našel si někoho jinýho? Vždyť byl včera tak šťastný. A proč potom brečel?

Netušill jsem, jak jsem tam dlouho seděl. Nevnímal jsem, že se klepu zimou. Musel jsem na to pořád myslet. Jisung se se mnou rozešel. On byl moje všechno. A já ho ztratil.

,,Minho. Co se děje? Jsi v pořádku?"