Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl jsem rád, že jsem zvolil bílé tričko, dneska bylo ukrutné teplo a v hromadné dopravě se nedalo skoro ani dýchat.
Možná za to mohla má nervozita, která se během cesty stupňovala. Nechtěl jsem tvořit zbytečnou naději, že to půjde hladce, sice Yoongiho znám již pár let, ale o to více jsem si byl vědom toho, že rodinu si doopravdy chrání.
Stál jsem před šedým domečkem a raději zkontroloval zvonek, kde jsem spatřil jméno 'Min'. Zhluboka jsem vydechl a prokřupal jsem si prsty, abych se trochu uklidnil.
Dvakrát jsem zazvonil a vyčkával. Věděl jsem, že je pozdě na to, abych si to rozmyslel a utekl, ale myšlenka, že to chci dát do pořádku byla silnější.
Pošlapoval jsem z jedné strany do druhé, jelikož ani po dvou minutách mi nikdo neotevřel. Chtěl jsem to zkusit ještě jednou, ale v tu chvíli jsem zaznamenal zvuky a vchodový dveře se následně otevřely.
Měl jsem pocit, že zkolabuji na místě, když jsem spatřil Taehyunga. Dech se mi zadrhl v hrdle a měl jsem chuť se jít zabít, jelikož jsem si nepřipravil omluvu, kterou bych mu nyní mohl sdělit.
,,Přejete si?" optá se.
Působil hrozně vyrovnaně, ale jeho pohled mířil k zemi. Na sobě měl obyčejné tepláky a černé tričko, které nosím i já ve svém volném čase doma. Byl jsem zbabělý, v hlavě mi blikalo červené tlačítko a toužil jsem utéct co nejdál.
,,Ahoj."
Měl jsem chuť se plácnout do čela nad svou duševní omezeností. Ihned trhl hlavou a na mé překvapení zvedl pohled do správné polohy, takže se kdyby díval přímo na mě.
,,Yoongi tu není." řekne.
Chtěl už zavřít dveře, ale v tu chvíli jsem rozpohyboval své tělo a rukou ho zastavil v pohybu.
,,Přišel jsem za tebou, mohu dál?" optám se nejistě.
Na jednu stranu jsem byl rád, že nemusím nejdříve přesvědčit Yoongiho, ale na druhou stranu jsem na něm poznal, že bez svého bratra je opravdu nejistý.
Nepatrně sklopil pohled a více se natočil do strany, kdyby se ani nesnažil se na mě dívat přímo, ačkoliv to již před chvílí dokázal.
,,Přeci o sobě tvrdím, že jsem něco víc než ty, tak proč bych tě měl pustit dál?"
Výčitky se opět dostavily, tak nehorázně lituji svých včerejších slov. Jeho nynější chování je opravdu korektní, být na jeho místě, tak bych se ani neobtěžoval ztrácet čas s někým jako jsem já.
,,Jenom mě vyslechni, prosím."
Modlil jsem se, aby mi dal vůbec možnost promluvit. Pomalu odstoupil od dveří a tím mi povolil vstoupit dovnitř.
