Náhoda

11. kapitola

,,Konečně velká přestávka. Tak a teď jak jsem ti říkal. Zkus něco na Jeongina. Povídali jsme si o tom celou výtvarku. Počkej, trochu ti upravím vlasy. Jo, to je ono. A ještě jedna věc." Natáhl jsem se k jeho košili a rozepnul mu první knoflík u krku.

,,Co to děláš?! Ty ses úplně zbláznil?!" Najednou se na jeho tváři objevil úsměv a zamával ke dveřím.

,,Ahoj, Jeongine." pozdravil jsem našeho příchozího kámoše.

,,Ahoj kluci. Tak co, jak to šlo? U mě to je zatím hrůza. Měli jsme supla a to znamenalo druhou chemii. Mě chemie absolutně nebaví a ještě k tomu mi nejde. Do toho mě ještě vyzkoušela. Hrůza."

,,U nás dobrý. Prokecali jsme celou výtvarku." řekl jsem se smíchem.

,,Ahoj, Hyunjine. Přišel bys v sobotu ke mně? Budu pořádat párty. Pozvala jsem i tvoji partu. Můžeš si přivést ještě někoho s sebou, jestli budeš chtít." přišla nějaká holka. Prohlížela si ho od hlavy až k hrudi. Dál se podívat nemohla, protože Hyunjin seděl v lavici. Když si všimla jeho rozepnutého knoflíku, tak se lehce pousmála.

,,Uvidím." odpověděl jednoduše.

,,Dobře. Tak, kdyžtak na tý párty." rozloučila se, naposledy si Hyunjina prohlédla a odešla.

,,Ty jsi asi u holek oblíbený, co?" zeptal se Jeongin. Už mu tvář nezdobil ten jeho úsměv. Možná se mi to zdálo, ale vypadal smutně. To by mohlo znamenat, že žárlí. Hyunjine, opovaž se to pokazit.

,,No docela jo." řekl Hyunjin. Vypadal, že nad něčím přemýšlí.

,,Jeongine, nechtěl bys tam jít se mnou?" zeptal se najednou Hyunjin do ticha, které se mezi námi vytvořilo.

,,Já? Nevím. Ještě jsem na žádné párty nebyl." řekl s uchechtnutím Jeongin.

,,Všechno je jednou poprvý."

,,No tak dobře. Když tam půjdu s tebou. Ale připrav se, že se od tebe ani nehnu." odsouhlasil Jeongin s úsměvem. Hyunjin se na něj taky usmál a řekl:

,,Tak jo."

,,Čau. Přišel jsem nevhod?" zeptal se právě přicházející Changbin.

,,Ahoj. Ne nepřišel. Právě jsme řešili tu párty v sobotu." odopověděl Hyunjin.

,,Už tu byla taky, jo? Přemýšlím, jestli půjdu. Nechci tam jít sám. Ty půjdeš s někým?"

,,Půjdu s Jeonginem." řekl Hyunjin šťastně. Changbin se na něj vřele usmál. Že by mu to už Hyunjin řekl?

,,Hele, Felixi, nechtěl bys jít se mnou? Mohl bys tam někoho novýho poznat. Mohli bychom si popovídat." nabídl mi Changbin. Překvapeně jsem se na něj podíval. Tak tohle bych opravdu nečekal. Changbin mě zve na párty. Abych šel s ním.

,,Tak proč ne. Nebude ti to vadit?" zeptal jsem se pro jistotu.

,,Proč bych ti to nabízel, kdyby mi to vadilo." řekl s úsměvem. Na to jsem jen pokrčil rameny.

,,A mohl bych dostat tvoje číslo, abychom se mohli domluvit, kde si tě mám vyzvednout, v kolik a tak?" zeptal se mě Changbin.

,,Jo jasně. Vem si mobil. Ti ho nadiktuju." řekl jsem a počkal, až budu moct diktovat.

,,Děkuju. Ti nadiktuju svoje číslo." řekl Changbin po tom, co jsem mu dodiktoval číslo. Na chodbě se ozval zvonek.

,,Změna plánu. Podej mi ruku." řekl mi Changbin, vzal moji ruku a z Hyunjinova penálu si vytáhl propisku. Na hřbet ruky mi napsal svoje čísla. Pod číslo napsal i svoje jméno.

,,Dík."

,,Nemáš zač. Tak ahoj. Můžu zítra přijít?" zeptal se.

,,Jo jasně. Ahoj." rozloučili jsme se s Changbinem a poté ještě zamávali Jeonginovi.

,,Takže tohle bude takové vaše první rande." řekl jsem Hyunjinovi, když jsem se na něj otočil.

,,Jo." řekl šťastně.

,,Počkej. Tohle ti už zapnu." řekl jsem a zapnul mu jeho knoflík u krku.

,,Děkuju. Ani nevíš, jak se na sobotu těším. Nééé! On je teprve čtvrtek. Proč? Co jsem komu udělal?"

,,To zvládneš. A pomohl bys mi prosím vybrat oblečení? Já jsem taky ještě nebyl na párty, tak nevím, co si mám vzít." zeptal jsem se ho a podrbal se na zátylku.

,,Jasně, že jo. Půjdeme to vybrat dneska?"

,,Klidně."