Náhoda

28. kapitola

Nedokázal jsem se na nic soustředit. Byl jsem nehorázně unavený a do toho jsem musel pořád přemýšlet nad Minhem a Jisungem. Jisung nevypadal zrovna v pořádku. Měl červené oči a pod nimi kruhy. Taky toho asi moc nenaspal. Ale proč? Vždyť to on se rozešel s Minhem.

Zazvonilo na velkou přestávku. Na jednu stranu jsem byl rád, že přijde Changbin a Jeongin. Ale zase na tu druhou... Chtěl jsem si promluvit s Jisungem, ale nevím jak. Myslel jsem si, že ho odtáhnu někam, kde není moc lidí a začnu se ho vyptávat a možná i trochu seřvat. Ale teď, když ho vidím ubrečenýho a nevyspalýho, tak nevím, co mám dělat.

Přišla mi smska od Changbina, že nepřijde. Že se něco s Minhem děje a nechce ho nechat ve třídě samotného.

,,Bože! Štípni mě, jestli to není halucinace." řekl vedle mě Hyunjin a já zvedl pohled od mobilu. Ve dveřích stál Jeongin a smál se Hyunjinovi. Já se ani nedivím. Měl podobný výraz jako já, když jsem poprvé uviděl Jeongina. Podíval jsem se na Hyunjina a štípnul ho do tváře.

,,Au." To bylo jediné, co z Hyunjina vypadlo. Ale stále nespustil zrak z Jeongina. Je z něj úplně mimo.

,,Ahoj." řekl Jeongin.

,,Ahoj." odpověděl Hyunjin. Chvilku jsem ho sledoval. Zasněně se koukal a absolutně nevnímal dění okolo něj.

,,Líbí?" zeptal se Jeongin. Hyunjin pokýval hlavou na souhlas.

,,Vidíš! Já ti to říkal! Už jenom čekám, kdy nám poslintá lavici." řekl jsem.

,,Hele, kluci, já si musím něco zařídit. Tak si to tu užijte." řekl jsem a šel za Changbinem a Minhem do třídy. Rozhodl jsem se, že si promluvím s Jisungem po škole. Došel jsem k jejich třídě a nakoukl do ní. Chvilku jsem je hledal, ale pak jsem je našel v poslední lavici uprostřed.

,,Ahoj." pozdravím je. Oba se na mě otočili.

,,Ahoj." pozdravili mě zpátky.

,,Stihl jsi to?" zeptal jsem se Minha. Jen mi na to pokýval hlavou.

,,Co Jisung?" zeptal se mě na oplátku on s nadějí v očích.

,,Ještě jsem se ho na to neptal. Zeptám se ho po škole. Ale vypadá hrozně." řekl jsem popravdě.

,,Co mu je? Stalo se mu něco?" vyhrkl Minho. Changbin nás se zvědavostí pozoroval. Nevěděl jsem, jestli o tom ví.

,,Ne. Spíš celou noc nespal a nejspíš i probrečel." odpověděl jsem. Changbin se na mě podíval s otazníkem v očích.

,,Proč by celou noc probrečel, když to byl on, kdo se s Minhem rozešel?" Takže o tom ví. Celou dobu jsme mluvili potichu, aby nás nikdo neslyšel. Pokrčil jsem rameny. Minho sklopil svůj pohled na ruce, které měl položené na lavici, a povzdechl si.

,,Myslíš, že tu je ještě šance, že by se ke mně vrátil?" zeptal se mě, aniž by se na mě podíval.

,,Tak to nevím." řekl jsem potichu. Na tuhle otázku jsem nemohl Minhovi odpovědět. Chtěl jsem říct, že jo, ale nemohl jsem. Co kdybych mu dal plané naděje a pak by se dohromady nedali? Byl by zhroucený ještě víc.

Minho jen pokýval hlavou. Bohužel zazvonilo a já musel do třídy.

Odpoledne se zeptám Jisunga. Zkusím zjistit, co se stalo.