Náhoda

13. kapitola

Bylo pět hodin odpoledne v sobotu a já čekám už převlečený na Changbina. Mamka s taťkou nebyli proti, dokonce byli rádi, že jdu na párty. Mamka hned vyzvídala, s kým tam jdu, kdo tam bude a tak.

Ráno jsme se s Changbinem domluvili, že si mě vyzvedne ve čtvrt na šest a půjdeme.

Ozval se zvonek u dveří. Hned jsem k nim šel a otevřel.

Stál tam Changbin s úsměvem na rtech. Měl na sobě černé tričko, černé džíny a lesklou černou košili, u které si vyhrnul rukávy.

,,Ahoj."

,,Ahoj. Já se jen obuju a můžeme jít." řekl jsem a rychle si začal obouvat boty, které mi kluci vybrali.

,,Jasně. Nemusíš pospíchat." řekl s úsměvem Changbin.

,,Tak jo...Kde mám mobil?" zeptal jsem se spíš sám sebe, když jsem si kontroloval, že mám všechno. Prohlídl jsem celou chodbu, ale nebyl tam.

,,Promiň, že zdržuju." omluvil jsem se a přemýšlel, kde by mohl můj mobil být.

,,V pohodě. To se mi stává taky."

,,Já se podívám k sobě do pokoje. Počkáš chvilku tady na chodbě?" zeptal jsem se ho.

,,Jojo. Nechceš prozvonit, aby jsi ho našel?" zeptal se mě Changbin.

,,Tak jo." odpověděl jsem a koukal na Changbina, jak vytahuje mobil a prozvání mě. Moje vyzvánění se ozývalo z horního patra. Nejspíš z mého pokoje. Vydal jsem se tedy nahoru. Nechal jsem si mobil na posteli. Rychle jsem ho vzal a šel dolů.

Když jsem přišel dolů, moje mamka si povídala s Changbinem. Teda ona se ptala a Changbin jí musel odpovídat.

,,Už ho mám. Můžeme jít." řekl jsem.

,,Tak jo. Tak si to užijte kluci. Ne že se, Felixi, hned na první párty opiješ. Buď kolem půlnoci doma. A kdyby něco, tak zavolej. A tebe jsem ráda poznala, Changbine. Dohlídneš na něj, prosím?" Víc mě snad mamka ani ztrapnit nemohla. Changbin se pousmál a řekl:

,,Nebojte. Ani se od něj nehnu."

,,My už půjdeme. Tak čau." rozloučil jsem se a s Changbinem jsme opustili můj dům.

,,Moc se omlouvám za mamku. Jak ji znám, tak tě podrobila jejímu výslechu."

,,To je dobrý. Tvoje mamka je fajn." řekl Changbin a lehce se zasmál. Nechal jsem to být. Radši jsem ani nechtěl vědět, co mu moje mamka řekla.

,,A kde ta párty je?"

,,Je to kousek. Odtud asi tak deset minut." Na to jsem jen přikývl. Pak už jsme spolu šli v tichosti až k domu, kde se konala párty. Z domu vycházela velmi hlasitá hudba.

,,Tak a jsme tady. Co mi Hyunjin psal, tak už by tady měli být." řekl Changbin a vydal se do domu. Následoval jsem ho. Dveře nám otevřela ta samá holka, co pozvala Hyunjina.

,,Ahoj Changbine. Už jsem se bála, že nepřijdeš." nasadila laškovní tón a pustila nás dovnitř. To, že mě úplně ignorovla, jsem neřešil. Pochybuji, že vůbec ví moje jméno.

,,Ahoj. Už tu jsou kluci?" zeptal se jednoduše a suše Changbin.

,,Jo někde tu jsou. A nechtěl bys ..."

,,Tak my je půjdem najít. Čau." skočil jí do řeči Changbin, chytil mě za ruku a táhnul do domu.

