Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zvadlou růži jsem vyhodil do koše, ale do vázy jsem nevložil čerstvou květinu, jako vždy. Pomalým krokem jsem vešel do svého pokoje, přistoupil jsem k oknu, abych sem mohl pustit čerstvý vzduch, který již nebyl teplý, ale spíše svěží z přicházejícího podzimu.
Vrátil jsem se do obýváku, měl jsem sucho v ústech, ale neměl jsem chuť si připravit čaj s mlékem.
Kdo miluje, je ochoten být prospěšný i svým odchodem.
Frustrovaně jsem si vjel do svých vlasů za kterých jsem si nepatrně zatáhl, ale nepomohlo mi to. Náhle jsem zaslechl otevírání hlavního vchodu, ale neměl jsem potřebu se zvedat, setrvával jsem na gauči a hleděl před sebe.
Kroky se ke mně začaly přibližovat, byly opatrný a tichý, avšak jsem je stále postřehl. Periferně jsem spatřil chlapce, který se zastavil kousek ode mě.
Podíval jsem se jeho směrem, jeho oči se setkaly s těmi mými a jakmile nepatrně kývl, tak jsem začal vidět rozmazaně. Yoongi se posadil vedle mě, jeho vůně mě udeřila do nosu, ale stále neporušil ticho, které tu vládlo.
Připadal jsem si zbaběle, nedokázal jsem doprovodit Taehyunga na letiště. Jako kdybych se chtěl vyvarovat uvědomění, že jsem o něho přišel.
Mé vnitřní pocity spolu soupeřily, byl jsem tak zklamaný a zarmoucený, ale i přes to jsem byl na něho tak nesmírně hrdý. Dostal se na tu nejlepší univerzitu v Paříži, získal možnost se vrátit do svého starého života.
,,Díky tobě je opět šťastný, Kooku."
Poslouchal jsem Yoongiho hlas, který mi způsoboval větší bolest, ačkoliv chtěl pravý opak. Svou hlavu jsem opřel o jeho rameno a on mě automaticky začal vískat ve vlasech, aby mě uklidnil.
Má zásluha to není, pomohl jsem mu, aby hleděl na svět jinak, avšak je šťastný kvůli sobě, to on se rozhodl.
,,Taehyung je stejný jako ty, Yoongi." zašeptám
Ze začátku jsem si toho nevšímal, ale byla to pravda. Blonďák zahodil své sny, rozešel se s Jiminem, aby tu s ním mohl zůstat. Taehyng svým způsobem udělal to stejné, držel se nad vodou, aby svému bratrovi dopřál konečně klid a opustil město, abych já neztratil svůj život.
Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.
,,Spíše jako ty, Kooku."
Jemně jsem se pousmál, ale v mé hlavě se začaly objevovat vzpomínky. Vždy mi připadalo směšné, když v nějakém filmu se hlavní hrdinka sesypala, když ji kluk opustil.
Avšak už vím, jak to skutečně bolí. Nikdy jsem k nikomu necítil větší pouto, jako právě k němu.
Připadá mi, že mě doopravdy miloval, jelikož vnímal pouze má slova, nikoliv vzhled. Přišel o zrak, avšak z nás viděl stále nejjasněji.
Teď jsem to byl já, kdo měl kolem sebe bezbarvou ozvěnu, která mě vnitřně zabíjela. Já jsem byl ten, který chtěl být šťastnější.
,,Ne, já totiž nejsem dost silný na to, abych se ho vzdal."
⎯
Čtyři kalendářní roky, čtyři léta bez pocitu tepla a uspokojení.
Město, které bylo kouzelné, pro chlapce stále cizí, ale i přes to ho příjemně hřálo na srdci.
Výhled na nádhernou baziliku Sacré Couer, která byla ještě krásnější, než si pamatoval.
Intenzivní vůně ze všech stran, vášeň a radost, která tvořila unikátní atmosféru.
Chlapec s hnědými vlasy, sedící u stolů, v jedné ruce držící hrníček od kávy a tou druhou letmo hladil sněhově bílého psa, který pyšně seděl po jeho boku.
Stejný ledový pohled, avšak i stejný modrý oči, který berou dech. Mladší chlapec přistoupil ke stolů, stále nepřerušil pohled na jeho krásu, která byla stejně úchvatná jako před lety.
,,Je tu volno?"
Pes nespokojeně zavrněl, když ho jeho pán přestal hladit, jelikož celé jeho tělo se napnulo.
Mladší ovšem nečekal na svolení, obsadil místo naproti němu a sledoval ten vzácný obraz, který tak dlouho nemohl spatřit.
,,Chyběl mi tvůj příjemný hlas, Jungkookie."
︵
Jsme oficiálně u konce, sluníčka 🖤
Neměla jsem to v plánu, ale nakonec jsem příběh zakončila zcela jinak, kvůli vám. Ze začátku jsem měla v plánu úplný opak, Taehyung se neměl vyvíjet, získávat sebevědomý, ale právě naopak více upadat a nakonec si vzít život.
Během psaní jsem si to rozmyslela, chtěla jsem, aby se Yoongi rozešel s Jiminem, aby byl nakonec s Jungkookem, ale uvědomila jsem si, že by se vám to nelíbilo a přeci jenom by to nejspíše nebylo správné.
Většina mých příběhu nekončí dobře, ale tahle knížka si to svým způsobem zasloužila a jsem ráda, že jsem se k tomu nakonec odhodlala.
Příběh mi bude nesmírně chybět, ačkoliv ty filozofické prvky vás nejspíše lehce štvaly, tak mně osobně se to líbilo, též postavy.
Je opravdu klišé říct, že vzhled není důležitý, ale je to pravdivé. Jungkook s Taehyung měli podle mě vskutku krásný vztah, propojení, i přes ty menší neshody.
Chci vám moc poděkovat za čtení a především za milá slova🖤🖤
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Můj nový příběh je oficiálně venku a doufám, že mě budete doprovázet i nadále 🖤
