Lee Felix se přestěhuje se svou rodinou do Jižní Koreje, kde začne chodit na zdejší střední školu. Volné místo je zrovna vedle na první dojem ne zrovna milého kluka. Jak to dopadne? Bude mít se svým sousedem v lavici problémy nebo první dojem není v...
Ráno mě vzbudil ten nejvíce otravný zvuk. Můj budík. Naštvaně jsem ho vypnul a znovu se zavrtal do mé měkké, vyhřáté peřiny. Pak jsem si ale uvědomil, že by nebylo zrovna vhodné, abych první den na nové škole přišel pozdě.
Proto jsem si sednul na posteli. Pomalu jsem se rozkoukával po pokoji. Protože mám pokoj na východ, tak mi sem svítí ranní paprsky slunce. Zvednul jsem se a vydal se pomalou chůzí do koupelny. Zde jsem spáchal ranní hygienu a šel jsem po schodech dolů do kuchyně, kde na mě už čekala snídaně.
,,Dobré ráno. Jak ses vyspal?" zeptala se mě mamka, když pokládala svůj hrnek s kávou.
,,Dobré ráno. Vyspal jsem se docela dobře." odpověděl jsem a začal jíst svou snídani.
,,A jak se těšíš?" Tentokrát se ozval otec z chodby, který se chystal do práce.
,,Jo těším se, ale mám i trochu strach z toho, že mě nepřijmou mezi sebe nebo že se něco pokazí." odpověděl jsem popravdě a doufal, že mě už nechají na pokoji. Chtěl jsem si v klidu sníst svoji snídani.
,,To je normální. Ale neboj se, určitě tě přijmou. Jsi fajn kluk. My už budeme muset jít do práce, tak ti držíme pěsti." řekla mamka a šla do chodby za taťkou, aby se také obula a oblékla ven.
,,Ahoj." řekli nastejno.
,,Ahoj a děkuju." zavolal jsem ještě rychle, aby mě slyšeli.
Dojedl jsem snídani, odnesl talíř do myčky a šel do pokoje. V pokoji jsem otevřel skříň a vyndal si svou novou školní uniformu. Oblékl jsem si ji a šel do koupelny. V koupelně jsem si učesal vlasy a podíval jsem se do zrcadla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nos a tváře jsem měl posetý pihami. Přemýšlel jsem, zda mám použít make-up a zakrýt je, či je nechat nezamaskované. Podíval jsem se na hodinky a zjistil jsem, že mám docela dost času. Rozhodl jsem se je zakrýt. Radši. Nevím, jací moji noví spolužáci budou.
Za chvilku jsem byl hotový.
Šel jsem si pro tašku s věcmi, klíče, mobil a sluchátka. Sešel jsem po schodech dolů, obul si boty a vyšel z domu, který jsem samozřejmě zamknul.
Bydleli jsme celkem blízko ke škole, takže cesta k ní by mi měla zabrat asi deset minut. To mi říkali rodiče. Měl jsem ještě trochu času, tak jsem zpomalil a začal jsem přemýšlet, jak se představím.
/Dobrý den. Jmenuji se Lee Felix. Přestěhovali jsme se sem s rodiči kvůli jejich práci. Rád vás všechny poznávám./ nebo /Dobrý den. Jmenuji se Lee Felix. Přistěhovali jsme se sem z Austrálie. Doufám, že si budeme rozumět, i když nejsem moc dobrý v korejštině./ Vymyslel jsem několik představení, ale pořád se mi něco na tom nelíbilo.
Najednou se přede mnou objevila majestátní budova. Tak tohle je moje nová škola. Budu věřit rodičům, že sem zapadnu. Mně osobně by stačilo najít si aspoň jednoho člověka, se kterým bych si povídal a mohl bych mu důvěřovat. Prostě stát se přáteli.
Vydechl jsem a vydal se ke vchodu do budovy. Studenti se na mě otáčeli a šátrali v paměti, jestli mě tu někdy viděli. Raději jsem si jich nevšímal a šel dál. Porozhlédl jsem se po chodbě, ve které jsem se právě nacházel.
Byla zde informační cedule, na které byla mapa školy. Podíval jsem se na mapu a snažil se najít ředitelnu. Byla v prvním patře. Tak jsem se vydal po schodech nahoru. Hned, jak jsem vyšel schody, jsem začal hledat místnost označenou jako ředitelna. Nemusel jsem moc dlouho hledat. Byly to třetí dveře od schodů.
Zastavil jsem se u nich, nadechl se, vydechl a zaklepal. Ozvalo se tiché dále a tak jsem vešel dovnitř. Uklonil jsem se a představil se:
,,Dobrý den. Jsem nový žák, Lee Felix."
Ředitel se na mě podíval a usmál se.
,,Vítám tě Felixi na naší škole. Vidím, že uniformu máš. Učebnice máš zřejmě také. Dovedu tě do tvé nové třídy a pak budu muset jít zpátky. Jelikož mám spoustu práce. Tvůj nový třídní je s tvým příchodem obeznámen. A tvoji rodiče nám říkali i o tvojí korejštině, takže všichni učitelé jsou na to připraveni. Máš nějaké otázky nebo můžeme jít do tvé nové třídy?" řekl ředitel ve chvíli, kdy začalo zvonit.
Chvilku jsem byl v šoku, ale pak jsem se vzpamatoval a řekl:
,,Ne, nemám žádné otázky."
,,Výborně. Tak jdeme." řekl a zvedl se z jeho křesla. Opustili jsme ředitelnu a šli k mojí nové třídě.
,,Počkej chvilku. Pak na tebe zavolám." řekl ředitel a vešel do třídy. Chvilku jsem čekal a pak se ozvala ta věta:
,,Pojď dovnitř." Nadechl jsem se, vydechl a vzal za kliku.
