Náhoda

32. kapitola

Všichni tři jsme se vyděšeně otočili zpátky k domu. Z horního otevřeného okna byly slyšet nadávky, rány a bolestný křik. Po chvilce jsem poznal, komu ten křik patří.

,,Jisungie." zašeptal se slzami v očích Minho a rozeběhl se k domu. S Changbinem jsme odhodili tašky a běželi za ním. Z druhé strany domu bylo otevřené okno. Vlezli jsme do domu, běželi ke schodům, které jsme rychle vyběhli a mířili k pokoji, odkud se ten křik ozýval. Zastavili jsem se před ním a zděsili se.

V rohu místnosti na zemi seděl schoulený Jisung. Vzlykal a rukama si chránil hlavu. Nad ním stál ten muž a křičel na něj jednu nadávku za druhou. Na rukách měl krev. Už chtěl zasadit Jisungovi další ránu, ale to něj vystartoval Minho.

,,Nech ho být!" zařval na něj Minho a než stačil ten chlap reagovat, tak mu dal pěstí do obličeje. Trochu se zavrávoral, ale jinak to s ním nic moc neudělalo. Tentokrát to byl on, kdo zasadil ránu. Minha srazil k zemi jedinou ranou. Už chtěl Minhovi dát další ránu, ale to jsem se do toho zapletl já. Vyhnul jsem se jeho ráně a kopnul ho do břicha. Kvůli bolesti se předklonil, ale hned se zase narovnal a chtěl mi dát pěstí. Naštěstí byl pomalý, takže jsem se stihl vyhnout. Otočil se ke mně a ohnal se po mě zase pěstí. Zase jsem uhnul, ale o něco jsem zakopl a spadl na zem. Otočil jsem se k němu čelem a uviděl ho, jak se po mně rozmachuje. Zavřel jsem oči a čekal na ránu. Ta ale nepřišla a ozvala se rána, jako když dopadne něco těžkého na zem. Otevřel jsem oči a uviděl toho chlápka, jak leží na zemi a pomalu se začíná zvedat. To mě už tahaly dvě silné ruce do stoje a táhly ke dveřím.

Changbin za námi zabouchl dveře a zamkl je klíčem.

,,Ale co Jisung a Minho?!" vyjeknul jsem a chtěl vzít klíč.

,,My jsme tady, Felixi." řekl Minho za mými zády. Zpoza dveří se ozývaly rány, jak do nich bušil, a nadávky.

,,Jak jste se -"

,,Changbin nás odtáhnul." Sešli jsme ze schodů a chtěli odtud odejít dřív, než Jisungův táta vyrazí dveře. Hlavní dveře se najednou otevřely a v nich stála nějaká žena a za ní stáli policajti.

,,Jisungie." řekla ta žena a Jisung jí vběhl do náruče.

,,Co se stalo?" zeptal se nás jeden policajtů.

,,Jisunga mlátil nejspíš jeho otec. Je zavřenej nahoře v pokoji." řekl rychle Minho. V tu chvíli se ozvala obrovská rána. Jisungův otec se vyřítil naštvaně na schody. Policajti na něj namířili zbraně.

,,Stujte!" zařval na něj policista. Jisungův táta měl naštěstí tolik rozumu, že se zastavil. Policajti k němu přišli, spoutali ho a odvedli do auta. Mezitím nám řekli, že se máme zítra stavit na zdejší policejní stanici a podat vysvětlení.

Až teď jsem se pořádně podíval na kluky. Jisung měl roztržený ret, podlitinu kolem oka a nejspíš namožený zápěstí, protože si ho držel. Minhovi se začala vybarvovat modřina pod okem, ale jinak se mu naštěstí nejspíš nic nestalo. A Changbin na sobě neměl jediné škrábnutí. Teda, snad.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Changbin, chytil mě za ramena a začal si mě starostlivě prohlížet.

,,Jo jsem. Kdyby jsi nezasáhl, tak bych dopadl hůř." řekl jsem a lehce se pousmál.

,,A ty? Neudělal ti něco, když si vytáhnul kluky z toho pokoje?"

,,Ne. On si mě vůbec nevšiml." řekl Changbin a odhrnul mi vlasy, které mi padaly do očí. Kdyby jsme tu byli sami, tak bych Changbina obejmul, ale sami jsme nebyli, tak jsem se jenom usmál. Už to bylo pár dnů od toho víkendu na chatě a ještě jsme spolu nebyli sami.

Otočil jsem se, abych se podíval, co dělají ostatní.

,,Děkuju." To bylo jediné slovo, co nám Jisung v tu chvíli řekl. Jediné ale výstižné.

,,Nemáš zač." Netušil jsem, co mu mám ještě říct.

,,Tak mi už asi půjdeme, pokud nepotřebujete s něčím pomoct." řekl Changbin.

,,Běžte, aby o vás rodiče neměli starosti. A děkuju za Jisunga." řekla Jisungova mamka, když za námi přišla.

,,Nemáte zač. Na shledanou. Ahoj kluci." rozloučili jsme se a odešli z Jisungova domu. Na zahradě jsme si ještě vzali tašky a vyrazili domů.

,,Tak proto se Jisung choval tak divně. Proč sakra nic neřekl? Bychom mu pomohli." přerušil ticho Changbin.

,,Netuším." odpověděl jsem a povzdechl si.

,,No...aspoň teď jsme mu pomohli. Ale kdyby to řekl, tak by jsme mu mohli pomoct a tak daleko by to nezašlo." dodal jsem.

,,A víš, co by mě zajímalo? Jak se ten jeho táta dozvěděl, že je Jisung gay? Vždyť to neřekl ani nám." řekl Changbin. Začal jsem nad tím přemýšlet.

,,Možná je někdy viděl, když spolu šli do kavárny. Prý se scházeli v jedný kavárně, co mi řekl Minho."

,,To je možný. Ale už toho nechme." řekl Changbin a zastavil se. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že stojíme u mého domu.

,,Doufám, že se mi už vrátí ten usměvavý, bláznivý a šťastný Felix." řekl Changbin a obejmul mě kolem boků. Začal jsem se usmívat od ucha k uchu a obmotal mu ruce kolem krku.

,,Samozřejmě. Už se vrátil." řekl jsem a otřel se nosem a Binův nosík. Changbin pohyb zopakoval a něžně mě políbil na rty. Těch jeho rtů jsem se nemohl nabažit. S Changbinem jsem začal okamžitě spolupracovat. Naše rty do sebe zapadaly.

Chvilku jsme tam takhle stáli, ale kvůli nedostatku vzduchu jsme museli náš polibek přerušit.

,,Tak zítra ve škole." řekl jsem lehce červený.

,,Zítra." řekl Changbin s úsměvem a odešel. Já jsem vytáhl klíče a šel domů.