,,Tohle vždycky nesnášim. A nechápu, co si o sobě myslí. Mě balí mezi dveřma a tebe ani nepozdraví." zastěžoval si Changbin. Když se zastavil, byli jsme na zahradě, kde nikdo nebyl.

,,Tak to tě chápu. Hele, to neřeš. Ta ani nezná moje jméno." Na to Changbin nic neřekl, ani se nehnul a vypadal, že něco poslouchá.

,,Děje se ně..." nestihl jsem se zeptat, protože mi Changbin zakryl pusu rukou. Tak jsem zmlk. Najednou jsem uslyšel nějaký zvuky. Znělo to jako rozhovor dvou kluků, ale nic nebylo rozumět.

Changbin odtáhl ruku z mých úst a naznačil, že mám být potichu a mám jít za ním. Pomalu a potichu jsme se vydali k rohu domu. Ten rozhovor se ozýval někde odtamtud. Changbin se podíval za roh domu, za chvilku se otočil na mě s úsměvem na rtech a poodešel od toho rohu. Přiblížil se ke mně a pošeptal mi do ucha:

,,Běž se podívat. Pak ti řeknu, kdo to je." Jen jsem pokýval hlavou a šel k tomu rohu. Zastavil jsem se a podíval se. Byli tam dva kluci. Jeden byl opřený zády o dům a druhý stál těsně naproti němu. Podíval jsem se opřenýmu klukovi do obličeje a okamžitě jsem ho poznal. Jisung. Byl nalíčený a oblečený celý v černém. Toho druhýho kluka jsem neznal.

Najednou ten kluk chytil Jisunga za bradu a přitáhl si ho do polibku. Jisung slastně vydechl a obtočil mu ruce kolem krku. Netuším jak, ale teď měl Jisung ruce toho druhého kolem pasu, víc se na sebe natiskli a začali se líbat. Řekl jsem si, že bych je už měl nechat být, tak jsem se vydal zpátky za Changbinem.

Spolu jsme se vrátili zpátky do domu. Tam jsme si vzali pití a šli si sednout. Celou dobu někdo Changbina zdravil. Ten jen zvednul ruku nebo kývnul.

Sedli jsme si na gauč v obýváku.

,,Jeden z těch dvou kluků je Lee Minho. Byl to ten dál od domu. Je v naší partě. Někdy vypadá jako by ho všechno otravovalo, ale je fajn. Ukážu ti jeho fotku." řekl Changbin a hledal v mobilu jeho fotku. Po chvilce mi mobil podal.

,,Ale toho druhýho kluka neznám. Ale zjistím, kdo to je. Abych řekl pravdu, vůbec jsem netušil, že Minho je na kluky. S holkou jsem ho nikdy neviděl...ale ani s klukem. Já zjistím, kdo to je, i kdybych to měl z Minha vylechtat." řekl odhodlaně Changbin a napil se ze své skleničky.

,,Toho znám já. Chodí se mnou do třídy." řekl jsem s úsměvem.

,,Fakt?! A kdo to je?" zeptal se zvědavě a nadšeně Changbin. Musel jsem se nad tím pousmát.

,,Určitě sis ho u nás ve třídě všiml. Han Jisung. Sedí v lavici vedle mě a Hyunjina. A Hyunjin mu říká Veverka." řekl jsem, ale Changbin nevypadal, že by věděl, o kom mluvím.

,,Vím, že tak Hyunjin někomu u vás ve třídě říká, ale nevím jak vypadá."

,,Zkusím najít nějakou fotku." řekl jsem a šel prohledat galerii. A konečně jsem našel použitelnou fotku.

,,Tohle je Jisung." řekl jsem a podal Changbinovi můj mobil.

,,Už vím! Jojo, toho si vybabuju. Fakt vypadá jako veverka. Ale je hezkej. Teda, ne že by se mi líbil. Mám trochu jinej vkus." dodal Changbin tak potichu, že jsem to skoro neslyšel. Proklínal jsem svou zvědavost, ale já se prostě musel zeptat.

,,Ty jsi gay?"