Náhoda

34. kapitola

Felixův pohled

Ráno ve škole se nemluvilo o ničem jiném, než o zásahu policie u Jisungova domu. Když Jisung vešel do třídy, všichni spolužáci stichli a koukali na něj. Všechny rány měl zašité. Jisung se je snažil nevnímat a sednul si do své lavice.

,,Ahoj. Kde je Hyunjin?" zeptal se Jisung, když se podíval na prázdné místo vedle mě.

,,Čau. Hyunjin je nemocnej. Včera ho Jeongin ze školy vyhnal, ať jde ležet." řekl jsem se smíchem.

,,Jeongin vyhnal Hyunjina? Hyunjin ho poslechl? Tak to Hyunjinovi budu předhazovat pěkně dlouho. Mě bude mít pln zuby." řekl Jisung s úšklebkem.

,,A jak ti je?" zeptal jsem se vážně. Jisungovi úsměv opadl.

,,Ujde to. Dneska půjdu na policii. Tak uvidím, ale co mamka říkala, tak táta půjde stopro do vězení. A mamka je s tím smířená. Prý už si s tátou vůbec nerozuměli, každou chvíli se hádali a tohle byla poslední kapka, takže už s ním končí."

,,Aha. A máte kde bydlet? Je to dům mamky nebo táty?" zeptal jsem se, protože když jsem včerejšek převyprávěl mamce, tak se nabízela, že by mohli bydlet u nás v pokoji pro hosty, než si najdou něco svýho.

,,Máme. Dům je mamky."

,,A jak reagovala na tebe a Minha? Jak to teď mezi sebou vlastně máte?" zeptal jsem na otázky, které mě teďkon snad nejvíc zajímaly. Jisung se začal usmívat a řekl:

,,Mamka už o nás věděla, ale čekala, až jí to řeknu. Vůbec jí to nevadí a přijala Minha."

,,No počkej. Jak mohla přijmout Minha, když jste se spolu rozešli?" zeptal jsem se zmateně. Celou dobu jsem se snažil mluvit potichu, aby nás nikdo neslyšel.

,,S Minhem jsme se dali zase dohromady. Odpustil mi všechno." odpověděl mi Jisung, zatímco se usmíval od ucha k uchu.

,,Tak to je super! Moc vám to přeju. Už jsem se bál, že se dohromady nedáte. Jinak Hyunjin o tom neví, takže je na tobě, jestli mu to řekneš. A Jeongin taky ne."

,,Děkuju. Domluvím se s Minhem. Ale asi s tím půjdeme ven. Sice se bojím reakce kluků, ale mám Minha a ostatní neřeším." Po Jisungových slovech zazvonilo a do třídy přišel učitel. Týrání začíná.

Velká přestávka! Přijde Changbin! To byly první myšlenky, když zazvonilo na velkou přestávku. Po minutě se tu objevil Jeongin.

,,Ahoj kluci. Taky tu u vás furt mluví o tom, že u nějakýho druháka byli policajti a odvlekli z jeho domu nějakýho chlápka? Už mi z toho hrabe. O ničem jiným neslyším. A taky řeší fámy, proč se to stalo. Hrůza." řekl Jeongin a protočil očima.

,,Ahoj." řekl jsem se smíchem.

,,Jo tady se to taky řeší." řekl Jisung a tím přitáhl Jeonginovu pozornost.

,,Ježiši! Co se ti stalo?"

,,O tom asi teďkon není úplně dobrý mluvit. Ale odpoledne bych ti to mohl říct." řekl Jisung vyhýbavě, když se rozhlédl po třídě, která náhle úplně ztichla.

,,No...já jdu odpoledne za Hyunjinem. Ale napíšu mu, jestli by jsi mohl přijít za námi."

,,Tak se zeptej jesli tam můžeme jít všichni." Všichni jsme se vylekaně otočili a uviděli Changbina s Minhem.

,,Tak joooo. To bude super." řekl Jeongin a začal rychle něco psát do mobilu.

,,Omg. Tolik srdíček si snad neposílám ani s ..." Minho se zastavil uprostřed věty. Jisung vytřeštil oči a Jeongin překvapeně vzhlédl od mobilu.

,,...No to je jedno. Neřešte to."

,,Tak a koukej mluvit. Tohle už nezakecáš." řekl Jeongin a věnoval se jenom Minhovi. Minho se nadechl a zoufale přemýšlel, co má říct.

,,Nech to na odopoledne. Minho přijde taky, takže nám to určitě řekne tam." řekl jsem. Minho se na mě vděčně usmál.

,,Co Hyunjin? Můžeme k němu?" zeptal se Changbin, aby změnil téma.

,,Ještě jsem nestihl dopsat zprávu." odpověděl Jeongina a začal zase klikat do mobilu.

,,A jak vám to s Hyunjinem vůbec klape? Unikly mi nějaké informace?" zeptal se zvědavě Jisung.

,,S Hyunjinem jsme šťastný, klape nám to a rodičům to nevadí, takže skvělý. A nic novýho. Myslím. Nechápu na co tím narážíš?" zeptal se Jeongin a pořád zkoumal mobil.

,,Moc dobře víš, co tím myslím." řekl Jisung a usmál se.

,,To teda nevím, co myslíš."

,,Zdá se mi to nebo se nám tu začínáš červenat." řekl Changbin a podotknul Jeonginovi červené tváře.

,,Nechtěl by ses nám svěřit?" I já si musel dloubnout, zvlášť když Jeongin byl vždycky ten, kdo takhle rejpal.

,,Ty ses s Hyunjinem vyspal, že jo?" zeptal se Jisung.

,,C-co?" Jeongin zvedl hlavu od svého mobilu a byl úplně rudý.

,,Takže jo nebo ne?"

,,J-já musím do třídy. Uvidíme se u Hyunjina." řekl Jeongin a vyletěl z naší třídy.

,,Takže jo!" řekl se smíchem Jisung.

,,Chudák. Takhle ho trápit." řekl Minho, ale i jemu cukaly koutky.

,,Přej jim to. Hlavně, že jsou spolu šťastný." řekl jsem a očima vyhledal Changbina. Díval se na mě a když si všiml mého pohledu, tak se sladce usmál. Uculil jsem se a radši odvrátil oči jinam.

,,Já ten zvonek asi už vytrhnu ze zdi a vyhodím. Nezvoní čím dál častěji?" postěžoval si Changbin.

,,No jo. Tak odpoledne." řekl Minho a s Changbinem chtěli už odejít, ale zastavil jsem je. Nechápavě se na mě podívali.

,,Sejdeme se před školou a půjdeme na tu policii."

,,Ajooooooo. Úplně jsem na to zapomněl. Tak před školou." řekl Minho a s Changbinem odešel. Changbin se ještě ve dveřích zastavil a zvedl ruku na pozdrav.