Náhoda

14. kapitola

Changbin se na mě překvapeně podíval. Asi nečekal, že jsem to slyšel.

,,No, asi jo." odpověděl zamyšleně Changbin. Nechápavě jsem se na něj podíval.

,,Jak jako asi?"

,,To je dlouhá historie." řekl s povzdechnutím Changbin.

,,Já mám času dost."

,,Dobře. Řeknu to ve zkratce. V půlce sedmičky jsem se zamiloval do jedné spolužačky. Opravdu hodně. Ani si nedokážeš představit, jak jsem byl šťastný, když jsme šli spolu na naše první rande. Pak jsme šli na další a další, až jsme spolu na začátku osmičky začali chodit. Byli jsme snad ten nejšťastnější pár na škole.

Takhle nám to vydrželo až do konce devítky. O prázdninách jsme se normálně scházeli. Na konci devítky jsme si slíbili, že si budeme každý den volat, ona šla na intr kvůli svojí škole. Na začátku prváku jsme si volali, jak jsme si slíbili. Jenže pak najednou začala říkat, že má hodně úkolů, tak jestli ty hovory omezíme jednou týdně. Jenže pak se vymlouvala, i když jsem volal jednou týdně. Po půl roce, co jsme se neviděli, jsem se rozhodl, že za ní o víkendu přijedu.

Když jsem tam přijel, uviděl jsem ji s nějakým klukem. Drželi se za ruce a pak se začali líbat. Nechápal jsem to. Vždycky mi říkala, jak mě miluje a pak udělá tohle. Tak jsem ji zavolal. Slyšel jsem je, jak mluvili o tom, že se se mnou ještě nerozešla a takový. Pak mi to zvedla a řekla, že nemá čas a vytípla mi to. Tak jsem za nimi přišel a řekl, že se s ní rozcházím a že ji už nikdy nechci vidět. Odjel jsem zpátky domů. Byl jsem tak zklamaný. Strašně jsem ji miloval a ona mi udělá tohle.

Toho dne jsem si řekl, že už si nikdy nic nezačnu s holkou. Od té doby se mi všechny holky hnusily. Přišel druhák a já potkal Hyunjina. Musím přiznat, že se mi začal docela dost líbit, ale bylo to jen krátkové pobláznění. Teď jsem na tom tak, že mě balej holky, který se mi hnusej." dokončil Changbin se smutným úsměvem.

Tak teď jsem se nenáviděl za to, že jsem ho donutil, aby mi to řekl. Smutně jsem vydechl a povzbudivě ho chytil za ruku.

,,To mi je líto. Omlouvám se." Changbin se jen pousmál a řekl:

,,Ne to je v pohodě. To jsi nemohl vědět. A jsme na párty, takže se půjdem bavit. Pojď tancovat. Jo a to, co jsme viděli, nikomu neříkej." Changbinova nálada se obrátila o sto procent k lepšímu.

,,Ne. Já jsem ještě takhle netancoval. Tě akorát ztrapním. A neboj neřeknu." Snažil jsem se mu to vymluvit, ale když jsem se mu podíval do očí, jak štasťně jiskřily, nemohl jsem mu říct ne.

,,No tak jo." Odložili jsme naše pití na stůl a šli tancovat. Snažil jsme se dělat nějaké pohyby podle Changbina, pak jsem pomalu začal tancovat podle sebe. Changbin se celou dobu na mě usmíval.

Najednou se ke mně začal přibližovat a nahnul se k mému uchu. Cítil jsem jeho dech na tváři.

,,No vidíš, jak ti to jde." zakřičel mi do ucha, abych to přes tu hudbu slyšel. Poté se oddálil a zase tancoval. Jen jsem se pousmál a tančil dál. Jenže při jednom z pohybů jsem do někoho narazil. Hned jsem se otočil.

,,Moc se omlouvám." zakřičel jsem. Ten kluk se na mě naštvaně otočil a už mi chtěl něco říct, ale Changbin mu do toho skočil.

,,Čau Seungmine. Tak jsi taky přišel. To je super. Zatím jsme tu ještě nikoho neviděli." Když jsem si Seungmina prohlédl, tak jsem zjistil, že je i trošku vyšší než já. Měl hnědé vlasy.