Náhoda

9. kapitola

O hodinách jsem se nedokázal soustředit. Pořád jsem musel myslet na Hyunjina. Naštěstí už byl konec školy. Šel jsem s Hyunjinem nejdřív ke mně, abych se převlíkl a rychle se najedl. Pak jsme šli k Hyunjinovi domů. Bydlel s rodiči v domě trochu podobným jako byl náš.

,,Nevadí, když se tu porozhlédneš sám? Zajdu se nahoru převlíknout." zeptal se Hyunjin.

,,Ne nevadí." odpověděl jsem a šel se porozhlédnout po obýváku. Hyunjin se šel nahoru převlíknout.

,,To je mamčina práce. Jednou jsem zkusil dát ty fotky pryč, já myslel, že mě přizabije. Tak jsem to radši už nechal být." řekl již převlečený Hyunjin.

,,Byl jsi jako malej roztomilej." řekl jsem, když jsem koukal na jeho fotku, kde chodil do školky.

,,A teď už nejsem?" zeptal se ublíženě.

,,No. Když jsem zaslechl, co si povídají o tobě holky, tak roztomilý v jejich rozhovoru vůbec nezaznělo." řekl jsem se smíchem.

,,Proč musím být oblíbený u holek? Co jsem komu udělal?...To je jedno. Jdu si vohřát jídlo. Dáš si něco k jídlu nebo k pití?" Nemohl jsem uvěřit, jak mohl Hyunjin najednou tak přepnout.

,,Něco k pití prosím." Hyunjin mi donesl sklenici s jablečným džuse. Poděkoval jsem a napil se. Byl jsem strašně zvědavý, o čem si chce Hyunjin promluvit. Ten v tuhle chvíli jedl svůj oběd. Když dojedl, odnesl svůj talíř a zeptal se:

,,Půjdem ke mně nahoru?"

,,Jo." odpověděl jsem jednoduše a následoval ho do jeho pokoje. Pokoj měl sladěný do černé a bílé barvy. Stála tu velká postel, vedle které byla knihovna. Poté měl v pokoji ještě velkou skříň, psací stůl, na kterém byl notebook, a židli.

,,Máš to tu hezké." pochválil jsem mu pokoj a sedl si na jeho postel.

,,Děkuju." poděkoval Hyunjin, sedl si vedle mě a povzdechl si.

,,Ale teď, proč jsem chtěl, aby jsi přišel." Otočil jsem se na něj a usmál se, aby se nemusel bát.

,,A-asi jsem se zamiloval." řekl a čekal na mou reakci.

,,Vážně?! To je super! Kdo to je? Znám ji? A proč to říkáš tak sklesle? Má kluka? Je o dost mladší nebo starší než ty?"

,,O-ono to je trochu složitější." řekl nervózně Hyunjin.

,,Jak jako složitější?" zeptal jsem se zvědavě.

,,No víš...já nevím, jak bych to řekl...prostě...no...je to...totiž já se to..."

,,Prostě to řekni!" zvýšil jsem trochu hlas, ale ne naštváním. Spíš proto, že jsem byl zvědavý. Hyunjin se nadechl a pak vydechl.

,,Je to kluk." zašeptal. To, co jsem mu rozuměl, musela být rozhodně blbost.

,,Promiň. Mohl bys to prosím zopakovat? Moc jsem ti nerozuměl." zeptal jsem se.

,,Je to kluk!" tentokrát zakřičel Hyunjin. Tak jsem ho slyšel dobře.

,,Teď se se mnou přestaneš bavit, viď? Kdo by se bavil s buzerantem." řekl Hyunjin se slzami v očích. Chvíli jsem mlčel. Přemýšlel jsem, co bych měl říct. Mezitím začali Hyunjinovi slzy padat po jeho tvářích.

,,Tak za prvý, takhle si vůbec neříkej. Když už, tak gay. Za druhý, to, že se ti líbí kluk, je normální. Ať si každý říká, co chce, tak to je normální. Není to žádná nemoc. Ti, co to říkají, jsou naprostí idioti. A za třetí, proč bych se s tebou měl přestat bavit? Kvůli tomu, že ses zamiloval do kluka? To bych byl potom kamarád na baterky a pěkně na hovno, kdybych tě zavrhl kvůli tomu, kým jsi. Nemyslíš?" zeptal jsem se a přitom stíral slzy z jeho obličeje.

,,To asi jo." řekl Hyunjin.

,,No vidíš. Pojď sem. Jedno Felixovo objetí pro tebe. A toho si važ, protože jich moc nerozdávám." řekl jsem a objal ho. Doufal jsem, že ho trochu rozesměju. Hyunjin se lehce zasmál a objal mě nazpátek.

,,Moc ti děkuju." řekl Hyunjin a odtáhl se ode mě, aby se mohl vysmrkat a utřít slzy.

,,Neděkuj. To je přece samozřejmost. Ale teď mi už konečně řekni, kdo to je?" zeptal jsem se nadšeně a zvědavě zároveň.

Hyunjin se vysmrkal, utřel si slzy a usmál se.

,,Jeongin." řekl s úsměvem.

,,Vážně? To je super! Moji kámoši budou spolu chodit!...Tak proto jsi byl tak mimo, viď? Láska na první pohled, to je tak sladký!" začal jsem básnit a představovat si, jaké to bude.

,,Vždyť ani nevím, jestli je Jeongin taky gay, natož jestli to cítí stejně." řekl sklesle Hyunjin a povzdechl si.

,,Tak mu to řekni."

,,Co?! Zbláznil ses?!" zděsil se Hyunjin.

,,A jak jinak bys to chtěl zjistit?"

,,J-já nevím." Bylo mi ho strašně líto. Takhle skleslého jsem ho ještě neviděl.

,,Na něco určitě přijdeme. Zítra ráno bych se ho mohl nějak zeptat." navrhl jsem a čekal, co na to Hyunjin.

,,A jak se ho chceš zeptat? Hele, Jeongine, nejsi náhodou gay?"

,,Samozřejmě, že takhle ne. Spíš...já nevím. To bych musel ještě vymyslet. Ale souhlasil bys s tím?"

,,No...tak jo. Pokud mu hned neřekneš, že jsem se do něj zamiloval." řekl se smíchem Hyunjin.

,,Děkuju. Někdo by se na mě mohl vybodnout a ty mi ještě pomáháš."

,,Už jsem ti říkal, že to je samozřejmost. A podle mě to nebude vadit ani Changbinovi. Jak jsi ho takhle popisoval, tak si myslím, že to vezme úplně v pohodě." řekl jsem s úsměvem.

,,Myslíš?" zeptal se nejistě.

,,Skoro vůbec ho neznám, ale myslím, že jo. Ale je to na tobě. Ty znáš Changbina mnohem líp než já."

,,Asi máš pravdu."