Náhoda

31. kapitola

Hyunjina jsem samozřejmě omluvil u učitelky a snažil se dávat pozor, co nám vykládá za látku. Moc mi to ale nešlo, protože jsem myslel na Jisunga. Proč nepřišel? Vždyť byl včera v pohodě. To Hyunjin sice taky, ale... Hyunjin byl u Chana, který je nejspíš nemocný. Jisung u Chana rozhodně nebyl. Půjdu za ním. Kvůli tomu, abych zjisil, co mu je a navíc mu taky ukážu, co jsme dělali.

O přestávce jsem se domluvil s Changbinem, že půjde se mnou. Naštěstí dneska končil stejně jako já, takže jsem na něj nemusel čekat.

,,Ahoj." pozdravil jsem ho, když přišel.

,,Čau. Takže jdeme za Jisungem?"

,,Nejdřív počkáme na Jeongina a půjdeme na chvilku k Hyunjinovi. Donesu mu, co jsme dělali a taky se podívat, jak mu je." odpověděl jsem.

,,Chyběl jsi mi." řekl Changbin potichu, abych to slyšel jenom já. Díky jeho slovův se mi rozbušilo srdce a lehce zčervenaly tváře.

,,Ty mě taky. Je škoda, že teď nechodíš o velké přestávce. Jak je na tom vůbec Minho?" zeptal jsem se.

,,Je úplně mimo. Skoro vůbec nevnímá a je furt zamyšlenej. Dneska se rozbrečel o hodině. Naštěstí si toho nikdo nevšiml."

,,Ahoj kluci. Proč jste tak vážní?" řekl právě příchozí Jeongin. Otočili jsme se na něj a díky jeho úsměvu jsme se taky usmáli.

,,Ale to nic." Najednou zatroubilo nějaké auto. Samozřejmě jsme se všichni otočili.

,,Jé to je mamka." ozval se Jeongin a rozeběhl se k autu. Otevřel dveře od spolujezdce, něco vzal ze sedačky, prohodil pár slov nejspíš s jeho mamkou, zavřel dveře a vydal se k nám.

,,Mamka jede na nákup, tak mi ten vývar pro Hyunjina dovezla." vysvětlil Jeongin.

,,Takže můžeme jít?" zeptal se Changbin. Jeongin pokýval hlavou a vydali jsme se k Hyunjinovi domů. Za chvilku jsme stáli před jeho domem. Zazvonili jsme a čekali, až nám otevře. Zpoza dveří bylo slyšet štěkání. Dveře se pomalu začaly otvírat a k nám přiběhla Kkami. Začala nám skákat po nohách a vítat se s náma.

,,Ahoj." pozdravil nás Hyunjin a sledoval Kkami, jak se s námi vítá.

,,Čau." pozdravili jsme ho s Changbinem.

,,Ahoj. Jak ti je?" zeptal se Jeongin a šel ho obejmout.

,,Ahoj. Už mi bylo i líp. Ale je to o trochu lepší než ve škole." odpověděl Hyunjin, když se objímal s Jeonginem. Po chvilce se Hyunjin od Jeongina odtáhl a pustil nás dovnitř. S Changbinem jsme si sedli na gauč, zatímco si šel pro mobil, aby si ofotil, co jsme dělali ve škole. Jeongin šel do kuchyně a začal ohřívat Hyunjinovi polévku.

,,Tak jo. Můžu si to teda ofotit?" zeptal se právě příchozí Hyunjin.

,,Ne. Teď se půjdeš najíst. Mamka ti udělala vývar." řekl Jeongin a přišel z kuchyně s polévkou v ruce.

Hyunjin si snědl polévku, vyfotil si všechno učení ze školy a pak jsme si asi ještě půl hodiny povídali. Potom jsme se s Changbinem omluvili, že už půjdeme, aby jsme je nerušili.

,,Fakt by mě zajímalo, co se s Jisungem stalo. Včera se choval divně. Hodně divně. A dneska nepřišel do školy." řekl jsem Changbinovi cestou k Jisungovi.

,,Já jsem ho teďkon nějakou dobu neviděl, ale podle toho, co říkáš se fakt chová divně." přitakal mi Changbin. Zbytek cesty jsme už oba šli v tichosti. Cesta nám netrvala ani nějak dlouho a už jsme stály před jeho domem. Otevřeli jsme branku a šli rovnou ke dveřím. Zazvonil jsem a čekal, až nám Jisung otevře. Místo Jisunga nám přišel otevřít vysokej namakanej chlap. Musím přiznat, že jsem se ho lekl.

,,Co tu chcete?" zeptal se nás podrážděně.

,,Dobrý den. My jsme Jisungovi spolužáci. Můžeme jít za Jisungem?" Jako první se vzpamatoval Changbin.

,,Jisung není doma." odpověděl chlap. Nemohl jsem uvěřit, že by tohle mohl být Jisungův táta. Jisung se mu vůbec nepodobal.

,,Ale vždyť nebyl ve škole. My mysleli, že je nemocný." řekl jsem zmateně.

,,Není nemocný a doma taky není. Na shledanou." řekl Jisungův otec a zavřel nám dveře před nosem. Překvapeně jsem se otočil na Changbina. Měl stejný výraz jako já. Zmateně jsme se otočili a chtěli odejít, ale před námi stál Minho.

,,Ahoj kluci. Co tu děláte?" zeptal se nás a snažil se na nás usmát.

,,Ahoj. Byli jsme za Jisungem. Dneska nebyl ve škole." odpověděl jsem.

,,Co tu děláš ty?"

,,Chtěl jsem zkusit přesvědčit Jisunga, aby se ke mně vrátil." řekl Minho a smutně se na nás usmál.

,,Jisung ale není doma." řekl Changbin.

,,On není doma?" zeptal se vykolejeně Minho. Zatřásli jsme hlavou v nesouhlasu.

,,Tak...tak já se stavím jindy." řekl Minho a už jsme chtěli odejít, jenže se najednou ozval křik.