Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Řekněte mi prosím hlavní námět mravního zákona."
Ruce se mi potily, v hlavě se mi vybavila vzpomínka na můj popsaný sešit. Vzpomněl jsem si na tuhle otázku, kterou jsem psal na levou stranu a podtrhával žlutým zvýrazňovačem.
Již poněkolikáté jsem si povolil kravatu kolem krku, která mi kdyby odebrala možnost se zhluboka nadechnout a především myslet.
,,Měl by ukazovat na to, co má být dobré, co máme konat jako mravně dobré."
Sledoval jsem postaršího pána, který měl ostrý rysy a kamenný výraz ze který jsem nedokázal vyčíst žádný emoce, nedokázal jsem určit, zda si vedu dobře či si budu muset vybrat náhradní termín na závěrečné zkoušky.
,,Jak zní rozlišení podle Kanta?"
Dusil jsem se, věděl jsem to, připravoval jsem se měsíce, ale zkrátka nejsem schopný zvládat podobná situace, ten ohromný tlak.
,,Vychází z vnitřní svobody a odpovědnosti jedince. Předpokládá, že mravní zásady mají svůj zdroj mimo lidský svět, a že jsou lidem dány nezávisle na jejich zájmech a společenských cílech."
Sledoval jsem kapičku vody, která pomalu tekla po hraně čiré skleničky. Měl jsem strašnou chuť se napít ledové tekutiny, ale bylo mi proti srsti se vůbec pohnout.
Profesor mi věnoval nečitelný pohled, následně si zapsal poznámku, z několika a po hodině odložil černou propisku a lokty se zapřel o stůl.
,,Skvělá práce pane Jeone, jsem rád, že se s Vámi setkám i další semestr."
Mé tělo se během chvilky uvolnilo, konečně jsem se dokázal zhluboka nadechnout.
,,Děkuji Vám."
Rozpohyboval jsem svoje ztuhlý nohy a opustil jsem posluchárnu, kterou teď neuvidím dva měsíce.
Byl jsem malátný, ráno jsem do sebe nalil tři hrníčky kávy, ale jídlo jsem nedokázal ani pozřít. I přes to jsem si vychutnával paprsky Slunce, který mě příjemně hřály na tváři.
,,Premiant to má konečně za sebou."
Trhl jsem hlavou k parkovišti, kde se nacházel můj bratr, opírající se o své auto. S mírným úsměvem jsem k němu došel a nechal se vtáhnout do bratrského objetí.
,,Smrdíš jako fotbalista, nechutné." podotkne.
Odtáhl jsem se a konečně jsem se dokázal i zasmát. Samozřejmě jsem s ním musel souhlasit, dneska bylo neskutečné teplo a když k tomu přičtu stres a bílou košili s černým sakem, tak to zkrátka nikdy nemůže dopadnout dobře.
,,Máš to?" optá se.
Sundal jsem si kravatu, která mě celou dobu škrtila a ihned následovalo i sako, které nebudu chtít vidět až do svého pohřbu.
