Náhoda

39. kapitola

Felixův pohled

Ta noc byla nezapomenutelná. Nikdy jsem nic takového nezažil. Milovali jsme se. A ne jednou. Musím na to celou dobu myslet. Bylo to dokonalé.

Otočil jsem se na Changbina a zjistil, že ještě spokojeně oddychuje. Ani se nedivím... Pousměju se a skousnu si ret. Pomalu jsem se k němu přitulil a zavrtal si nos do jeho hrudi.

Changbin se trochu zavrtěl a pootevřel oči. Usmál jsem se a pomalu ho políbil na rty. Polibek mi oplatil a pohladil po tváři.

,,Dobré ráno, Lixie."

,,Dobré, Binie."

Ani jednomu z nás se nechtělo jít z postele, takže jsme se ještě nějakou chvíli mazlili a pusinkovali v posteli. Ale hlad nás stejně po nějaké době vyhnal. Oblečení jsme hledali, protože jsme ho včera vždycky někam zahodili... Šli jsme do kuchyně. Já teda šel trochu pomaleji, protože mě bolela určitá část těla...

Ke snídani jsme si udělali vajíčka. Nechtělo se nám nic moc vymýšlet. Po snídani jsme lehce uklidili můj pokoj. Hlavně teda postel... Pak jsme už konečně měli klid. Seděli jsme na mé posteli a mazlili se. Náramně jsem si to užíval, ale tuto krásnou chvilku nám přerušil Changbinův mobil. Musel jsem ho pustit, aby se pro něj natáhnul. Volal mu Hyunjin.

Changbin hovor přijal a poslouchal, co mu Hyunjin říkal. Najednou začal Changbin nadávat. Netušil jsem o čem se baví. Pak Changbin vytípnul hovor a hledal něco na mobilu.

,,Já ji zabiju!" zavrčel do mobilu.

,,Co se děje?" zeptal jsem se a začal ho hladit po zádech. Vím, že ho to uklidňuje. Nic mi neřekl a ukázal mi mobil. Byla to stránka pro studenty naší školy. Studenti si tam můžou napsat teoreticky co chtějí a vidí to všichni studenti z naší školy. Kouknul jsem se na zprávu od jedné holky. Zhrozil jsem se. Jak se to mohla dozvědět?! Vyjeveně jsem se podíval na Changbina.

,,Jak?" To bylo jediné, co ze mě v tu chvíli vypadlo.

,,Je to její kámoška. Takže jak odešla odtud, tak šla rovnou k ní. Mrcha!" zavrčel znovu Changbin. Doufám, že to nechají všichni být. Ale to se nestane, protože Changbin je oblíbenec. U něj se to bude řešit hodně. Snad to nezajde tak daleko jako u Jeongina.

,,Sejdeme se dneska s klukama? Aby jsme jim to řekli i osobně?" zeptal jsem se. Changbin jen přikývl. Napsali jsme klukům ať přijdou ke mně. Ani jsem se nenadál a někdo už zvonil. Došel jsem otevřít a ve dveřích stál Jeongin s Hyunjinem.

,,Ahoj." řekl jsem a pustil je dovnitř.

,,Ahoj." řekli oba sborově a šli do obýváku.

Šel jsem do kuchyně pro pití. Rovnou jsem připravil pití i pro ostatní, kteří určitě za chvíli přijdou. Došel jsem zpátky do obýváku a už tam byli i Jisung s Minhem. Pozdravili jsme se a nastalo takové trapné nepříjemné ticho.

,,Máte to tu hezký." přerušil ticho Jisung.

,,Jo děkujeme. Mamka to tady zařizovala. Strašně se v tom vyžívá." trošku jsem se pousmál.

,,Už vám začaly mizet modřiny." podotknul Changbin, když bylo zase to ticho.

,,Jo. Hojí se to dobře." odpověděl Minho s pousmáním. Zazvonil zvonek u dveří a já se je vydal otevřít. Woojin, Chan i Seungmin přišli najednou. Pozdravili jsme se a pozval jsem je dál. Díky tomu už byli všichni tady.

,,No...tak nebudeme chodit kolem horký kaše. S Felixem už nějakou dobu chodíme. Chtěli jsme vám dát čas, aby jste si zvykli, že Hyunjin začal chodit s Jeonginem, proto jsme vám to neřekli. Včera za mnou přišla bejvalka a pohádali jsme se. Pak si nejspíš nemohla pomoct a šla za svojí kámoškou, vyslepičila jí, že chodím s Felixem, a ta to hned dala na stránku." skončil Changbin svůj monolog a podíval se na kluky.

Jako první se ozval Seungmin:

,,Promiň. Nevěděl jsem, že chodíš s Felixem. My se známe ze školky. A napsala mi, že by se s tebou chtěla vidět a omluvit se. Že toho lituje a že by se chtěla usmířit a vrátit se k tobě. Tak jsem si řekl, že jí třeba máš ještě rád, když sis nenašel za celou dobu jinou holku, nebo že by si jí aspoň odpustil. Kdybych věděl, že už máš Felixe, tak ji za tebou nepošlu. A už vůbec bych nečekal, že udělá takovou sviňárnu. Omlouvám se." Seungmin sklopil hlavu.

,,To je v pohodě. Já vím, že si to myslel dobře." odpověděl Changbin.

,,Zlobíte se?" zeptal jsem se a podíval se na kluky.

,,Ty se vážně ptáš?" zeptal se Chan s neutrálním výrazem. Najednou jsem si nebyl jistý, co mám čekat.

,,Samozřejmě...že ne! Proč bychom se na vás měli zlobit? Vždyť na začátku se vztah skoro vždycky tutlá. Nebo aspoň podle mě." řekl se smíchem a mě spadl obrovský balvan ze srdce. Pak se podíval na Woojina a ten jen lehce kývl.

,,Ale my bychom vám s Woojinem taky chtěli něco říct. My... jsme spolu taky začali chodit." dodal Chan a chytil Woojina a ruku.

,,Takže vy jste spolu předtím nic neměli?" zeptal se vyjeveně Hyunjin.

,,Ne. To jste si jenom vy mysleli." odpověděl Woojin a usmál se.

,,No takže když už jsme tady s tím přiznáváním...tak já a Jisung spolu taky chodíme. Už přes rok s takovou miniaturní přestávkou dvou dnů." řekl Minho s úsměvem a objal Jisunga kolem pasu.

,,A ty dva dny byly nejhorší dva dny mého života." dodal Jisung a přitulil se k Minhovi.

,,Seungmine, už chybíš jenom ty. Svěř se." řekl Changbin a všechny pohledy se zaměřily na Seungmina.

,,Co? Já s nikým nechodím. Ani nějak moc nemám zájem." řekl Seungmin.

,,Tak nám ale řekni jestli to v budoucnu bude holka nebo kluk." začal vyzvídat Chan.

,,Vy jste se na mě nějak domluvili nebo co?" zeptal se smíchem Seungmin.

,,Ne. Jen abychom věděli, co čekat a koho ti když tak dohazovat." odpověděl Minho s úšklebkem.

,,Tak na to rovnou zapomeň. Myslel jsem, že tě Jisung zkrotil, ale je to ještě málo..."

,,Zkrotil? Proč bych měl Minha krotit?" zeptal se nechápavě Jisung. Podíval jsem se na Minha. Z tváře mu zmizel úšklebek a vystřídal ho nejdřív vraždící pohled a pak nervózní úsměv.